ARCHÍV=> Technologie ve Star Treku |
Spravuje: Yakuzza
Počet příspěvků: 1714
|
1. Technologie ve Star Treku
Star Trek se odehrává 300-400 let v budoucnosti. Za tu dobu je technologie samozřejmě na úplně jiné úrovni, ne? dnes. Co bychom dali za takový transportér, replikátor, trikordér, phaser a podobné přístroje... Princip vět?iny zařízení ve Star Treku je alespoň v základech reálný. V praxi to znamená, ?e fyzikální zákony se neporu?ují nějak významně :-)
V poslední době existuje spousta náznaků, ?e se technologické úrovni ve Star Treku blí?íme... A? u? v oblasti počítačů, komunikace, pohonu... Otázkou je, jestli autoři Star Treku správně odhadli směr technologického vývoje - klasickým případem je technika ve 23. století tak, jak si ji představovali autoři Star Treku v 60. letech 20. století v konfrontaci s technologií dne?ka a technickou úrovní v 22. století podle představ autorů z počátku 21. století...
2. Free Topic
Z nějakého důvodu se v tomto fóru ře?í v?echny osobní problémy a spory mezi náv?těvníky StarNETu :-)))
|
|
|
| | Azaroth: Popisuje? neměnné vnímání plynutí času posádkou "rakety" i při letu rychlostí blízkou c, co? jsem také zmiňoval 2.6. To by naznačovalo, ?e subjektivně, bez vněj?ích pozorovatelů, čas, ručičky hodinek, skutečně pobě?í v?ude stejně rychle. Zmínil jsem ale problém případného dosa?ení či překročení c, kdy by cestovatel nejprve nevnímal nic (to by je?tě jeho pohled neovlivnilo, nemohlo by). Pokud by ale i při nadsvětelném letu stále vnímal běh času dopředu, myslím, ?e by se dostal do přímého rozporu s pohledem vněj?ího pozorovatele, který by asi viděl opačný sled událostí. Takový paradox ale asi jen potvrzuje nemo?nost překročení c dle současných poznatků (alespoň pro hmotné částice).
Jinak by zřejmě mohl být jako podobná soustava se stejným subjektivním časem vnímán i celý vesmír. Vnitřní cestovatel by ale nesměl být schopen rozli?ovat dílčí elementy systému s místními rozdíly.
Dimik: Konec na?eho vesmíru zatím není jasný. Existují tři základní teorie (jejich? pravděpodobnost závisí hlavně na celkové hmotnosti vesmíru, její? odhady se stále mění): 1) nekonečné rozpínání a vychladnutí, 2) opětovné smr?tění a 3) postupné zastavení. Odhadovaná hmotnost vesmíru se ale poslední dobou značně zvy?uje, co? asi skutečně povede k mo?nosti 2).
Ad Bůh: Má-li ka?dý vesmír svůj vlastní čas, mohla by se bytost ?ijící v odděleném či nadřazeném vesmíru (mo?ná nějaký celkový inteligentní vesmír), která dala podnět ke vzniku na?eho vesmíru, ?ít sice mimo "ná?" čas, přesto v závislosti na "svém" čase. |
|
|
|
| | | Jeste k bohu: Jak padla namitka, ze nelinearni buh by se nevyvijel a defakto ani nepremyslel, popravde dost monoteistickych nabozenstvi prave na techto prvcich stavi. Buh je nehmotny (neomezen nasim 3D), vsevedouci (neomezen 4D), vsudypritomny (obleha 4D+).
Dost podobne nepredstavitelni bychom 2D bytostem pripadali my. |
|
|
|
| | | Btw, Zde je zajimava stranka o kazualite pri cestovani casem. Autor tam probira vetsinu znamych casocestovatelskych filmu a hleda jejich fakticka reseni. |
|
|
|
| | | Azaroth: Ty delas chybu, ze stale zachazis s predstavou nejakeho "standardniho" casu, ktery pak ostatni veliciny dilatuji, avsak prave Einsteinova specialni relativita zavedla predpoklad, ze nic takoveho neexistuje. Cas je primo vytvaren danymi podminkami a v ramci nich je objektivne spravny. Naopak bez hmoty by nebylo casu. Pomerovat dve odlisne soustavy samozrejme lze, ale neni to, oc tu bezi.
Ad usecka vs primka: Proc do toho porad michas mereni a jednotky? Jasne, ze je to definice z geometrie (usecka s body v nekonecnu by byla primka, obavam se :-). Zrod vesmiru ani jeho konec ovsem nelezi v nekonecnu. Je to spocetna mira vyjadritelna realnymi cisli, takze jakypak copak?
Prave s onim bezkoncepcnim dvojpohledem se neslucuji. Budto se muzeme bavit, co vnima subjektvini casocestovatel, pak ovsem dojdem k zaveru, ze sam beztak prozije pouze jednu budoucnost, jeden zivot, nebo muzeme vest takrka filozoficke spekulace o casove mechanice, potom vsak neni duvod vyvysovat historickou zkusenost (vzpominku) jednotlivce. Cili ode mne asi tolik.
PS: Pokus se prosim byt strucnejsi :-). |
|
|
|
| | Dimik:
Termin relativita se poji k souvstaznosti vsech velicin k nemene rychlosti svetla ve vakuu.
Ale pro dvě soustavy s různými rychlostmi. Relativita pracuje s porovnáváním. Zále?í na pozorovateli. Čas pobě?í pořád stejně pokud bude? uvnitř rakety a pak zastaví?. Jen kdyby si komunikoval s někým venku ("Základno! Základno! Máme tu problém!"), tak budou patrné rozdíly. Rychlost světla je pak vzta?ná veličina. Něco jako 1 metr. od kterého se pak odvozuje zbytek subjednotek. Je to spousta matematiky a funguje to, proto?e je to správně. Kdy? ale vesmír vezme? jako jedinou soustavu, pak rychlost plynutí času bude? mít konst. Kdy? se toti? jde do důsledků, pak na raketě s rychlostí blízkou c, kdy? pohne? rukou ve směru letu, bude ti ta ruka stárnout pomaleji (bez ohledu na energii potřebnou k tomu s ní pohnout).
Cas je skutecne vsechno mozne jen ne konstantni....
Vychazí?-li z hmoty a energie, pak se jistě čas bude měnit. Jen?e mění se čas jen kvůli tomu, ?e se ti spo?ďují hodinky? A přesně k tomu dochází!! Doka? mi, ?e to tak není a budu souhlasit se v?ím.
Změny rychlosti toku času jsou pouze subjektivním jevem. O tom je relativita. Ale pokud mluvíme o času jako celku, nemů?eme to provádět subjektivně. Pravidla musí být v?ude stejná...
úsečka...
Je to jen v jednotkách se známou velikostí. Úsečka je, kdy? zná? hranici. Ale kdy? ta hranice je, ale pořád je v nekonečnu, nemluvil bych o úsečce. Tohle je věc geometrie a z hlavy si nejsem jistý, jak by se to interpretovalo, proto?e neoperuji s rozměrem, který má rozměr. Prostě se nedá spočítat, kolik okam?iků je dlouhá...
BTW, prakticky ma cas nejmensi dale nedelitelnou jednotku vychazejici Planckovy konstanty, proto je predpoklad, ze se sekunda sklada z nekonecne mnoha okamziku, rovnez pomyleny
To "pomýlený" si budu pamatovat!! :-)
Nepleť nás tu. Čas má nejmen?í námi měřitelnou jednotku vycházející z Planckovy konstanty. Ale kdyby čas bě?el sekvenčně, bylo by to trochu...
Copak to, ?e nedoká?eme měřit prostor men?í ne? (no? kolik je největ?í zvět?ení mikroskopu?) |x| znamená, ?e mezi x1 a 1/2*x2 není prostor?
To u? tady bylo s atomama. Nelze je dělit... Ale men?í částice jsou...
proc by melo existovat vicero budoucnosti?
Ty jakozto pozorovatel se vzdy ucastnis jen a pouze jedine...?
Ne. Pozorovatel se ú?astní pouze minulosti.
Toto velice souvisí s náhodou. Jde o to, ?e pokud ka?dá příčina má svůj následek, je jen jedna budoucnost. Pokud ale existuje náhoda, potom by ten následek byl nepřesně definován a do?lo by k zvět?ení mno?iny mo?ných následků, kdy o přesném výběru následku z této mno?iny rozhoduje právě náhoda. Míra vlivu náhody, či její existence v na?em vesmíru nám není známá.
Připustíme-li její existenci, pak ať je její vliv jakýkoli, cím vzdáleněj?í budoucnost, tím je tento vliv vět?í. Ale přesto, ?e lze předpovědět s určitou pravděpodobností vývoj budoucích událostí, nelze stanovit přesnou posloupnost událostí a proto jsou si tyto události víceméně rovnocené.
Tak třeba to, ?e zítra ráno se na?e Slunce změní v supernovu se mů?e jevit jako absolutní nesmysl, ale určitá minimální pravděpodobnost tu je.
To je kouzlo náhody.
Jiná věc je minulost, která je pro jednotlivce přesně definovaná. Ta je ru?ena jedině sklerózou. :-)
Tady je mo?né polemizovat o tom, zda událost o které nevím se vůbec stala. Subjektivně odpovím, ?e ne a nikdo mi nic nemů?e.
Ale z hlediska času je minulost zřejmně strom. Nevím, jestli je mo?né samovolné větvení, ale cesta časem do minulosti jistě rozvětvení provede.
Zde je problém, zda mů?ou v prostoru existovat dvě linie času, nebo pro ka?dou linii existuje jeden prostor.
Nicméně pro v?echny větve bude mno?ina budoucích událostí společná. Tedy v případě, ?e nemů?e dojít ke stavu, ?e by se dvě události vzájemně vylučovaly (ale proto?e bereme v úvahu existenci náhody, nemů?e toto nastat)...
Lze mi sice vytknout, ?e pletu dohromady subjektivní a objektivní přístup.
Nicméně tyto dva přístupy musí být propojeny. Jedině objektivním přístupem lze dosáhnout abstrakce a lze předpokládat existenci nějakých univerzálních pravidel a zákonů. Na druhou stranu je ve?keré lidské poznání subjektivní. No a pravda je někde uprostřed... |
|
|
|
| | | Azaroth:
ad usecka/primka: Trochu pletej pojmy. usecku narozdil od primky definuji dva okraje ("usek primky"), nicmene mnozstvi bodu na nich je u obou nekonecne. Cas vesmiru je vymezen z jedne strany velkym treskem, z druhe velkym zhroucenim, proto usecka.
(BTW, prakticky ma cas nejmensi dale nedelitelnou jednotku vychazejici Planckovy konstanty, proto je predpoklad, ze se sekunda sklada z nekonecne mnoha okamziku, rovnez pomyleny)
ad paraleni reality: Pokud pripoustis moznost cestovani v case za soucasneho fungovani kauzality, zaroven pripoustit i existnci dalsich realit lhostejno jestli v minulosti nebo budoucnosti, to je nedilne. Nebo naopak brano subjektivne, proc by melo existovat vicero budoucnosti? Ty jakozto pozorovatel se vzdy ucastnis jen a pouze jedine, te subjektivne sve, takze jakepak nekonecne mnozstvi?
Snazim se naznacit, ze v tomto myslenkovem experimentu na budoucnost nahlizis z jineho zorneho uhlu nez na minulost, coz neni koncepcni. Zauvazuj, cim se lisi minulost od budoucnosti? Z pohledu casoprostoru v podstate nicim. |
|
|
|
| | | Azarith: Nesmysl. Termin relativita se poji k souvstaznosti vsech velicin k nemene rychlosti svetla ve vakuu. Zakladni uvahou prave je, ze zadny cas neni "spravny", nedilatovany. S absolutni nulou ma hypoteticka situace objektu leticiho c spolecneho pramalo. Svou hybnost by si veskere castice stale uchovaly, pro jejich subjektivitu by se dokonce vubec nic nezmenilo. Pravdu mas pouze v tom, ze by to nebylo z vnejsku pozorovatelne (coz vychazi z faktu, ze je to nerealna situace, spis nez z cehokoliv jineho :-), k dukazu bys musel pouzit nejaky dalsi teoreticky rozmer.
Cas je skutecne vsechno mozne jen ne konstantni. Ale napada me, nesnazis se uchopit myslenku prumerneho casu? Rychlost casu je dana mnoha ciniteli, avsak brano globalne v meritku celeho vesmiru, dala by se vyjadrit jakasi obecna prumerna hodnota a ta by mela byt nemena (defakto zakon o zachovani casu :-).
V zavislosti na tom se nabizi rozvedeni predesle uvahy, co by se s casem stalo, pokud by se mnozstvi hmoty ve vesmiru nahle zvysilo? Melo by dojit ke zpomaleni... |
|
|
|
| | Dimik: Relativita popisuje vzah mezi dvěmi soustavami, které se li?í o rychlost. Pokud vezme? v úvahu fakt, ?e ve?keré děje týkající se hmoty a energie jsou závislé na pohybu, pak při rychlosti c by do?lo ke stejnému jevu jako při absolutní nule - zastavení pohybu - proto?e by částice nemohla kmitat v ?ádném směru. Kdyby ano, byla by velikost vektoru rychlosti vět?í ne? c. Tozn., ?e částice se pohybuje ve směru pohybu rychlostí c rovnoměrně přímočaře a bez kmitání. Tento jev by mohl vést k závěru, ?e se čas zastavil, ale... Pokud by tedy do?lo k takovému stavu, pak by nebylo mo?né změřit čas, proto?e neexistuje způsob, jak ho změřit.
I přez tohle v?echno je třeba si opět uvědomit, ?e relativita je mezi dvěma vsta?nými soustavami. Tak?e hovoříme spí? o času vnitřním a vněj?ím (klidovým a v pohybu,...), ale v rámci jedné soustavy je tok času konstantní. Dilatace času je dokázaný jev, ale jeho příčina nemusí být v kolísání rychlosti jeho plynutí. Pokud roz?íříme soustavu na v?echny objekty vesmíru, bude rychlost toku času stále konstantní
Proc by cas mel byt polorovina pouze v buducnosti?
Jedna minulost = jeden časoprostor. Víc časoprostorů = víc minulostí. Pokud budeme uva?ovat existenci více dimenzí, pak mů?e existovat i více minulostí. Já bral v úvahu jen ná? časoprostor. Navíc pro dva různé lidi, kdy jeden provede cestu do minulosti, budou existovat dvě rozdílné linie času (pro toho, co nikam necestoval, cestovatel zmizí, ale v minulosti se neobjeví). V tom u? se dá docela zamotat, ale z hlediska objektu existuje pouze jedna minulost.
Cas je usecka, nikoliv primka.
Usečka je pouze měřený v sekundách (minutách, hodinách, dnech, letech). Já ho měřil v okam?icích a proto?e na jednu sekundu je nekonečně mnoho okam?iků, pak i celá minulost je přímka (nebo vlastně polopřímka, abych byl přesný).
Jeste k Bohu: a s prihlednutim k principu neurcitosti a osud (Alpedar:)
Existence osudu vylučuje existenci náhody. Pokud neexistuje náhoda, pak je neurčitost určitelná, proto?e v?echno má v?dy absolutní hodnotu, kterou lze přesně předpovědět. Je jen třeba najít správnou rovnici.
Závislost na čase a schopnost na něj nahlí?et nebo s ním operovat jsou dvě různé věci. Kdybych nebyl závislý na čase, nijak bych se neměnil. Existoval bych stále ve stejné podobě v prostoru bez jakéhokoli pohybu vnitřního/vněj?ího. Nebyl bych schopný myslet, proto?e bych nebyl schopný jakéhokoli děje.
Nadruhou stranu, i kdybych byl závislý na čase, mohl bych mít schopnost měnit pro sebe rychlost jeho běhu a být schopen skoků do minulosti (model, který jsem popsal nepřipou?tí opačný směr toku času).
Tva predsava o konstrukci casu je zajimava, IMHO vsak prili limitujici.
Tento model v podstatě vylučuje paradoxy. Limitnující mo?ná je, ale takový je čas.
Jediná bariéra, kterou nikdy nemů?eme odstranit z cesty. |
|
|
|
| | | Jeste k Bohu: Pokud by Buh existoval linearne, asi by byl z cestovatele casem i pres svou proklamovanou vsevedoucnost radne zmaten :-). Zkusme si ovsem predstavit, ze kdyz stvoril babovicku zvanou vesmir (coz se beztak rovna rozmer a nedilne i cas), krom sirky, delky a vysky ji uplacal i "osud". Z pohedu nezucastneho pozorovatele muze na cas nahlizet tak, jakoby archeolog sledoval prurez zemekouli se vsemi geologickymi vrstvami, usazenimami a prurvami, zatimco nam smrtelnikum nezbyva nez se jedinou sachtou usiliovne provrtavat niz a niz.
BTW, podobny vsepojimajici (tj. nikoliv linearni) nahled na cas maji Proroci v DS9. |
|
|
|
| | | Azaroth: Nekolik bodu.
Cas je usecka, nikoliv primka. Cas zacal plynout vekym treskem, pred nim zadne "pred" nebylo :-).
Beh casu neni konstatni - prave o tom je relativita - konstatni je pouze rychlost svetla, vzdy a pro vsechno.
K tvemu hypotetickemu prikladu s raketou (ignorujme fakt, ze by rychlosti svetla nemohla dosahnout) - ten je preci ukazkovym prikladem toho, proc by se pro cestovatele musel cas zastavit, jak poucky casto uvadeji. Jedine tak, by elektron neprekrocil rychlost svetla a pritom by se oba rychlostni cinitelel scitali.
Tva predsava o konstrukci casu je zajimava, IMHO vsak prili limitujici. Proc by cas mel byt polorovina pouze v buducnosti? Proc stejne rozvetveni ubiras minosti? Protoze mame zprostredkovane dukazy pouze z jedne historicke linie? Kdyz to prevedeme na bezny 3D prostor, budes ignorovat levou pulku vesmiru jen protoze tam nikdy nikdo nebyl? Cas muze stejne dobre byt rovina nezpocetnych alternativ, v niz my se pouhybujemem (provadime interakce) po urcite draze. "Nas" prusecik dokonce ani nemusi byt o tloustce jedne jednotky (jedne reality), neb treba s prihlednutim k principu neurcitosti by melo spise jit o interval urcite mnoziny realit.
|
|
|
|
| | | Azaroth: taky se mi libi tato verze cestovani v case. Jen si rikam, ze treba je vzdy mozne jen jedna budoucnost (ale s prostredky v tomto vesmiru presne neurcitelna), ale pokud dorazi cestovatel z budoucnosti, tak az tim vyvola rozvetveni. (Mozna to chpes stejne, ale z puvodniho prizpevku jsem mel pocit, ze ne).
btw. take neni mozne nekoho pronasledovat do minulosti. |
|
|
|
| | Razer: On se nemů?e vrátit do stejné budpucnosti. Tím, ?e se vrátil v čase, vrátil se do určitého okam?iku svojí minulosti, ale to, co by se mu teď jevilo jako budoucnost, je ve skutečnosti taky minulost a čas se bude odvíjet jiným směrem v závislosti na jeho akcích. Jeho cesta časem se u? stala a tu nemů?e ovlivnit. Kdyby pak v časové bublině pozoroval události, budou se trochu li?it (nebo víc). Jeho minulost pak bude vypadat jako smyčka. Čas ubíhá po přímce a v určitém bodě dojde ke skoku, která ho vrátí k nějakému přede?lému bodu, ale z tohoto bodu čas nebude pokračovat po původní křivce (to by se zacyklilo), ale po křivce nové, zase lineární...
Je to to, co si popisoval?
To, jak moc bude budoucnost jiná je otázka slo?itěj?í. Zále?í toti? na náhodě a jejím vlivu na samotný čas. Kdyby náhoda neexistovala, pak díky znalosti v?ech příčin lze přesně určit budpucí vývoj, ale pokud existuje (a já myslím, ?e ano) pak to lze učinit pouze s určitou pravděpodobností.
PS: Jestli bude mít ten trikordér značku Microsoft, tak první, co pronese? po svém o?ivení bude "Začněte klepnutím zde." |
|
|
|
| | Tvuj příspěvek je opravdu podňětný (přesto?e jsem cestování v čase chápal shodně ji? předtím)
Je tu ale jeden bod a tady bych se rád zastavil:
kdyby zavra?dil své rodiče by nevyvolal paradox, proto?e jeho minulost je pevně daná a budoucnost se teprve utváří. A kdy? by se dostal do bodu provedení své cesty, stejně by znovu volil a kdyby cestu nevykonal, nic by se nestalo, proto?e on u? jí vykonal
Já to čas chápu takhle: Cestovatel zavra?dí rodiče tím změní čas a nemů?e se u? nikdy vrátit do stejné budocnosti ((pokud nebude znovu cestovat v čase a nezabrání sám sobě v zabití svých rodičů, sice i pak bude budoucnost jiná a bude muset počkat v bublině, ale né zas tak jiná)) kdy? tedy po zabití rodičů setrvá v časové bublině a vráti se do bodu "startu" uvidí realitu v ní? jeho druhé já (které by mělo právě odstartovt do minulosti) neexistuje.
Tak to teda chápu já.
PS: Azaroth no první exemplář zrovna bejt nemusim .) Ale v případě kruté beznaděje před smrtí na nehostinné planetě bude mojí útěchou trikodér se značkou Microsoft, který povede k mému znovuo?ivení .) |
|
|
|
| | Tak?e čas.. No já chápu čas asi takto:
Osa x=t, bod 0 je přítomnost, interval (-nekonečna, 0) je minulost a je to přímka toto?ná s osou x. na intervalu (0, +nekonečna) je pak budoucnost jako polorovina jdoucí do nekonečna s hraniční přímkou toto?nou s osou y.
Vysvětlim:
Minulost je lineární. Je to v?echno, co si pomatujeme, jediné co známe.
Přítomnost je bod v čase. Je to něco, co nemů?eme pozorovat, proto?e na?e smysly vnímají "nějakou nenulovou dobu" tak?e vlastně ?ijeme v minulosti. Dokonce není ani mo?né rozhodnout, zda přítomnost existuje.
Budoucnost je z nich nejzajímavěj?í. Je to mno?ina v?ech mo?ností, jimi? se mů?e linie času ubírat, závislá na pravidlech příčiny a následku a na náhodě. Jako jednotku času stanovíme okam?ik s nekonečně malou délku. Událost je pak změna, kterou v něm prodělá prostor za jeden okam?ik. Čas je sekvencí okam?iků těsně na sebe navazujících. Přechází-li okam?ik z budoucnosti do minulosti pak se z nekonečně velké mno?iny událostí mo?ných pro tento okam?ik vybere jediná, která přejde spolu s okam?ikem do minulosti a zbytek nevyu?itých mo?ností se ztratí.
Z tohoto modelu vyplívá, ?e budoucnost není předurčena a tudí? nelze cestovat do budoucnosti skokem.
Důvody: Minulost ovlivňuje budoucnost, pokud by bylo mo?né cestovat do budoucnosti, pak by bylo mo?né přeskočit určitou její část a tím vytvořit nejistou, nelineární minulost. Navíc pro jediný okam?ik v budoucnosti existuje nekonečně mnoho událostí, tak?e by vlastně prostor neměl pevnou podobu, ale podobu v?ech těchto mo?ností najednou. Dokonce je mo?né, ?e existuje pouze jediný okam?ik v budoucnosti, který obahuje v?echny mo?né události do konce/nekonečna celého času. V?echno, co se mů?e stát. A stát se mů?e v?echno.
Existoval by v?ak způsob cesty do budoucnosti ("Viz Stroj času"), kdy? vytvoříme časoprostorovou bublinu v ní? zpomalíme čas a přečkáme pár století, je to v pohodě. Ale to není to pravé cestování časem, jen čekání na tramvaj...
Cesta do minulosti je naopak mo?ná skokem, proto?e minulost je u? známá. Nejde zde o ?ádný problém existence dvou stejných lidí, proto?e minimálně by se li?ili o pro?ité vzpomínky. Problém je, ?e ani tento cestovatel by neznal budoucnost a nebyl by se schopen vrátit, proto?e by se čas pro něj začal odvíjet znovu, jakoby se smyčkou, která by v?ak nepůsobila potí?e. Jeliko? uva?ujeme jediný mo?ný směr plynutí času, pak ani tím, kdyby zavra?dil své rodiče by nevyvolal paradox, proto?e jeho minulost je pevně daná a budoucnost se teprve utváří. A kdy? by se dostal do bodu provedení své cesty, stejně by znovu volil a kdyby cestu nevykonal, nic by se nestalo, proto?e on u? jí vykonal. Byla by to vlastně cesta nová - dal?í smyčka...
Oprostíme-li se od lického nahlí?ení na čas, pak minulost je pro objekt (ať ?ivý, nebo ne?ivý) v podstatě mno?inou příčin, které spolu s náhodným jevem určují výběr budoucnosti.
Čas je v podstatě základ tohoto světa. Prostor je hři?tě, ale čas dělá hru. Je to změna. Jeho základní princip je koncečnost v?ech dějů. Lze z toho usuzovat, ?e i čas měl svůj počátek, nicméně otázka "Co bylo před tím?" je nesmyslná.
Pokud jde o rychlost plynutí času, pak ta je konstantní (nekonečná). Teorie relativity sice mů?e mást, ale uva?me, ?e i přístroje na měření času pracují konečnou rychlostí c a při rychlém pohybu jsou jím ovlivněny stejně jako člověk sám. Pohybuje li se raketa rychlostí světla přesně, jak by mohl elektron v mozku nalítnout do neuronu kousek vedle, kdy? by to byl pohyb ve směru hlavního pohybu a elektron by tedy musel být je?tě o něco rychlej?í ne? c...
Mimochodem, kdy? u? tady Pozemstan nakous ten nadřazený vesmír a Boha:
Je Bůh závislý nebo nezávislý na čase.
Pokud ne, pak je neměnný, v?evidoucí a v?evědoucí, proto?e zná čas jako celek, v?echny mo?né varianty jeho poskládáníod začátku do nekonečna. Jevil by se mu jako pomyslný bod. Ale také nemohl nic stvořit, proto?e vytvoření je časový děj - počátek. Stejně tak by nemělo smysl něco tvořit, proto?e zná v?echny mo?né výsledky.
Jestli je závislý na čase, pak mohl vytvořit svět, mělo by to i smysl, proto?e nezná předem výsledek a mohl mít nějaký záměr, ale jak tedy vznikl čas, kdy? ten stvořit nemohl, proto?e je sám na něm závislý.
No a pokud existuje nějaký nadřazený vesmír - nějaký vněj?í prostor, pak by cesta časem v jakémkoli směru byla mo?ná, ale pouze tak, ?e by nejprve vystoupil z na?eho vesmíru ven a pak se do něj zas vrátil, jen?e z venka by mu zřejmě připadal jako jediný bod, proto?e vystoupením by se zároveň oprostil od v?ech jeho vnitřních rozměrů, tak?e jak by se dokázal vrátit zpět a přesně najít místo a čas určení..
-----------
Unimatrix325 - 02. červen 2004 17:09Můj příklad byl na základě klasických fotonů. O tom pokusu (nebo spí? pokusech) sem u? sly?el, ale zatím to nikdo nedokázal v praxi vyu?ít ke komunikaci. To by to toti? u? NASA montovali na satelity a raketoplány...
Razer: Myslím, ?e ná? malý spor o opravě po?kozeného přenosového signálu člověka mů?eme vyře?it pouze jediným způsobem: bude? dobrovolník při prvním pokusu? :-) |
|
|
|
| | | Yakuzza - 02. červen 2004 18:41 ad clovek v budoucnosti za 24h: To zalezi k jake teorii o casove mechanice se priklanis. Dle ciste kauzalni teorie by ses dostal do budoucnosti, ktera by pred 24 hodinami zaznamenala tve zmizeni. Dle predistacni teorie bys ses mohl potkat se svym jiz navrativsim se ja, nicmene bylo by jedno, o co se pokusis, nebot vse je uz beztak dane "osudem" k tomu, abys ses vratil a znovu potkal. |
|
|
|
| | |
Pozemnstan:
Casoprostor je tak nehomogeni gulas, ze IMHO neni duvod k domence, ze by zmena hmotnosti vesmiru v konkrentnim casovem useku mela nejake fatalni nasledky. My ostatne nemuzeme vedet, zda-li se to uz nekde nestalo napriklad za pomoci prirodni cervi diry. |
|
|
|
| | | Yakuzza: Teorie relativity stavi prave na tom, ze rychlost svetla se musi vsem soustavam jevit totozna bez ohledu na jejich subjektivni hybnost a tomu se podrizuji vesktere dalsi veliciny jako prave cas.
Prekrocit c "obycejnym" zrychlovanim nelze, na to ve zrychlujici soustave neni dostatek enerie, resp. je tam presne tolik energie, aby ji pri 100% efektivite urychlila na c. E=mc^2 :-) |
|
|
|
| | Pozemstan: Mel jsem na mysli prave neco ve smyslu te teorie s tim Bohem (i kdyz jsem realista a na nic jako je Buh neverim - spis tam bude nejaky supervykonny mozek), ale v zasade s tebou souhlasim
Pozemstan: Je pravda, ze kdyz jsem poprve studoval teorii relativity, tak mi moc nebyla jasna ta cast s casovymi posuny pri pohybu vyssim nez c... A abych pravdu rek, porad tomu dobre nerozumim... |
|
|
|
| | Yakuzza, ostatní: Z čistě materialistického hlediska zřejmě není důvod, proč by měl být jeden člověk pro čas tak důle?itý, aby existence právě dvou "stejných" osob vyvolala zhroucení prosotoročasu. Souhlasím s Azarothem ale i v nutnosti vytvořit pro "příchozího" "místo" a té?, ?e nikdy vlastně, jak u? bylo napsáno i v diskusi o transportéru, nepůjde o zcela stejného člověka vzhledem k rychlým změnám v mozku (my?lení, odumírání buněk) atd. I klony, v přírodě jednovaječná dvojčata, se přes stejnou DNA li?í nejen fyzickými zdroji materiálu jejich těl, jak psal Razer, ale i vlastními pro?itky v dětství, které spoluutvářely jejich jedinečné vědomí. Problém by tak byl skutečně spí?e i při vytvoření nového "místa" v mo?ných fatálních dopadech byť nepatrného umělého zvět?ení hmotnosti i objemu vesmíru v určitém čase. Jsou-li ale jednotlivé částice, atomy stejného prvku, náboje atd. na nějaké subelementární úrovni přeci jen odli?né a nemohou existovat ve vesmíru zárověň ani dva stejné, mohl by to být stejně problém. Přes výměnu látek toti? určité atomy v těle člověka zůstávají léta (přinejmen?ím v kostech atd.). To je ale asi nepravděpodobné, tě?ko v?ak spekulovat.
Připustíme-li ale i existenci Boha a toho, ?e ka?dý má vedle mozku je?tě "někde nahoře" přidělen svůj "webový prostor", nebo prostě určitou část zatím neprozkoumané ?ivotní energie, "du?i", mohla by přes ji? fyzickou odli?nost nastat dal?í potí?, napojení dvou jedinců na jeden "zdroj". Mo?ná by ale opět stačilo "vytvořit nové místo". Jaká by ale byla reakce zavedeného systému, nebo Boha? Nevím.
Yakuzza, Dimik: Ano, ručička hodinek se pohybuje stále vpřed, stejnou rychlostí... Není to ale jen na?e subjektivní zdání, jak asi myslel Dimik? Podle teorie relativity by také v dopravním prostředku blí?ícím se rychlosti světla pasa?éři vnímali subjektivně stále stejný běh času, vněj?í statický pozorovatel by ale viděl jejich zpomalení. Teorie neumo?ňuje pro nekonečnou hmotnost tělesa letícího rychlostí světla rozvést dění dále, jak u? jsem zde jednou psal. Při rychlosti světla by se cestující asi zcela zastavili. Co by pak subjektivně vnímali? Začali by se po překročení c pro vněj?ího "pozorovatele" (fyzicky asi nemo?ného) pohybovat zpět? Opět by ve své inerciální vzta?né soustavě vnímali běh času, pohyb ručiček hodin "dopředu"? Neděje se to i teď s námi vzhledem k různým pohybům konaným Zemí ve vesmíru, popř. k pohybům vesmíru samého? (to asi výrazně ne, proto?e pohyb Země ve vesmíru je více méně po stabilních obě?ných drahách nebo dlouhodobých spirálách (kolem Slunce, jádra Galaxie, vesmír má pak vlastní čas a není jen "dopravním prostředkem", "krabicí", co kdy? na něj ale přeci jen působí i vněj?í vesmíry popř. "nadřazený" vesmír, který jej obsahuje?) Jsou tu ale právě i vlivy silného gravitačního pole, které té? dilatuje čas. Kdy? kolem nás občas proletí něco hmotněj?ího... |
|
|
|
| | | Razer: To ani nebudu komentovat |
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
DISKUZNÍ FÓRA
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
[ ARCHÍV ]
|
