|
|
Spravuje: leena
Počet příspěvků: 5820 |
|
|
|
| | Zajímá vás, kde se natáčel Bod obnovy? Část míst už na Filmová místa.cz byla, část jsem doplnil, co jsem poznal, nebo s pomocí kolegy.
Velká část městských záběrů je z Prahy a Varšavy. Pár je z venkova polského i českého.
Zejména nebo jen v Praze je vidět, že vzali pár budov z minulého režimu a dotvořili je v podobném duchu do retro futuristického vzhledu. Dotýká se to už neexistujícího UTB (věže O2 na Olšanské) a Centrotex na Pražského povstání, ten dokonce dvakrát a pokaždé jinak:-), protože to má být jako jinde, byť je jeden záběr z ulice Na Pankráci a druhý z Táborské v jiné části filmu. Ale i třeba drobná budova na 5. května.
A samozřejmě v obou městech doplňovali nové futuristické budovy. Ve Varšavě to ale neměli tak těžké, ony některé tam pro nás nezvyklé už jsou.
Ve Varšavě si dost ušetřili práci. Stejná křižovatka je tam dvakrát, jednou zrcadlově otočená a doplněná o futuristické budovy, ale navíc otočená s již naklíčovanou reklamou na starém domě:-).
Navíc ve Varšavě jsou běžná současná vozidla a běžné značky a semafory, zatímco v Praze na Povstání jsou futuristické semafory i značky (bílé) a auta mají víceméně vždy svítící pruh, ne samostatná světla. |
|
|
|
| | | ... a v The 100 to bylo navíc mnohem lépe udělané |
|
|
|
| | Bod obnovy
... je tam vidět velká snaha a to se cení, na české poměry je to dobré
... no byla to trošku zývačka, velmi krátké věty byly originální, ale neviděl jsem v nich přínos
... nechci spoilovat, ale byla tam jedna sakra velká kopie jedné věci z pozdějších řad The 100
49% |
|
|
|
| | | do roku 31 na tu Pandoru už doletí Musk, teď to psal na Xku :D |
|
|
|
| | Pojďme se zase jednou pobavit Avatarem...
Trojka se přesunula z letošních Vánoc na ty příští, čtyřka v tichosti opustila 2026 slot rovnou o tři roky na 2029 a pětka se z roku 28 přesunula do 2031. Ale něco mi rika, že pouhé 2 roky po čtyřce to Jim nedá 🙂 |
|
|
|
| | | Co mě ale rozesmutnilo bylo, že zatímco v Bodu obnovy se vyskytuje jeden nebo dva slovensky mluvící herci ve slovenštině, tak před filmem běžel trailer na slovenský film s českými titulky. |
|
|
|
| | | A potěšilo mě, že když už nám developer zbořil "UTB" Telecomu na Olšanské, tak částečně ta věž a budova zůstala zachovaná v tomto filmu ve futuristické přestavbě. |
|
|
|
| | Bod obnovy
Super, dostal jsem, co jsem čekal. Vzhledem k tomu, že si na jakékoliv podobné filmy už nepamatuji (ani na Minority Report) a dlouho jsem nic podobného neviděl, tak o to víc jsem si to užil. No a je osvěžující neamerický přístup, kdy spousta věcí není explicitně řečená, divák prostě trochu musí vnímat, ale přitom to není nic ve smyslu, že by si musel všimnout detailu z počátku filmu apod.
Na druhou stranu na detaily hráli. A tedy jedné chyby jsem si možná všiml (je řečeno, že včera sněžilo, a to včera mělo být před 5 měsíci a film se odehrává v říjnu), ale měl jsem na mysli detaily jako různé drobnůstky typu Kaplického chobotnice, nebo drobnosti v rámci futuristické vize, které bude dobré proklikat časem doma na obrazovce.
Mně ani nevadí zkoprnělá Andrea Mohylová, protože to v tom filmu ani nevadí. Sice jinak vidíme téměř pořád jen dva její výrazy, ale co, byla mi sympatická.
Takže super, jen tak dál. Určitě je podpořím Blu-rayem, nebo tak, bez ohledu na to, jestli to získám alternativním způsobem dřív (tam počítám i streamovací služby).
|
|
|
|
| | | Pominu-li Berušku, tak já jdu poprvé do kina za cca pět let, a to doslova za pět minut dvanáct, protože to vypadá na předposlední projekci Bodu obnovy v ČR. Chci ho podpořit, trailer mě zaujal, recenze beru tak, že nemám mít velká očekávání, a pak to bude asi fajn. |
|
|
|
| | Marshall 253985:
Lifeforce 1985 - Picard, je tam Picard... :D a vcelku zajímavé efekty na tu dobu.
Vida, právě jsem to taky objevil, tedy jen trailer a Stewarta jsem si tam všiml:-). Na film asi nenajdu čas, asi nemám chuť na tento druh hororu, ale může to být fajn. |
|
|
|
| | TCM Remembers 2023
Každej rok to bolí, ale těch jmen, co je tam za loňský rok... 😥
Nevím, koho jmenovat dřív: André Braugher, Lance Reddick, Julian Sands, Ray Stevenson !!!, Matthew Perry, Michael Gambon, Chaim Topol, Gina Lollobrigida, Raquel Welch a prázdné místo z největších... Treat Williams. |
|
|
|
| | Migration (Ptáci stěhováci)
Illumination Studio mi dělá čím dál větší radost. Po Mimoňích a skvělém Mariovi je tu další dětský animák, který jsem si v kině beze zbytku užil i já. Krom toho, že je to vizuálně moc pěkný, tak to má dobrý milý příběh a je tam spousta černohumorného obsahu i pro rodiče.
Dabing taky úplně OK. Doporučuju v 4DX, dokud to tam je. Byť ta cena je teda v oblacích podobně jak ty ptáci. |
|
|
|
| | Určitě zajímavá úvaha, na kterou ale nemám jasný názor, protože nové filmy moc nesleduju. Z katastrofických filmů jsem naposledy viděl Don't look up, který jsme tu probírali před dvěma roky a to mi rozhodně přišlo dobré. Čekal jsem, že Leave the World Behind se ponese v podobném duchu.
Jinak jestli tě chápu správně, tak kritizuješ krajní proudy z konzervativního i progresivního směru. S tím v podstatě souhlasím, oba tyto proudy jsou škodlivé, pokud přejdou do extrému. Ale v kinematografii se IMHO projevuje především ten progresivismus. Je ale asi pravda, že to přiživuje extremismus i na opačné straně spektra. |
|
|
|
| | S.S.Enterprise:
Osm hrozných, vynikající konverzační drama
Mno, Tarantino teda taky zrovna není mistr pera a jeho filmy jsou vyložená tvůrčí onanie, ale chápu, jak to myslíš. |
|
|
|
| | Marshall: Z toho tvého seznamu jsem viděl Tetris a Dungeon & Dragons a u obojího souhlasím.
Ten tvůj film je katastrofický
Papírově možná :-) Jinak je o latentním rasismu a Přátelích, takže zásadní otázka, která mě provázela po jeho konci je: "Jak to vlastně tehdy dopadlo s Rossem a Rachel"?
poslední katastrofický film, na který si matně pamatuju a byl ok, byl The Core
Jádro je ale taky, podobně jako Master & Commander, v podstatě vystrukturované jako dvojepizoda Treku ;) Ale nejde mi úplně o to, co je dobré, a co dementní, ale z hlediska katastrofického žánru je úplně OK i 2012. Jde tam o katastrofu. Tady ne. To je ten problém. Greenland a tohle jsou rodinná dramata s uměle nastaveným problémem, který je nelogický a nezajímavý. Minimálně proto, že jsem chtěl vidět katastrofický film, který mi byl advertován. Místo toho dostanu věc o černé holce, které se nelíbí, že ji bílý kluk fotí u bazénu v plavkách. |
|
|
|
| | Telemachus Rhade: Podívej se na můj seznam z 04. listopad 2023 a řekni mi, co si o tom myslíš, protože v obecné rovině s tebou souhlasím. Ať už jsou to barevné filtry nebo dialogy, které vypadají jakoby je psaly děti.
ALE! Ale sem tam něco najdeš, možná je to množstvím filmů a máme "survival bias", nevím jaká je reálná statistika. Ten tvůj film je katastrofický a ty jsou pro mě docela odpad, poslední katastrofický film, na který si matně pamatuju a byl ok, byl The Core (2003). |
|
|
|
| | | ... nicméně „Leave the World Behind" jsem ještě neviděl, takže nemůžu hodnotit |
|
|
|
| | Pokud světu vládne TikTok a videa gumující hlavu, tak není divu, že je tvorba taková, jaká je. Příklady jsou všude kolem nás, tak třeba film Osm hrozných, vynikající konverzační drama, v kinech propadl.
Synovec s oblibou např. repuje "refrén" "hitu" chleba https://www.youtube.com/watch?v=mFNWWey5v1U - docela kulturní úpadek, no. |
|
|
|
| | Zamyšlení...
Viděl jsem letošní katastrofický hit Netflixu „Leave the World Behind“ a rozčarování nad stavem kinematografie mě donutilo něco napsat nejen o filmu, ale i o společnosti (myšleno sociologicky), která je produkuje a akceptuje. Nejde jen o tento konkrétní snímek, nebo žánr, ale o fenomén, který postupně přebírá nadvládu nad vším.
Když jsem se zamiloval do filmu, měl téměř každý z nich, co říct. I vybrané seriály si dokázaly zafilozofovat a rozebrat palčivé téma na ploše 45 minut. Za tři návštěvy kina jste se o historii, vesmíru a politice dozvěděli víc než za celou základní školu. Přeháním, samozřejmě, ale víte, co tím myslím. Některé byly věrnější, jiné v sobě nesly uměleckou licenci na základě skutečnosti, další přinesly poselství, nad kterým se dalo zamýšlet. To, co měly všechny ty filmy společné, byl kvalitní scénář. Vzpomeňte si na devadesátky, nebo začátek millennia – pamatuje na nějaký týden, kdy by nepřišel do kina kvalitní film? A můžeme klidně pojmenovat komerční věci jako „Demolition Man“, nemusíme vůbec zacházet do artu. Ten film v nadsázce a humoru představil problémy, které žijeme dnes, jako hyperkorektnost nebo bezzubost společnosti.
Společným rysem pro celou tuhle éru byla ovšem jedna složka, které se dnes vysmíváme, a to byla perfektní dramaturgie. Scénář nebyl masturbací tvůrce na počet minut a rozvleklost dialogů. Orchestrální hudba umocňovala zážitek, neprovokovala nervy, aby silou přitáhla diváka od obrazovky mobilu. Dobrý příběh nepotřeboval „mexický“ ani jiný filtr, všechno se dokázalo odehrát přes den, nebo v noci, ne v ponurém světě palety plechovky fazolí Heinz, jak je to populární hlavně posledních 5 let. Na jasné a podnětné sdělení stačilo pár slov, ne hodina zakulaceného a bezpečného vysvětlování toho, co se zrovna děje. Humor byl vtipný, jednohláškový, suchý, často laskavý a třeskutě nekorektní. To na něm ostatně bylo funny. Zároveň málokdy ztrapňoval, jak je tomu nyní zvykem nejen u Marvelu, ale třeba v otřesné a podle mě až nebezpečné „Barbie“, která ‚instagramový feminismus‘ postavila do role odbojné frakce, jež musí zvítězit nad patriarchátem tím, že se stane nedotknutelnou a povýšenou. Něco jako reverzní rasismus. Teď na nás tedy panenka křičí, že reverzní sexismus je OK a v právu.
Byla doba, kdy jsem vyrůstal opravdu tak jiná? Můj rolemodel byl černoch, nikdy by mě ani nenapadlo, že nemůže být prezidentka, atp. Vždy jsem vnímal svět takovou optikou, ať každý dělá to, v čem je dobrý, vždyť mu nikdo nebrání. Myslel jsem, že univerzální cíl společnosti je dosáhnout stavu, kdy je jedno, jestli jste žena, muž, černý, bílý, modrý, androgynní bytost z deváté dimenze, nebo polyamorní slévařka oceli. A to je kinematografie v níž jsem vyrostl já. To byly ideály, které na mě křičely z televize, ze zpráv, z novin a z pláten kin.
Spousta věcí byla na hovno, hlavně sociálně-politických, nežiju v deziluzi, že ne, historii znám dobře. Ale trend byl jeden – progresivní. I přesto že horká válka zuřila 324 kilometrů na jih od Mikulova, přestože že nám na italských plážích létaly stíhačky nad hlavou – trend byl progresivní.
Dnes? Ať zapnu jakýkoli film, zprávy, seriál, vidím dávno vykořeněný rasismus, jako uměle živený realný problém. Vidím umělé kvóty pro ženy v parlamentech, jako by bylo potřeba jen „zúčastnit se“, a ne vynikat. Petra Buzková se tam, kde byla, dostala sama, nepřišla na uvolněnou židli nějakou kvótou. Totéž Madeleine Albright, atd. Vidím vyhrocené reakce na homosexualitu, které na přelomu tisíciletí neexistovaly. Vidím společnost, která chce mít prostě klid a radši uvrhne samu sebe do letargie a nechá se přeřvat malou, ale hlasitou konzervativní částí, která jako kafemlýnek řve: „Včera bylo líp.“ a vidí nepřátele zásadně jen tam, kde žádní nejsou. Hůř, vidí přátele tam, kde žádní nejsou. Univerzální hodnoty přebil názor. Názor na to, že můj názor může být moje pravda. Že moje vize, je (ne)kriticky nenapadnutelná.
A tady udělám oslí můstek zpátky k filmu. Společnost přestala požadovat díla, která se něčeho dotknou. Začala je přímo vytěsňovat z veřejného prostoru. „Hlavně po nás proboha nechtějte, abychom u toho přemýšleli.“ Soundtracky? Samostatně neposlouchatelné. Akce je rozmělněná digitální opulentností. Sci-fi je primárně barevné a depresivní, přičemž kompletně ignoruje už i miliardy zabitých na pozadí. Nejsou vidět, a tak na nich nezáleží. Fantasy se ztratilo ve vlastních světech plných prvoplánové brutality. Komedie pozbyla na důvtipu a většinově se propadla někam k Benu Stillerovi. Drama je špatným thrillerem a thriller je krvavou lázní. Vrstevnatý příběh je nahrazen onanií na vlastní velikost rádoby shakespearovskými dialogy roztažených vět beze smyslu, při stopážích vyhrazených dříve jen těm nejlepším věcem, jako byl Kmotr, aniž bych další týden věděl, o čem to pořádně bylo, natož abych se na to podíval znovu.
Forma je to nyní to, co dominuje chtíči publika. Jako kdyby všichni chtěli chodit do molekulárních restaurací, kde dostanou navoněný vzduch levandulí, ale nenajedí se. Obsah/Hlavní chod není důležitý. Sladký dezert je to podstatné. Vyžívání se v tom, co nemohu nijak ovlivnit, v kazech charakteru. V postavách, které se rozhodnou špatně, protože „tak to přece člověk dělá, ne?“ Ta víra ve snahu hlavního hrdiny/hrdinky, že když se budou snažit, tak to aspoň zkusili a možná zaseli semínko nějakého zlepšení, je zadusaná do trávy. „Svět je v hajzlu, smiř se s tím. Ty neřídíš svůj osud, to oni. Je jedno, jak jsi dobrý, nikdo tě nikdy nikam nepřijme. Můžeš dělat, cokoli chceš, ale musíme ti takovou pozici zajistit subvencí, normou. Nevynikej. Pracuj. Natoč normativní film. Obžaluj patriarchát. Narovnej pokřivené. Buď kontroverzní normativní normálností. Obsaď černou slečnu do dánské pohádky a všem dávej sežrat, že je černá, protože to je na tom to novátorské, to pro bělochy divné,“ přestože Popelka s Whoopi Goldberg, kde má s bílým manželem asijského prince je 30 let stará a nikdo tehdy neřekl ani popel. Ono to tehdy totiž nebylo téma. Dosáhli jsme určité formy normalizace, nebo vzpoury neschopných a domněle ublížených, chcete-li, která vyvolala sedlácké povstání malosti maskující se za konzervatismus. Jako když se křesťan, žid a muslim se šimitarem v ruce dohadují, čí verze Bible je lepší. Nemůžu se tak ubránit zamyšlení nad větou z Matrixu „Rok 1999, vrchol lidské civilizace.“ |
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
[ DISKUZNÍ FÓRA ]
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
ARCHÍV
|
