|
|
Spravuje: Mirak
Počet příspěvků: 11690 |
|
| Vítejte ve Diskuzním klubu. Není zde pevně dané téma, to se postupně vyvíjí, nicméně více než dvě témata zároveň není záhodno probírat. Jinak zde panuje názorová volnost. |
|
|
| | Mvek, lagga: Ano, má oblíbená my?lenka. Stejně jako nevím, jak vidí? ty zelenou nebo modrou barvu, aproč se ti vlastně jiná líbí, třeba je vidí? úplně jinak, jen to nemů?eme nikdy zjistit. U barvy je to v?ak nedůle?ité, u celkového vnímání u? naopak.
Takové otázky si občas kladu také. Kdy? jsem byl men?í, napadalo mě třeba ale i to, zda jsou v?ichni lidé kolem mě "skuteční", zda mají opravdu autonomní mysl apod. -) |
|
|
|
| | lagga:
etc... jak víme ?e je to ten správný svět ? ?e jej chápeme dobře ?
Ano, má oblíbená my?lenka. Stejně jako nevím, jak vidí? ty zelenou nebo modrou barvu, aproč se ti vlastně jiná líbí, třeba je vidí? úplně jinak, jen to nemů?eme nikdy zjistit. U barvy je to v?ak nedůle?ité, u celkového vnímání u? naopak.
Zapomněla jsi říct, co "Pokud člověk v depresi začne utlumovat...", ono toti? ten konec se mi zas tolik u? nezdá. Naopak určité lehčí deprese nevdí a je třeba i dobré nepotlačovat nijak, klidně právě číst něco smutného, nebo poslouchat. Ona některá deprese ja pak příjemná, právě si člověk mů?e třeba i pobrečet, ale tím lépe a vlastně nakonec rychleji a bezbolestněji.
A zrovna tak to povídání o smutných zku?enostech, jedna věc je, ?e vypovídání se určitě pomů?e, ale naopak, kdy? jsme si takto vyměnili zá?itek, přivedlo mě to k přemý?lní o tom druhém, o jeho problému, by? třeba u? minulém, a hned jsem se trochu od depky oprostil.
Rady ov?em určitě, sice po mně naopak kamarád chtěl, ale to mi přijde taky jako nesmysl. Osobně, kdy? mě potkal jen obyčený splín, tak mi pomohla dynamická hudba, skoro v?dy.
A netu?ím, co je deprese jako?to diagnóza, tak?e o ní mluvit nedoká?u, pokdu jsem se jí teda v tom jednom případě u? nepřiblí?il dost.
|
|
|
|
| | Kareemma:
a) jako autismus, no tak tohle je podle mne změněný stav vědomí, někde sem i četla, ?e ten člověk trpí po?kozením mozku (tak?e někteří se narodí s po?kozením, nebo je ?patně odrodili?)
Ten člověk si ?ije ve "svém" světě, který je prakticky reálněj?í ne? ten "ná?". Ostatně, jak víme, ?e ten "ná?" svět, na který nás naučili na?i rodiče, ?kola etc... jak víme ?e je to ten správný svět ? ?e jej chápeme dobře ?
b) schizofrenie je nemoc z lidstva
No, kdy máte potřebu se rozdvojit ? (já zrovna teď, na schízu to snad není) Tenhle po?adavek lidé mají pod stresem z práce, z otázky peněz, ve válečném napětí, v rodinném napětí, napětí mezi citem a rozumem (Miluju toho člověk ? Jo, miluju. Ale on mne zavírá do "zlaté klece". Chce abych byla taková, jak si mne představuje. Nechce abych něco dělala, proto?e on se bojí, nebo to nepova?uje za dost dobré, etc..)
A tehdy si myslím, ?e by nemocný člověk měl být vytr?en ze ?ivota dosavadního. udělat si dovolenou. Odblokovat v?echno. Odpustit nejen okolí ale i sám sobě. Zrevidovat a najít své cíle a hodnoty. A pak se vrátit do předchozího ?ivota, ale udělat se svým okolím dohodu. Nemluvím o uplatňování svého ega "doktor mi řekl tak to taak bude aaaaa". Mluvím o vytvoření nových návyků. V komunikaci. V práci. V činnostech. Třeba i v jídelníčku. V pohybu. Někdy by se lidé měli přestěhovat. A tak. Nebo si vymalovat byt na zeleno. :)
Ale nikdy bych schizofrenika neléčila prá?kama. Mo?ná na začátku, kdy? má "záchvat". Ale to jen jako záchrannou pilulku.
c)deprese je velice individuální zále?itost a tak by se s tím i mělo nakládat
Mně pomáhá zstavit se, poplakat si, popřemý?let co se děje poslední dobou a v?ímat si, co mne přivádí k slzám. Někdy jdu a něco napí?u. Někdy maluju. Někdy si jdu zatancovat, třeba sama doma, kdy? mne nikdo nevidí.
A pak je ta nejtě??í a nejdůle?itěj?í část. Pokud to (vět?inou nevědomky) způsobil člověk, jdu si sním popovídat.
Pokud člověk v depresi jde a začne své smutné pocity utlumovat jídlem, mlsama, alkoholem, cigaretama, křičením na jiné lidi, čtením depresivní literatury, poslouchání smutný hudby, nadměrným cvičením atakdál atakdál.
A víte co, hlavně se takovému člověku nesna?te dávat rady, dr?et předná?ky o tom co by měli a neměli dělat. A taky jim nevyprávějte, nepopisujte své vlastní smutné hrůzné zku?enosti.
No tak to je celé, Mirko :) |
|
|
|
| | a) autismus - četl jsem na toto téma výbornou kní?ku "Podivuhodný případ se psem". Netroufám si soudit, ale řekl bych, ?e citlivým přístupem a "respektováním jeho způsobu my?lení" (např. přesné, jasné a jednoznačně instrukce) lze autistovi velmi pomoci. Nikdy nebude vnímat svět jako ostatní, to je jasné. Ale i tak ho mů?e obohatit.
b) schizofrenie a jiné poruchy osobnosti - Čistá du?e je skvělý film. Věřím tomu, ?e racionálnem a silným logickým uva?ováním lze zvládnout mnoho sebeklamů a vlastní neodbytný pocit překrýt objektivněj?ím hlediskem.
c) Ona je deprese a deprese. Asi před měsícem nebo dvěma mi kamarád půjčil knihu "Bolestně smutná nálada", byl jsem na předná?ce na FFku o depresi, a stejně nemám pocit, ?e tomuto fenoménu rozumím, ?e s ním a ?e doká?u lidem depresí trpícím smysluplně pomoc. Sám jsem si vytvořil blastní mechnismy boje se ?patnou náladou, splíny, del?ími temnými stavy ... ale kde vlastně začíná deprese, ?e?
Celkově problematika du?evních poruch je stra?ně nejednoznačná. Ka?dá du?evní porucha je vlastně jen do extrému vyhnané to, co nalezneme více či méně u ka?dého "normálního člověka". Od jistého "stupně nenormality" se to označuje jako patologické. V tom, nakolik si člověk mů?e pomoci sám a nakolik potřebuje okolí bych řekl, ?e neexistuje jednoznačná odpověď. Obojí je velmi důle?ité a potřebné. Jsou tak tě?ké stavy, ?e je téměř (ne-li zcela) nemo?né je zvládnout vlastními silami. Jsou tak silné osobnosti, ?e zvládnou bez psychické újmy i velmi tě?ké zá?itky (Třeba koncentrační tábor.) tak?e člověk vydr?í opravdu hodně. I člověku s naprostým minimem vůle ?ít a existovat lze (násilím) krátkodobě "pomoci". Otázka je, jak dlouho to vydr?í a zda je to ?ádoucí. Je celá ?kála případů. (Krásně by se to vysvětlovalo na mém oblíbeném dvojosém grafu [[[-:.) Já se dr?ím toho, ?e v prvé řadě je ka?dý svého ?těstí strůjcem a má svůj osud ve svých rukou. Okolí mu to mů?e usnadnit nebo zkomplikovat. Podat mu ruku, pootevřít dveře. Projít ale člověk musí sám. Občas je nutné jej chňapnout, popostrčit, ale zase jen proto, aby si sám uvědomil, kudy chce jít.
Kdy? máte za úkol vykopat díru 2m x 2m x 2m, tak o jde rýčem, lopatou a krumpáčem. Je to fu?ka, ale jde to. Stačí chtít a nevzdávat se. Lenoch s bagrem mů?e klidně stejný úkol skončit o mnoho později. Kdy? na to přijde, takovou díru lze vykopat i holýma rukama. Je-li ale podlo?í z kamene, pak vám sebevět?í odhodlání (bez správných nástrojů = např. antidepresiv či vhodné léčby v případě na?em) nepomů?e Ov?em jste-li extrémně apatičtí, tak je vám nanic i sebelep?í nářadí, by? by to byl dynamit.
|
|
|
|
| | Pozemstan:
Samozřejmě je asi důle?itá spí?e pomoc okolí, blízkých i lékařů, která snad mů?e zlep?it "náladu" i celkový stav i v případě autismu... u toho autismu ale zlep?it stav nejde... jen se dá chovat tak aby se dotyčný cítil líp, rozumět světu nikdy nebude (a kdo ano:-)). jinak souhlasím, jen bych řekla ?e stejně se ka?dý, v b) a c) nakonec rozhoduje sám jestli se vzdá nebo ne. kdy? bude někdo furt fňukat, tak se nikdy nevyléčí, ?e:-))
|
|
|
|
| | | Kareemma - 20. říjen 2007 19:00: Tak v případě b tu?ím např. nositel Nobelovy ceny za ekonomii Nash dokázal nakonec odli?it své halucinace a ignorovat je, ale jen málokdo má asi takové IQ a schopnost logického my?lení nezávislého na vlastních zkreslených smyslech. Jinak myslím, ?e v podstatě v?echny tyto nemoci, poruchy nebo stavy ovlivňují vnímání a my?lení, tak?e nastalý stav u? sami pacienti ovlivnit nemohou. V případě b a hlavně c by snad mohli něčím propuknutí nebo alespoň rozvinutí nejvá?něj?ího stavu předejít, ale asi také obtí?ně. To by zřejmě lépe posoudil odborník. Samozřejmě je asi důle?itá spí?e pomoc okolí, blízkých i lékařů, která snad mů?e zlep?it "náladu" i celkový stav i v případě autismu... |
|
|
|
| | | Mvek:jo teď jsem pochopila jak to myslí?:-) |
|
|
|
| | Kareemma: a) jistě, ale to na tom nic nemění.
c) ale důle?ité je, ?e v tu chvíli nechce. Jak pak mů?e psychicky ovlivnit svůj stav? Pokud nejde o případy, kdy já nevím, člověk někoho miluje, ale nemů?e mít, tak?e proto vidí tu beznaděj (podobně jsem se cítil já, kdy jsme to tak analyzovali i s kamarádem, kterému se stal trohcu zase jiný případ později), kde by se mohl naladit, ?e si právě s tím nereálným jaksi pomů?e (třeba magií a silou vůle, to je pak v podstatě to placebo), tak jinak nevím, jak by si mohl psychicky pomoct. |
|
|
|
| | Mvek:
a) nechce... a přece tím trpí, trpí separací, trpí proto?e nerozumí proč se lidé chovají tak jak se chovají
c) oblíbený mýtus. myslí? si ?e někdo stojí o to, aby ani nedokázal vstát z postele?
samozřejmě najdou se i takoví ti pozéři co mít "depku" je pro ně styl... ale tě?ká deprese jako diagnóza... o to bys asi nestál:-) |
|
|
|
| | Kareemma:
a) to asi ani nechce, mo?ná ani nechápe, co by měl chtít
b) tě?ko říct, ale pokud vím, tak jako spoustu bě?ných onemocněních neprobíhá u ka?dého stejně, a to nejen co se týče jeho imunity, tak asi bude spoustu odli?ujících se poruch, tak?e jak které, ale proč by ne
c) tak zase ty opravdu vá?né depky jsou takové, ?e člověk je nechce odehnat, nechce se z nich dostat, svým způsobem si je i u?ívá. Já uz za?il takovou, kdy je mi v podstatě vět?ina věcí jedno, jen vím, ?e bych chtěl něco, co není reálné, nic ostatního mě moc nezajímá, bě?né věci i jídlo jsem dělal jen z povinnosti, ze setrvačnosti, ale moc chuti jsem neměl a jedl jsem méně. Nakupování jakbysmet, na?těstí jsem zrovna neměl ?kolu, by? lidé by mi tady pomohli, to jsem věděl trochu i v té době, a zpětně taky. Ale ?e by mi v tu dobu nějak moc zále?elo třeba na zdraví, to ne. Dostat jsem se z ní nechtěl, ale zase jsem nebyl na dně tak, abych byl úplně apatický. Byl to zvlá?tní stav. člověk doslova vykoření z reality, najednou si tu připadá cizí, neví, kam by měl "jít", ale nevím jestli je to mojí povahou, na sebevra?du bych v tu chvíli nepomyslel, to by mi akorát zhor?ilo depku jako vyhlídka, tak?e to ne. Nicméně jak jsem řekl, zdraví mi v tu chvíli bylo jedno, dozvědět se o nějakém záva?ném problému, budu k němu lhostejný. |
|
|
|
| | lagga:jde o to, ?e dobrý psychický stav činí organismus odolněj?í. Od svého lékaře jsem se dozvěděla, ?e některým pacientům se například po operaci dávají antidepresiva, aby se lehčeji uzdravil.
Kdy? u? jsme u tohoto: Laggo (i ostatní) jaký je v tomto ohledu vá? názor
a) na autismus
b) schizofrenie a jiné poruchy osobnosti
c) depresi
Nakolik mů?e podle vás pacient v takovýchto případech ovlivnit svůj stav? |
|
|
|
| | Pánové, lépe to vysvětlit neumím. :)
Mám prostě osobní zku?enost.
To ?e se vám nelíbí úhel pohledu přes kytičky, nemusí. Je to dal?í úhel pohledu.
A tak vám přeji, hodně zdraví, ?ádné doktory a hodně úsměvu. :)
Mů?u vám doporučit publikace:
Homeopatie pro ka?dý den - Milo? Rýc, Francois Cousset
Předná?ky o homeopatické léčbě - James Tyler Kent
Osud jako ?ance - Thorwald Dethlefsen |
|
|
|
| | Zephram: Myslím, ?e tys to vystihl nejlépe, na slovech laggy i Telemacha mi taky něco nesedělo.
A ?e to, ?e je to na přírodní slo?ky znamená, ?e to nemů?u léčit přírodními slo?kami? To je přece nesmysl. Jiné přírodní slo?ky mohou tělu říkat, jak se chovat, aby nereagovalo přehnaně.
Ad to kmitání, no myslím, ?e u homeopatie se prvě jen mluví o tom, ?e mají léčivý vliv ty změněné vibrace vody na základě stopových prvků, nikoliv, jestli ovlivní vibrace těla, a ?e by zrovna to mělo vliv na alergii. |
|
|
|
| | | Geny určují předpoklady, nikoliv přesný stav, jak na tom člověk bude. To udělá a? prostředí. Některé předpoklady se předělávají hodně tě?ko. Ale nemoci jsou nemoci, jsou způsobené vněj?ími vlivy. Ebolu v genetickém kódu asi napsanou nemáme, jen odolnost vůči ní. Alergie je hodně vnitřní zále?itostí těla a je to velmi komplexní věc. Leckdy přijde nečekána a přechází po letech zdánlivě "z ničeho nic". Ale nějaké "?patné vibrace"?? Kde v odborných publikacích toto je? (Neříkám, ?e to, co tvrdí oficiální lékařská věda je v?e, mnoho toho funguje i mimo.) |
|
|
|
| | Mveku, Telemachu, nesouhlasím s vámi. :)
Nejsem člověk s titulem, který by to studoval a byl schopen vám to vysvětlit.
Alergie, astma, jsou napůl fyziologického rázu, napůl psychického. A dal?í věc je, ?e lidské tělo se narodí zdravé, pak ?ije v zaneřáděném ?ivotním prostředí, nejí kvalitní stravu (to teď prostě nejde) a i s pitným re?imem to je slo?ité, ?e. A čím více toxínů je v těle, tím hůř to tělo zvládá. A následek ? Tělo začne přehnaně reagovat i na přirozené přírodní prostředí, jako je třeba ta louka.
Přeji Vám v?em hodně zdraví !!!
|
|
|
|
| | Mvek: Alergie jsou vět?inou právě na přírodní slo?ky, tak?e homeopatika bych tady vyloučil. Maximálně pro otrlé metoda "klín klínem", kterou mám také za sebou = jít se s pilovou alergií vyválet na jarní louku :-)
Alergie a genetika moc dohromady nejdou. Alergii se spustí i třeba v 60-ti letech. U dospělých je největ?ím rizikovým faktorem mléko, nedejbo?e nepasterizované. Dal?ími faktory je pra?né/roztočné prostředí, pivo, THC nebo lepek a dal?í..
Citeriziny nebo Levociteriziny dihidrochloridum (Zyrtec, Zodac, Xyzal,...) jsou utlumováky jen do doby dokud organizmus nepřivykne a hlavně to nejsou "doslova" léky. Oni začnou působit třeba a? po půl roce u?ívání - oni vlastně nutí tělo aby s tím bojovalo i samo. |
|
|
|
| | lagga: Ne, to bych utekl dvakrát...
Mno, s tou genetikou se asi zamotáváme, moc bych s tebou nesouhlasil, ale zase naopak u astma a alergie, by? by byly hodně dány geneticky, bych nepopíral, ?e právě na ně nemusí být homeopatie vhodná (pokud pomineme mo?nost, ?e to je maximálně placebo). Ale zku?enost potvrdit nemů?u. A jak jsem řekl, navíc se alergie stra?ně mění, a to nejen do dospělosti (máma začíná být alergik na mnoho věcí v skoro 50 letech).
Ad astma, jen taková odbočka neosuvisející v podstatě s homeopatií. Podle alergolo?ky jsem měl náběh na astma. No, nevím, dneska to u? otevřeně přiznám (ale u? jsem to myslím říkal), sprej jako preventivní léčbu jsem si stříkal jen asi půl roku nebo rok, pak jsme recepty začali zahazovat. Nejen, ?e sama homeopatička naznačovala, ?e spí? díky své postavě mám prostě men?í kapacitu plic, to je v?e, du?nost nebo tak jsem snad nikdy (na?těstí) neza?il, a začalo se mit o zlep?ovat, kdy? u? jsem sprej nebral:-). Pak se i alergolo?ka změnila, a sama mi ho vysadila, kdy? se mi to celkem zlep?ilo, ?e sama připustila mo?nost, ?e ani o astma jít nemuselo.
Kdy? si navíc člověk přečte, co je to taky za jedy... |
|
|
|
| | :-D
Pou?ila jsem na vysvětlení vědeckou teorii a teorii alternativní. Jenom to co vím . Jak jsem psala, je to úhel pohledu. Existují odborné publikace, Zephrame :)
Osobně si myslím ?e genetika, ano, má veliký díl ale alergie, astma, to Nejsou genetické zále?itosti. Nebo jinak, jsou to genetické zále?itosti, stejně jako chřipka, HIV, ebola, rakovina, v?echno máme napsané v genetickém kódu. Kdy? vznikne "správné prostředí" problém začne bujet a růst.
Vyslanec mám si i já jít ?ňupnout ? |
|
|
|
| | | tak nyní mám chu? utéct... |
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
[ DISKUZNÍ FÓRA ]
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
ARCHÍV
|
