|
|
Spravuje: Mirak
Počet příspěvků: 11687 |
|
| Vítejte ve Diskuzním klubu. Není zde pevně dané téma, to se postupně vyvíjí, nicméně více než dvě témata zároveň není záhodno probírat. Jinak zde panuje názorová volnost. |
|
|
| | | lagga:tys udeřila hřebíček na hlavičku. Jednou se to nějak nastartuje, stresem, ?okem, psych. poruchou a u? se z toho nedá ven, páč čím hůř na tom člověk je tím víc se nenávidí, i za to ?e je m u blbě. Cesta ven je s podporou ostatních (v hor?ím případě léků) si začít pomalu napravovat pohled sám na sebe. třeba ale máte jiné zku?enosti. |
|
|
|
| | Mvek: Aha :) No myslela sem tím ?e pokud to ti lidé dělají, tak u? potřebují pomoc, někdy odbornou. Proto?e tehdy si vědomě (i kdy? si to neuvědomují) ničí tělo a za to se pak nemají rádi je?tě víc...a je to začarovaný kruh. A my bychom jim za to nadávat taky neměli. Jenom je utvrzujeme v tom, ?e jsou opravdu na nic.
Kareemma jo to je přesně ono |
|
|
|
| | lagga: Nerozuměla jsi mi. Ty jsi tu větu "Pokud..." nedokončila. Co pokud tohle dělají? Jsou ?patní?:-)
Já nenamítal nic proti tomu, ?e k tomu dochází. |
|
|
|
| | obecně se přeci dá říci, ?e kdy? vám někdo něco vypráví, a vy zareagujete: "No jo, dy? mně se děje tohle," vyvolává to pocit, ?e vám nezále?í na tom, co druhý říká, ?e se soustředíte jen sami na sebe.
Na druhou stranu existuje i opačný extrém, který taky není zrovna příjemný. Představte si, ?e vám někdo řekne: "Mně je teď blbý ti vykládat o mých staarostech, proto?e mi oproti tvým připadají malicherné." To jsme ře?ili tu?im?e na damarconu - pojem starosti je relativní, pro dítě mů?e být obrovský stres, ?e ztratilo tu?ku - a přece označit to za malicherné by bylo přinejmen?ím necitlivé. |
|
|
|
| | Mvek: Lidé utlumují své pocity jídlem a dal?ími věcmi a činnostmi. To sem si nevymyslela, je to i názor pedagogů, filmařů, dietetologů, psychologů kteří pomáhají třeba workoholikům. Navíc to mám osobně zji?těné. Pracuji občas s lidmi, co chtějí detoxikovat své tělo, zhubnout, nebo tak.
To, ?e bychom neměli druhému v depresi vyprávět své vlastní splíny, to je dal?í fakt. Ten člověk je v hloubce, ve studni beznaděje, starostí, bezmocnosti. A vy mu je?tě, člověk u kterého hledal pochopení a naslouchající ucho, tak vy mu je?tě budete říkat svoje vlastní záva?í. No, to mu moc neulehčíte, ?e.
Jde tu o rozdíl mezi "Ví?, za?il sem něco podobného. Rozumím ti. Cítím s tebou." a mezi "Vidí?, jak je to hnusný. Já to vím moc dobře. Já to taky za?il. To se mi tenkrát stalo tohle..."
Vyslanec ?ádné nará?ky, na to nehraju. Co ti chci říct, ti povím osobně. :)
BorgDog Rouhání proti homeopatii ? :-D :D To sly?ím poprvé. To ses musel rouhat leda tak sám proti sobě. Rýma se dá vykurýrovat s čajem a céčkem... To dá? :) |
|
|
|
| | | děkuji vám v?em za názory (u? jsem jak janeway:-)) |
|
|
|
| | | lagga:ta poslední věta je a? moc pravdivá:-) |
|
|
|
| | | Zephram:podivný případ se psem je sice čtivý, ale dobrá kniha co se problematiky autismu týče to NENÍ!!! přečti si raději něco odborného. |
|
|
|
| | Ano, o tom, zda nejsme jen mozky v ?ivném roztoku a ve?keré na?e vjemy nejsou jen simulace podsouvaná nám jen nějakým počítačem, který posílá elektrické impulsy, jsem přemý?lel, kdy? mi bylo 12. Matrix (a koneckonců u? my?lenka Platonovy jeskyně) se do toho hezky trefil. Fakt je, ?e to nemů?eme vědět nikdy, ov?em bylo by značně nepraktické ?ít a v?e zpochybňovat (tedy stavět na těch pochybách své jednání). Ov?em připustit si tu mo?nost, ?e v?e mů?e být jinak... ne ka?dý má na to odvahu.
K tomu popovídání při depresi a podobných stavech. Opět... člověk musí chtít, alespoň na nějaké úrovni (vědomě, podvědomě, kdesi hloub, téměř, ...). Pomů?e z více důvodů. Jednak přinutí člověka formulovat jeho vlastní my?lenky (neurčité pocity dostávají obrysy, pomáhá deník, pomáhá zpověď, pomáhá i ne zcela určité dílo typu básně, povídky, apod.), a taky kdy? člověk pomáhá druhému, někomu, na kom mu zále?í, tak bývá leckdy mnohem upřímněj?í ne? sám k sobě. (Kolik anorektiček přesvědčuje své dobré kamarádky, ?e by měly zhubnout? Kolik chlapů řekne upřímně svému dobrému kamarádovi "V?echny ?enské jsou svině, tenhle tvůj vztah nemá cenu vůbec začínat."?) Proto (mj.) se taky lidi dávají dohromady a navazují blízká přátelství, aby ze sebe dostali to nejlep?í. |
|
|
|
| | Mvek, Pozem??an: Doporučuji, přečíst si skvělou povídku Harry Kuttnera "Chrudo?iví jsou bolorové." (Nelekejte se názvu, je to citát z Carrolovy "Alenky", povídka je opravdu výjimečné dílo.)
lagga: Tak za mé nedávné rouhání proti homeopatii mě stihl zaslou?ený trest: Dostal jsem rýmu jak trám... :-( |
|
|
|
| | | Pozemstan: Jestli jsi neviděl, se?eň si tu Truman Show s Jimem Carreyem, sice to není přesně ono, ale je to poněkud jiný Matrix v méně sci-fi a více reálném provedení, by? ne snad v současnosti. Ale vlastně i Men In Black nám v jedničce, ale hlavně na konci dvojky naznačují něco podobného:-) |
|
|
|
| | Mvek, lagga: Ano, má oblíbená my?lenka. Stejně jako nevím, jak vidí? ty zelenou nebo modrou barvu, aproč se ti vlastně jiná líbí, třeba je vidí? úplně jinak, jen to nemů?eme nikdy zjistit. U barvy je to v?ak nedůle?ité, u celkového vnímání u? naopak.
Takové otázky si občas kladu také. Kdy? jsem byl men?í, napadalo mě třeba ale i to, zda jsou v?ichni lidé kolem mě "skuteční", zda mají opravdu autonomní mysl apod. -) |
|
|
|
| | lagga:
etc... jak víme ?e je to ten správný svět ? ?e jej chápeme dobře ?
Ano, má oblíbená my?lenka. Stejně jako nevím, jak vidí? ty zelenou nebo modrou barvu, aproč se ti vlastně jiná líbí, třeba je vidí? úplně jinak, jen to nemů?eme nikdy zjistit. U barvy je to v?ak nedůle?ité, u celkového vnímání u? naopak.
Zapomněla jsi říct, co "Pokud člověk v depresi začne utlumovat...", ono toti? ten konec se mi zas tolik u? nezdá. Naopak určité lehčí deprese nevdí a je třeba i dobré nepotlačovat nijak, klidně právě číst něco smutného, nebo poslouchat. Ona některá deprese ja pak příjemná, právě si člověk mů?e třeba i pobrečet, ale tím lépe a vlastně nakonec rychleji a bezbolestněji.
A zrovna tak to povídání o smutných zku?enostech, jedna věc je, ?e vypovídání se určitě pomů?e, ale naopak, kdy? jsme si takto vyměnili zá?itek, přivedlo mě to k přemý?lní o tom druhém, o jeho problému, by? třeba u? minulém, a hned jsem se trochu od depky oprostil.
Rady ov?em určitě, sice po mně naopak kamarád chtěl, ale to mi přijde taky jako nesmysl. Osobně, kdy? mě potkal jen obyčený splín, tak mi pomohla dynamická hudba, skoro v?dy.
A netu?ím, co je deprese jako?to diagnóza, tak?e o ní mluvit nedoká?u, pokdu jsem se jí teda v tom jednom případě u? nepřiblí?il dost.
|
|
|
|
| | Kareemma:
a) jako autismus, no tak tohle je podle mne změněný stav vědomí, někde sem i četla, ?e ten člověk trpí po?kozením mozku (tak?e někteří se narodí s po?kozením, nebo je ?patně odrodili?)
Ten člověk si ?ije ve "svém" světě, který je prakticky reálněj?í ne? ten "ná?". Ostatně, jak víme, ?e ten "ná?" svět, na který nás naučili na?i rodiče, ?kola etc... jak víme ?e je to ten správný svět ? ?e jej chápeme dobře ?
b) schizofrenie je nemoc z lidstva
No, kdy máte potřebu se rozdvojit ? (já zrovna teď, na schízu to snad není) Tenhle po?adavek lidé mají pod stresem z práce, z otázky peněz, ve válečném napětí, v rodinném napětí, napětí mezi citem a rozumem (Miluju toho člověk ? Jo, miluju. Ale on mne zavírá do "zlaté klece". Chce abych byla taková, jak si mne představuje. Nechce abych něco dělala, proto?e on se bojí, nebo to nepova?uje za dost dobré, etc..)
A tehdy si myslím, ?e by nemocný člověk měl být vytr?en ze ?ivota dosavadního. udělat si dovolenou. Odblokovat v?echno. Odpustit nejen okolí ale i sám sobě. Zrevidovat a najít své cíle a hodnoty. A pak se vrátit do předchozího ?ivota, ale udělat se svým okolím dohodu. Nemluvím o uplatňování svého ega "doktor mi řekl tak to taak bude aaaaa". Mluvím o vytvoření nových návyků. V komunikaci. V práci. V činnostech. Třeba i v jídelníčku. V pohybu. Někdy by se lidé měli přestěhovat. A tak. Nebo si vymalovat byt na zeleno. :)
Ale nikdy bych schizofrenika neléčila prá?kama. Mo?ná na začátku, kdy? má "záchvat". Ale to jen jako záchrannou pilulku.
c)deprese je velice individuální zále?itost a tak by se s tím i mělo nakládat
Mně pomáhá zstavit se, poplakat si, popřemý?let co se děje poslední dobou a v?ímat si, co mne přivádí k slzám. Někdy jdu a něco napí?u. Někdy maluju. Někdy si jdu zatancovat, třeba sama doma, kdy? mne nikdo nevidí.
A pak je ta nejtě??í a nejdůle?itěj?í část. Pokud to (vět?inou nevědomky) způsobil člověk, jdu si sním popovídat.
Pokud člověk v depresi jde a začne své smutné pocity utlumovat jídlem, mlsama, alkoholem, cigaretama, křičením na jiné lidi, čtením depresivní literatury, poslouchání smutný hudby, nadměrným cvičením atakdál atakdál.
A víte co, hlavně se takovému člověku nesna?te dávat rady, dr?et předná?ky o tom co by měli a neměli dělat. A taky jim nevyprávějte, nepopisujte své vlastní smutné hrůzné zku?enosti.
No tak to je celé, Mirko :) |
|
|
|
| | a) autismus - četl jsem na toto téma výbornou kní?ku "Podivuhodný případ se psem". Netroufám si soudit, ale řekl bych, ?e citlivým přístupem a "respektováním jeho způsobu my?lení" (např. přesné, jasné a jednoznačně instrukce) lze autistovi velmi pomoci. Nikdy nebude vnímat svět jako ostatní, to je jasné. Ale i tak ho mů?e obohatit.
b) schizofrenie a jiné poruchy osobnosti - Čistá du?e je skvělý film. Věřím tomu, ?e racionálnem a silným logickým uva?ováním lze zvládnout mnoho sebeklamů a vlastní neodbytný pocit překrýt objektivněj?ím hlediskem.
c) Ona je deprese a deprese. Asi před měsícem nebo dvěma mi kamarád půjčil knihu "Bolestně smutná nálada", byl jsem na předná?ce na FFku o depresi, a stejně nemám pocit, ?e tomuto fenoménu rozumím, ?e s ním a ?e doká?u lidem depresí trpícím smysluplně pomoc. Sám jsem si vytvořil blastní mechnismy boje se ?patnou náladou, splíny, del?ími temnými stavy ... ale kde vlastně začíná deprese, ?e?
Celkově problematika du?evních poruch je stra?ně nejednoznačná. Ka?dá du?evní porucha je vlastně jen do extrému vyhnané to, co nalezneme více či méně u ka?dého "normálního člověka". Od jistého "stupně nenormality" se to označuje jako patologické. V tom, nakolik si člověk mů?e pomoci sám a nakolik potřebuje okolí bych řekl, ?e neexistuje jednoznačná odpověď. Obojí je velmi důle?ité a potřebné. Jsou tak tě?ké stavy, ?e je téměř (ne-li zcela) nemo?né je zvládnout vlastními silami. Jsou tak silné osobnosti, ?e zvládnou bez psychické újmy i velmi tě?ké zá?itky (Třeba koncentrační tábor.) tak?e člověk vydr?í opravdu hodně. I člověku s naprostým minimem vůle ?ít a existovat lze (násilím) krátkodobě "pomoci". Otázka je, jak dlouho to vydr?í a zda je to ?ádoucí. Je celá ?kála případů. (Krásně by se to vysvětlovalo na mém oblíbeném dvojosém grafu [[[-:.) Já se dr?ím toho, ?e v prvé řadě je ka?dý svého ?těstí strůjcem a má svůj osud ve svých rukou. Okolí mu to mů?e usnadnit nebo zkomplikovat. Podat mu ruku, pootevřít dveře. Projít ale člověk musí sám. Občas je nutné jej chňapnout, popostrčit, ale zase jen proto, aby si sám uvědomil, kudy chce jít.
Kdy? máte za úkol vykopat díru 2m x 2m x 2m, tak o jde rýčem, lopatou a krumpáčem. Je to fu?ka, ale jde to. Stačí chtít a nevzdávat se. Lenoch s bagrem mů?e klidně stejný úkol skončit o mnoho později. Kdy? na to přijde, takovou díru lze vykopat i holýma rukama. Je-li ale podlo?í z kamene, pak vám sebevět?í odhodlání (bez správných nástrojů = např. antidepresiv či vhodné léčby v případě na?em) nepomů?e Ov?em jste-li extrémně apatičtí, tak je vám nanic i sebelep?í nářadí, by? by to byl dynamit.
|
|
|
|
| | Pozemstan:
Samozřejmě je asi důle?itá spí?e pomoc okolí, blízkých i lékařů, která snad mů?e zlep?it "náladu" i celkový stav i v případě autismu... u toho autismu ale zlep?it stav nejde... jen se dá chovat tak aby se dotyčný cítil líp, rozumět světu nikdy nebude (a kdo ano:-)). jinak souhlasím, jen bych řekla ?e stejně se ka?dý, v b) a c) nakonec rozhoduje sám jestli se vzdá nebo ne. kdy? bude někdo furt fňukat, tak se nikdy nevyléčí, ?e:-))
|
|
|
|
| | | Kareemma - 20. říjen 2007 19:00: Tak v případě b tu?ím např. nositel Nobelovy ceny za ekonomii Nash dokázal nakonec odli?it své halucinace a ignorovat je, ale jen málokdo má asi takové IQ a schopnost logického my?lení nezávislého na vlastních zkreslených smyslech. Jinak myslím, ?e v podstatě v?echny tyto nemoci, poruchy nebo stavy ovlivňují vnímání a my?lení, tak?e nastalý stav u? sami pacienti ovlivnit nemohou. V případě b a hlavně c by snad mohli něčím propuknutí nebo alespoň rozvinutí nejvá?něj?ího stavu předejít, ale asi také obtí?ně. To by zřejmě lépe posoudil odborník. Samozřejmě je asi důle?itá spí?e pomoc okolí, blízkých i lékařů, která snad mů?e zlep?it "náladu" i celkový stav i v případě autismu... |
|
|
|
| | | Mvek:jo teď jsem pochopila jak to myslí?:-) |
|
|
|
| | Kareemma: a) jistě, ale to na tom nic nemění.
c) ale důle?ité je, ?e v tu chvíli nechce. Jak pak mů?e psychicky ovlivnit svůj stav? Pokud nejde o případy, kdy já nevím, člověk někoho miluje, ale nemů?e mít, tak?e proto vidí tu beznaděj (podobně jsem se cítil já, kdy jsme to tak analyzovali i s kamarádem, kterému se stal trohcu zase jiný případ později), kde by se mohl naladit, ?e si právě s tím nereálným jaksi pomů?e (třeba magií a silou vůle, to je pak v podstatě to placebo), tak jinak nevím, jak by si mohl psychicky pomoct. |
|
|
|
| | Mvek:
a) nechce... a přece tím trpí, trpí separací, trpí proto?e nerozumí proč se lidé chovají tak jak se chovají
c) oblíbený mýtus. myslí? si ?e někdo stojí o to, aby ani nedokázal vstát z postele?
samozřejmě najdou se i takoví ti pozéři co mít "depku" je pro ně styl... ale tě?ká deprese jako diagnóza... o to bys asi nestál:-) |
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
[ DISKUZNÍ FÓRA ]
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
ARCHÍV
|
