|
|
Spravuje: Mirak
Počet příspěvků: 11690 |
|
| Vítejte ve Diskuzním klubu. Není zde pevně dané téma, to se postupně vyvíjí, nicméně více než dvě témata zároveň není záhodno probírat. Jinak zde panuje názorová volnost. |
|
|
| | | Yakuzza: Já teda mluvím o notorických "nabízečích", tam jako mě bombardujou horem spodem a smsky jsou jen takový bonus. |
|
|
|
| | | Všeho dosyta nebo aspoň polosyta! |
|
|
|
| | | Mirak: To ano, ale pokud chce resit neco podstatneho, po nekolika neuspesnych pokusech ti posle smsku s pointou problemu. A to plati nejen pro operatory, ale i jine instituce (pokud jsou trochu rozumne). |
|
|
|
| | Yakuzza: Problém je, že pokud otravuje operátor, tak opruzuje pořád dokola.
|
|
|
|
| | | Také, Pozemstane, přeji vše nejlepší k narozeninám! |
|
|
|
| | | Pozemstane, k významným narozením ti významně přeju všechno nejlepší! :) |
|
|
|
| | | Kdykoliv mi volá neznámé číslo, tak to házím do googlu, většinou hned vyskočí, že se jedná o nějaké obtěžující číslo, tak to ani neberu. Je to takových 90% případů. Když mi to nic nenajde, tak to vezmu. |
|
|
|
| | Z jiného soudku...
Konečně se i mně ukázalo, že googlit telefon, který člověku volal, ale nechytil ho, může mít smySl.
Aneb nalezl jsem odpověď, že tam volat nebudu:
http://kdovola.net/277010314 |
|
|
|
| | Razer:
Ještě jsem chtěl zareagovat na pár konkrétních věcí. Na VV jsem zapomněl, protože jsem se nějak přestal orientovat, kdo je VV a kdo LIDEM, kdo je ve vládě, apod. Jinak si o nich taky nemyslím nic moc hezkého.
líčíš volené zástupce jako bandu blážnů, no nic proti tomu :-) ale v minulém příspěvku jsi psal cosi o naprosté neúctě k cizím volbám
Já ale nekritizuji konkrétní lidi, konkrétní politiky nebo politické strany. (A zprostředkovaně ty "zabedněné voliče,kteří je mohli volit". :-]) Já kritizuji míru přerozdělování a míru moci politiků nad penězi, která pokud se nezmění, podle mne povede ke stejným problémům i kdyby někdo zítra celou vládu, parlament, senát a stávající velké politické strany rozpustil a vypustil.
...
Jinak taková praktická ukázka konkurenčního boje: http://ekonomika.idnes.cz/konkurence-na-draze-dal-drti-ceny-d4q-/eko-doprava.aspx?c=A130301_120955_eko-doprava_neh Na konci článku je věta Současný konkurenční boj může stěží dopravcům přinášet zisk, profitují z něj jen cestující. a stejně nikdo nevolá po tom, aby to cestujícím někdo zakázal takto "zneužívat" situace a vydělávat na dopravcích. Z vnějšku to často vypadá a může vypadat, "že by to obchodníci mohli dělat takto a vlastně by na tom i vydělali". (Že i rohlíky zadarmo by se mohly vyplatit.) Ona to i může být pravda, že někdo z vnějšku to odhadne lépe. Ale důležité je, že dopady omylu nebo dobrého odhadu nese ten, kdo rozhodnutí udělal a bude jej do budoucna měnit. Pokud se zmýlí podnikatel, ponese ztrátu on (a jeho zákazníci pokud nepřejdou ke konkurenci). Pokud se zmýlí regulátor, není často uniku. Resp.ten únik je tím těžší, čím větší moc ten regulátor má.
|
|
|
|
| | Pozemstan:
ideální trh předpokládá i ideální či absolutní, popř. alespoň stejně dobrou, informovanost prodejce i kupujícího.
Naopak, při ideální nebo stejně dobré informovanosti, by trh přestal existovat, přestal by existovat zisk, protože každý by přesně věděl, jakou má pro druhé co hodnotu. Ve skutečnosti spoustu věcí lidi neví, tedy odhadují, lépe či hůře odvozují, spekulují, riskují, objevují. A ti, co to dělají dobře, jsou odměněni ziskem. V tomto se mi velmi líbí Teorie podnikatelského objevování. Bohužel text o této teorii pojednávající, který by nebyl dlouhý mnoho věcí opomíjí. A kompletní text (Kirzner, Israel: Jak fungují trhy, Liberální institut, 1998) je zase poměrně dlouhý. Mně se to četlo dobře, ale přeci jen to má 91 stran A5 (česky).
Jinak lhaní, manipulace za pomocí vyvolávání strachu a uvádění vědomě nepravdivých informací, to je samozřejmě podvod. A podvod by i na volném trhu měl být trestán. Někdo může mít extrémní názor, že ztráta společenské prestiže a budoucích zákazníků je za podvod dostatečných trestem. Až toto si nemyslím a zde vidím funkci státu a chci aby stát dohlížel na to, že lidi nelžou a dodržují uzavřené smlouvy.
v případě skutečné humanitární katastrofy by vyspělý civilizovaný stát měl zajistit většinou např. s pomocí armády okamžitou pomoc bezplatně sám.
Žádná pomoc nebude nikdy okamžitá ani maximálně dostupná (dostupná všem potřebným). Respektive, každou pomoc lze za cenu dodatečných nákladů urychlit, doručit více lidem a učinit větší. A otázka jak velké náklady ještě "stojí za to" je už právě ona otázka míry, která nemůže být nikdy jednoznačně rozhodnuta. A nemyslím si, že stát ji rozhodne lépe a spravedlivěji než lidé sami o sobě (vystaveni tlaku veřejného mínění).
Jsem rád, že žiji ve státě, kde neposkytnutí první pomoci je trestné. To znamená, že když jedu kolem autonehody, je mou povinností zastavit, použít svůj mobilní telefon, poskytnout pomoc. Ale má to své (neostré) limity. Pokud vidím tonoucího, je mou povinnosti pomoci mu pomoci, pokud tím vážně neriskuji vlastní život. Ale co to znamená "vážně neriskuji"? Trestní zákoník to říká pochopitelně nejednoznačně (40/2009 Sb. §150/1): "Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta." Přičemž co už je ono "nebezpečí" a co je jen "nepodstatné nepohodlí" rozhoduje soud. Co třeba případ, kdy je v mé moci zabránit smrti deseti lidí tím, že zmrzačím nebo zabiju nevinného kolemjdoucího? (Klasicky používané filozofické dilema s nekontrolovatelným vlakem, který jede po kolejích na skupinku dětí a jediný způsob, jak vlak zastavit, je shodit sebe nebo někoho do kolejiště pod vlak, jehož automatický bezpečnostní systém pak (po přejetí toho jednoho obětovaného člověka) na 50 metrech - akorát před dětma - zastaví.)
Řeknu to jinak... Představme si následující situace:
1) Kolem místa humanitární katastrofy v záplavové oblasti jede člověk na motorovém člunu a má s sebou několik plastových lahví s vodou. V domě umírá žízní dítě a státní (armádní) pomoci sice funguje na 100%, ale tam to prostě nestihne, protože toho má moc.
2) Stejný člověk jede na člunu kolem, vodu neveze leč má zásoby vody doma. Bydlí 30 minut cesty člunem a po zjištění situace se klidně může otočit, dojet pro vodu a zase se vrátit.
3) Záplavová situace je velkou katastrofou, která trvá několik dní a bude trvat ještě minimálně tři dny. Stát nestíhá vše. Člověk nevlastní žádný člun, ale je široko daleko jediný s dostatkem peněz a zároveň kontaktem na prodejce člunů, takže si může člun koupit a začít pomáhat.
4) Analogická situace těm předchozím, ale neumírá dítě, jen má někdo opravdu velkou život neohrožující žízeň. Nebo ti lidé mají horečku (bez ohrožení života) a člověk veze antipyretika.
5) Analogická situace těm předchozím, ale člověk svou pomocí zároveň zanedbává někoho jiného. (Třeba jede ten člověk na člunu za svou umírající babičkou s poslední šancí se s ní rozloučit, nijak jí už nepomůže ani život neprodlouží. Nebo si ty peníze, za které by mohl nakoupit člun a vodu a pendlovat a pomáhat a "zachraňovat životy", šetřil na drahou operaci, která zachrání "jen" nohu svého kamaráda či příbuzného či vlastní.)
Je asi bez diskuse, že člověk, který dobrovolně pomůže ve všech situacích zaslouží obdiv, úctu, možná i nějakou odměnu. Je asi celkem bez diskuse, že člověk, který nepomůže v situaci 1) nebo si za pomoc vynutí darovací smlouvu k pozemku pod daným domem, si zaslouží trest (a anulovat darovací smlouvu). Ale jak daleko má ta "povinnost pomoct" zasahovat? Lze si snadno představit stát, který necitlivě stanoví hranice a bude vyžadovat pomoc až příliš (povinnost vytáhnout člun a vozit vodu, když na to člověk má a má člun, bez jakéhokoliv nároku na kompenzaci nákladů nebo dodatečného proplacení benzínu). A pokud to stát takto udělá a přestřelí, tak to povede k tomu, že méně bohatých lidí si bude kupovat čluny (protože budou dobře vědět, jakou moc nad nimi stát má) a raději své peníze utratí jinak. A bude méně potenciálních pomocníků. Může se zdát, že díky tomu budou ty čluny ležet ve skladech, k dispozici státu a armádě pro bezplatnou pomoc. Ale ony ty čluny třeba vůbec nebudou vyrobeny.
A že "povinnost pomoci" skutečně může mít různou škálu (od nespravedlivé k těm, co pomáhají, přes hypotetickou ideální spravedlivou míru, až po nespravedlivou k těm, kterým by mělo být pomáháno) to je vidět třeba na pravomoci armády zabavovat soukromá auta. V diktátorském režimu samozřejmě může přijít voják a sebrat vám auto skoro bez ptaní. A když bude mít hloupé řeči, možná vám i ublíží nebo vás zastřelí a spravedlnosti se rozhodně nedovoláte. Kdo pomáhá armádě, přeci pomáhá vlasti a společným zájmům. Kdo odmítne pomoc, je nepřítel státu. Dovedu si představit, že tak nějak to může fungovat třeba v Severní Korei nebo pod vládou Talibanu. Asi se shodneme, že toto je moc. Pak si lze předstvait stát, kde vás nezastřelí, ani vám neublíží, ale pouze vyvinou tolik síly, kolik je nutné k zabavení auta. (A kdyby vyvinuli síly nepřiměřeně více nebo po vás vystřelili ostrýma, tak budou mít vojáci problém se soudy, apod.) Ale auto vám seberou bez náhrady, pouze pocit hrdosti, že jste mohli pomoci vám musí stačit. Ve vyspělých a demokratických státech s úctou k občanům a osobnímu vlastnictví se vám voják téměř omluví, slušně pozdraví, vysvětlí situaci, zdvořile ač důrazně vás požádá a samozřejmě vám vystaví potvrzení (nebo pokud slíbí, že se vrátí, tak vás poté armáda skutečně kontaktuje). Budete armádou přiměřeně kompenzování za újmu, případně i ušlé zisky. Pochopitelně, že voják to nemůže udělat jen tak z plezíru, ale za zákonem přesně stanovených podmínek, stavu ohrožení, apod. Pokud byste ale trvali na svém, že auto "v zájmu řešení živelní pohromy" nebo pro "zájmy obrany státu" prostě nepůjčíte, pokud byste požadovali extrémně přemrštěnou cenu za "pronájem auta" nebo se rozhodli využít svého vlastnického práva k propíchání pneumatik svého auta, pak budete asi ještě jednou důrazněji, ač stále slušně varováni, a pak proti vám bude (neochotně a jako "last resort") použita přiměřená a nezbytně nutná síla. ... Myslím, že takto to funguje i v tom nejdemokratičtějším státě. Nechtěl bych asi žít ve státě, kde by lidé měli zcela právo pomoc odmítnout pomoc a armáda by byla bezmocná. Ale dohady o tom, zda má "v obecném zájmu" pravomoci příliš velké nebo příliš malé (převeďte si to třeba na policii) jsou a budou věčné. Mi by třeba nevadilo, kdyby si člověk mohl naúčtovat padesátinásobek obvyklého pronájmu auta. (Už proto, že by se před kasárnami tvořily fronty aut spekulantů z okolí, možná ještě před vypuknutím samotné krize (pokud by někteří civilisté měli včas relevantní informace - a mohu je mít i lepší či jiné než armáda) a armáda by pak mohla reagovat mnohem rychleji.)
A o tom je i ta diskuse o sociálnosti a pomoci slabším. Je správné pomáhat slabším, chudším, znevýhodněným, ... ano souhlasím. Je ušlechtilé, morální, správné dělat to dobrovolně, ano souhlasím. Je v pořádku, pokud stát nějakou míru pomoci vynucuje, váhavě souhlasím, ale ano. Ale jak velká ta míra má být?? Komunistický extrém (jak já chápu ideální komunismus, ne ten reálný) v podstatě říká, že bezdomovci musím přispívat do té doby, dokud na tom nebude úplně stejně jako já. Socialismus říká, že mi musím přispívat přiměřeně (a do nekonečna se bude hádat kolik to "přiměřeně" je, nevyhnutelně vytvoří armádu úředníků na posuzování, přerozdělování, vybírání peněz a jejich rozdělování a dá nevyhnutelně politikům moc nad velkými toky peněz. I kdyby politici a úředníci byli andělé, část peněz se v tomto koloběhu ztratí a promrhá. A pocit "mí voliči a sympatizanti si prostě zaslouží více pomoci" nebo "tato skupina obyvatel si sice až takovou pomoc nezaslouží, ale co už máme dělat aby byl klid?" bude vždy extrémně lákavý). Čistý liberalismus říká, že není mou povinností přispívat cokoliv (ani kdyby umíral hlady), ale stále trestá aktivní škodění (nesmím bezdomovci sebrat to, co už má. Ukrást bezdomovci bundu není o nic horší zločin než ukrást tutéž bundu obchodnímu domu.). Nechci v takovém systému skončit, ale chtěl bych se mu o notný kus cesty přiblížit.
Lze jít ještě dále, k systému kterému by se dalo říkat fašismus. Kdy dokonce pomoc slabým je trestána. Pokud dobrovolně dám bezdomovci nějaké jídlo a peníze, hned je u mne policista se slovy: "Co to děláte? To se nesmí? Takovéto lidi my tady nepodporujeme! Jestli máte přebytek jídla a peněz, dejte je naši armádě, to jsou ti nejlepší a nejsilnější, ti si to zaslouží nejvíce." Lze jít do opačného extrému, k "reálnému komunismu". Že máte dům s deseti pokoji a tady je devět bezdomovců? Ne že se s nimi spravedlivě rozdělíte a každý bude mít jeden pokoj. Odevzdáte celý dům jako kompenzaci za to příkoří, co od vás musela dělnická třída celé roky snášet a půjdete do vězení! Když na tom někdo byl o něco hůře než vy, tak teď je vaší povinností být na tom o hodně hůře než on. A samozřejmě...pomáhat silným (obchodovat s jinými bohatými, kupovat si zboží u monopolů a tím je udržovat při životě, podporovat svou spotřebou supermarkety místo lokálních prodejců...) je trestné nebo alespoň pokutovatelné.
Současný systém má žel prvky všech výše uvedených zároveň, i těch extrémních. |
|
|
|
| | | Tahle diskuse se mi líbí v tom, že z ní docela dobře chytám, jak to Zephram vidí. Přitom s tímhle postojem by některé vytrženější názory působily dost exoticky a podivně. Takhle ale dobře zapadají. |
|
|
|
| | | Zephram: Ovšem, abych nebyl příliš krutý :), oceňuji, že se vyjadřuješ obšírně. |
|
|
|
| | Pozemstan: Ano, je pravda, že ty extrémní situace, kterých jsem se obával, spadají spíše už do tého (ne)poskytnutí pomoci, takže teoreticky naopak s nimi problém není.
Jinak já stejně jako Zephram netvrdil, že stát nemá poskytovat pomoc atd. Zephram to vylíčil hezky, že mnohdy státní pomoci (vyjma přímo zásahu hasičů apod.) trvá déle, než se na místa dostane. A pak se může stát, že pomoc rozeberou jako kobylky i ti, kteří ji sice potřebují, ale ne akutně (tím jim tom nevyčítám, většina si to neumí uvědomit, nebo nemá jak posoudit, neví, kdo dál na pomoc čeká atd.). Takže se buď dodávka zdrží, nebo dojde, a na další místa, kde je akutní, se dostane pozdě. Ano, můžeme říct, že to pak jsou ale ty nouzové situace, kde opět mluvíme o neposkytnutí pomoci v nouzi, a tak by tam obchodník stejně neměl prodávat. Ale Obchodník se tam třeba ani nedostane, protože právě pokryje nejprve potřebu těch méně potřebých. A díky tomu humanitární pomoc dorazí rychleji k těm potřebným. To je ten paradox, který tu asi já i Zephram vidíme.
A ten paradox tu je tak jako tak, i když jinak můžeme odstoupit zrovna od ledu pro injekce a vysloveně pitnou vodu na pití.
Máme tu další zásoby, které jsou potřebné v postižené oblasti, a přitom na nic nezávisí bezprostřední přežití. Tam už je to asi jednodušší se na to podívat tímto pohledem a připustit funkci spekulantů.
|
|
|
|
| | Zephram: "mnoho lidí nepřistoupí, protože jim to přijde nemorální."
Zase chce to vidět za horizont, kdyby onen člověk, který na obchod nepřistoupí byl vždy zcela bezmocný a oním odmítnutím a případnou jeho smrtí to končilo, věřím, že podobný systém by v našem světě již zcela jistě dávno a dávno panoval.
V realitě, občas někdo veme železnou tyč ze sutit a takovéo prodejce praští do hlavy, neřešitelný teoretický problém vyřešen :-)
BTW líčíš volené zástupce jako bandu blážnů, no nic proti tomu :-) ale v minulém příspěvku jsi psal cosi o naprosté neúctě k cizím volbám... .
BTW na VV řízené bývalým kmotrem ODS, TOP09 řízené..., Fišera sponzorovaného... si asi taky nějak zapomněl ,p |
|
|
|
| | Mvek, Zephram: "1) Nekalý obchod, klamání, plašení - ze strany spekulanta..."
Ano, tady je myslím problém, že ideální trh předpokládá i ideální či absolutní, popř. alespoň stejně dobrou, informovanost prodejce i kupujícího. V praxi tomu tak ale často není, i když internet přístup zákazníků k informacím výrazně zlepšil, a právě v době nějaké katastrofy je třeba vlivem výpadku elektřiny a komunikačních prostředků přístup k informacím omezen ještě více a závisí na schopnostech mobility, dopravních prostředcích, osobních kontaktech atd., jichž bude mít obchodník pravděpodobně k dispozici více než třeba imobilní senior...
"2)Mezi lidmi mohou být tací, kteří si tu vodu prostě nemohou dovolit
...A je mi jasné, že na tuhle úvahu mnoho lidí nepřistoupí, protože jim to přijde nemorální."
Musím přiznat, že v tom opravdu vidím zásadní morální problém, protože v případě skutečné humanitární katastrofy by vyspělý civilizovaný stát měl zajistit většinou napřč. s pomocí armády okamžitou pomoc bezplatně sám. Tak, jako není přípustné, abychom neposkytli první pomoc, nebo aby sanitka vyžadovala platbu a jinak nechala člověka zemřít na ulici, tak nelze dopustit ani situaci, kdy si musí člověk umírající žízní nebo ohrožený cukrovkou kupovat led i vodu, nebo kdy musí člověk zaplatit za místo v evakuačním člunu či helikoptéře. To jsou situace, u kterých snad i nejradikálnější libertariáni připustí, že právě kvůli nim zachováváme existenci států...
Samozřejmě to předpokládá opravdovou naléhavost situace, což je možná někdy obtížné objektivně posoudit. Pokud nejsou lidé bezprostředně ohrožení na životě, tak si asi lze představit, že pro ně za jisté krize stoupnou ceny základního zboží na běžném trhu (o černém nemluvě). Ale situace, kdy by někdo musel platit za holé přežití v nouzi způsobené katastrofou, je děsivá a odpovídala by asi čistému sociálnímu darwinismu... |
|
|
|
| | Zephram: Na pointu příkladů to nemá asi vliv, ale zapomněl jsi na jednu věc u varianty s nařízenou nízkou cenou rohlíku. A to na fakt, že i prodělečný prodej rohlíků by pro obchody mohl být výhodný, protože kdo by rohlíky zrušil, tak by k němu přestalo chodit dost lidí, šli by tam, kde jsou rohlíky. A tak by prodal i méně toho, na čem vydělává. Což je ale běžná situace, že občas jsou na něco dané akce i na úrovni nákladů (pravda, často velké řetězce tlačí naopak i dodavatele, aby jim to pak dodali levněji, a mají často kupní sílu, takže asi uspějí).
Jinak si ale myslím, že ty příklady moc mířily směrem proti lidem, co chtějí vysloveně hodně regulovaný trh nebo stanovované ceny, což asi z nás nikdo nebude.
Ale po delší úvaze se docela ztotožňuji s tím liberálním postojem týkajícím se spekulantů v případě krize, např. prodeje ledu nebo pitné vody v místě katastrofy. Ono je to nemorální, o tom žádná, ale za předpokladů svobody a svobodného trhu to nevadí, protože na takové obchodníky se poukáže (zvláště dneska s FB apod. není problém udělat mu "reklamu"), a jemu to možná nevadí, ale nějakou "cenu" za svůj výdělek zaplatí určitě. A pořád lidem nebrání nic si zkusit vodu obstarat jinak, nechat si ji někým nepostiženým dovézt apod. Záleží skutečně na tom, jak moc má pro ně cenu. Jestli ne, nebo prostě na ni nemají, musí počkat na humanitární pomoc státu nebo jiných složek, která přijde (a možná dorazí o něco dříve, protože ti, co si to mohli dovolit, využili už těch drahých placených služeb, viz tvůj text o ledu).
Má to dva háčky, dost spojené:
1) Nekalý obchod, klamání, plašení - ze strany spekulanta. Jak zajistit, aby třeba nevykládal, že ok, nemusí si vodu od něj koupit, ale že už je v nejbližším okolí (nepostiženém) vyprodaná atd. i když to nebude pravda, nebo bude, ale zrovna jen pro jeden obchod, kde to nakoupil, ne že by jí byl opravdu nedostatek. Nebo že pomoc žádná nepřijede, takže nemají jinou možnost atd.
2) Mezi lidmi mohou být tací, kteří si tu vodu prostě nemohou dovolit, přišli zrovna o veškeré peníze (alespoň o ty likvidní). Není jich ale tolik, takže smlouvat nemůžou, neuspějí. Přitom kdyby stát omezil tu cenu spekulantů, tak by najednou flaška nemusela stát 100, ale třeba jen 50, a to už by si spíš někdo mohl dovolit, kdo předtím ne.
Ano, pak by se to i méně vyplatilo spekulantovi, a je zas otázka, kolik by se jich tomu věnovalo. To je asi neřešitelná úvaha, to by ověřila jen praxe (ve které by ale zase bylo moc dalších náhodných veličin, takže by to musela být opakovaná praxe za různých podmínek).
Pominu bod 2), který je opravdu diskutabilní, pořád by měla dorazit nějaká ta další pomoc, pořád budeme mít lidi, kteří budou dělat sbírky a dovážet humanitární pomoc sami zadarmo i kdyby to nedělal stát.
Ale co s bodem 1)? Mluvíme o nějaké krizové situaci, tam není čas a kapacita na to zadržet někoho, kdo klame. Nemluvě o prokazatelnosti. A jde o situaci v tu chvíli, takže nějké poškození pověsti dotyčného, když ho pomluví spousta lidí, třeba vůbec nepomůže.
Tady se asi dostáváme k variantě "menší zlo", či zda je lepší obětovat 10 lidí nebo 100 lidí. Protože když to přeženu, někoho může takový obchodník a současně jeho tragická situace, dohnat k sebevraždě nebo k nějakému napadení naopak, atd., takže může vzniknout něco víc než jen ještě větší finanční přítěž pro ty, co si tu vodu koupí.
Asi stále vychází lépe tahle situace, než to vše zakázat a pak zhoršit situaci tím, že bude trvat, než se tam dostatek zásob dostane.
Ale to už je filozofická otázka. A je mi jasné, že na tuhle úvahu mnoho lidí nepřistoupí, protože jim to přijde nemorální. |
|
|
|
| | Ale možná se blížíme k jádru problému...
Je to ten "zdravý rozum". Nebo jinými slovy také "přiměřenost". Přesvědčení, že představu přiměřenosti lidé sdílejí je podle mne obrovský omyl. A stavět obchodování na "zdravém rozumu" by vedlo k nekonečným sporům a rozepřím právě o té míře a přiměřenosti. Podívejte se na vášnivé spory ohledně toho, kolik by člověk podle "zdravého rozumu" měl jíst masa nebo pít alkoholu, jak hodně by dle "zdravého rozumu" měl cvičit a chodit do divadla. Zdravý rozum říká poměrně jasně, co je správné a co ne, co je přehnané a co přiměřené, ale každému říká něco jiného a často jsou to věci protichůdné.
Pojďme na zcela reálnou situaci, svět, ve kterém se nacházíme. Omlouvám se, že to bude delší. (Kdyžtak skočte rovnou na pointu :-]). Rohlík dnes stojí asi 2 koruny (ve slevě třeba korunu, někde tři koruny, ale to rozpětí není tak velké). Předpokládejme na chvíli (pro mne absurdní předpoklad), že soudy o přiměřenosti ceny se dají udělat objektivně. Tedy že se dá nejen říci:
- cena 100 Kč za jeden rohlík bude spoustě lidí vadit, budou proti ní protestovat, bude drtivé většině lidí připadat vysoká.
ale že zároveň platí:
- cena 100 Kč za jeden rohlík objektivně je vysoká, neoddiskutovatelně přehnaná, pro lidi nepřijatelná.
Dalo by se z toho vyvodit: Nutit lidi kupovat rohlík za takovou cenu je zločin.
S tím se ale nedělitelně pojí druhá dvojice předpokladů:
- cena 1 Kč za sto rohlíků bude spoustě lidí (prodejců) vadit, budou proti ní protestovat, vykřikovat že prodělávají bude jim připadat nízká.
ale řekněme, že zároveň platí:
- cena 1 Kč za sto rohlíků je objektivně nízká, všichni prodejci při ní budou skutečně prodělávat.
Dalo by se z toho vyvodit: Nutit lidi prodávat rohlík za takovou cenu je zločin.
No a teď řekněme, že máme politický systém, který cenu rohlíků umožňuje nařídit a má prostředky jak to kontrolovat a vynucovat. Politici - zlomyslní nepřátelé chudých - nastolí cenu 100 Kč za rohlík. Pokud je první dvojice předpokladu správná, tak lidé "skutečně a doopravdy" přestanou rohlíky kupovat. Možná si myslíte, že někteří si rohlík koupí z hecu, aby si ověřili, že je to skutečně pravda. Nebo že budou takoví, kteří skutečně nebudou mít jinou možnost (důchodkyně s alergií na chleba, která ma v domě večerku co prodává jen rohlíky a chleba a která si do specializovaného obchodu prostě ten den už nedojde). Ale nebudou. Máme přeci předpoklad, že "lidé si rohlíky objektivně nemohou dovolit". Lidi nebluffují, nejsou jen rozmazlení, opravdu si ani jeden rohlík nekoupí. Rohlíky se nebudou prodávat, budou se hromadit na prodejnách, gumovatět, tvrdnout. I když bude spousta prodejců, kteří by raději prodali rohlík za 20 Kč než jej nechat ztvrdnout a vyhodit, nebudou smět toto udělat. I kdyby měli přede dveřmi zástupy hladovějících s dvacetikorunami. Ani zadarmo nebudou smět rohlíky rozdávat. Naopak se začnou prodávat housky (jsou texturou podobné), mouka, domácí pekárny na rohlíky (pokud jsou pro lidi rohlíky skutečně nezbytností). S rohlíky na vyhození pokvete chvíli černý trh. Ale to brzo skončí, protože obchody přestanou rohlíky po pekárnách chtít, tohlíky se přestanou péct, začnou se vymýšlet a poptávat obezličky jako třeba donuty s rohlíkového těsta prodávané za 2 Kč... (to jim stát samozřejmě také zakáže, řekne že to je jen jinak pojmenovaný rohlík, a přísně prodejce potrestá za obcházení zákona.) Můžeme se myslet, že pár miliónářů si bude kupovat rohlíky jako doposud, dokonce více, že jim to přeci v rozpočtu neublíží. Ale opravdu to tak bude, zachrání produkci rohlíků, pekaře, atd.? Jediné, jak by to mohlo fungovat, je kdyby stát zavedl povinnost pro lidi rohlíky jíst (pak si ale budou raději péci své), pak rohlíky kupovat, přispíval jim na ně... Ale lidé se budou bránit, podvádět, obcházet to. Ne, že by všechny domácnosti finančně zkrachovaly. Některé, které dnes žijí na hraně, to ale nezvládnou. Některé by to (za cenu obětování dovolené a nových bot každé dva roky) klidně zvládly, ale (z čirého sobectví) dovolenou neobětují a raději nebudou kupovat rohlíky. ... Teď opravdu neteoretizuju. Představte si skutečnou reálnou, dnešní situaci s tím, že stát (ODS, TOP09, ...) by se zbláznil a byl by naprosto odhodlán cenu 100 Kč za rohlík vynucovat. Zeptejte se sami sebe, jak by to fungovalo, k čemu by to vedlo po týdnu, po měsíci, po půl roce...
No a teď opačný případ. Stát nařídí, že rohlíky jako základní a nezbytná potravina musí být za cenu 1 rohlík za 1 haléř. (Ceny se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.) Lidé nejsou skety, ne že by každý kupoval hned 100 rohlíků (když to stojí stejně jako 50 nebo jako 10 nebo jako jeden rohlík) ale přirozeně rohlíky rychle dojdou. Možná si myslíte, že obchodníci přimhouří oči, vydělají přeci na spoustě jiných produktů a z lásky k bližnímu objednají nové rohlíky. Ale kdepak, máme tady předpoklad, že ta cena je objektivně nízká, objektivně poškozující. Můžeme si myslet, že by velké supermarkety klidně mohly rozdávat rohlíky zadarmo, můžeme si přát aby to dělaly. Ale myslíte si, že pokud jim to nenařídíme, tak to opravdu budou dělat?? Známe managery TESCA, Kauflandu, Billy, známe naše šikmooké spoluobčany, věříte tomu, že raději místo v dodavatelské dodávce nevyužijí jinak než na dovoz haléřových rohlíků? Rohlíky nebudou a to málo bude rychle rozprodáno. I když bude spousta lidí, kteří budou prosit obchodníka, ať jim nějaké rohlíky schová bokem, že mu za ně dají desetinásobek jejich ceny (1 korunu) nebo i více, tak toto obchodník nebude smět. Rohlíky nebudou. Stát může nařídit, že obchod s potravinami, který neprodává rohlíky a neprodává je v přiměřeném množství, ztrácí oprávnění prodávat cokoliv jiného. To by mohlo fungovat. Někteří obchodníci kvůli tomu zkrachují. Někteří by to zvládli, ale i tak (z čirého sobectví) zavřou krám a začnou dělat něco jiného, výnosnějšího.
A nakonec existuje při této objektivní teorii jakási "přiměřená cena", řekněme 0,5 - 5 Kč za rohlík. Bohužel přesvědčení, že když zvýšíme cenu rohlíku na 5 Kč, tak lidé budou jen brblat, ale přizpůsobí se (protože jim to vlastně až tak nemusí vadit) je stejně bláhové jako přesvědčení, že snížení ceny rohlíku na 50 haléřů nepovede k šizení receptury (a zákaz šizení nepovede ke krachům obchodů, jejich zavírání,...), protože přece obchodníci jen brblají a maximálně management sníží odměny sobě a ne prodavačkám, přizpůsobí se.
Existuje tisíc a jedna výjimka, které se do "rozumného rozpětí" nevejdou a nové výjimky budou stále vznikat. Teď už ale zase teoretizuju neuvádím reálné příklady: Obchod prodávající ručně dělané rohlíky ze speciální mouky rostoucí v jedné vesnici v Andách, který má odbyt i při ceně 20 Kč za rohlík. Sdružení skautů, kteří pečou v omezeném množství rohlíky a prodávají je ve stánku po 20 haléřích... Nebo chata na vrcholu hory bez elektřiny a cesty pro auto, kam každou sobotu o půl šesté ráno snaživý Pepíček z dole ležící vesnice lesem vytáhne batoh plný čerstvých rohlíků. Turisté na chatě jsou šťastní za čerstvé rohlíky, byť po 15 korunách, majitel rád zaplatí Pepíčkovi 5 Kč za rohlík a Pepíček sportovec má své výlety do hor pro něj pěkně placené. Ti všichni by museli žádat o výjimku, muselo by se to úředně dle zdravého rozumu posuzovat, jestli někdo nevydělává příliš mnoho, jestli je ta cena přiměřená, přihlížet ke všem vlivům, platit úředníky, nutit podnikatele i Pepíčka vypisovat formuláře...
Pointa je, že za prvé nedůvěřují státu a jeho úředníkům v tom, že jejich posouzení co je přiměřené a odpovídá zdravému rozumu není ovlivněno jejich zájmy. Nevěřím, že neoznačí cenu zboží které prodává jejich švagr jako "nemravně nízkou" a poškozující prodejce. Nevěřím, že neoznačí cenu zboží, které nakupují voliči (strany která úředníka dosadila a má moc nad jeho odvoláním) za "nemravně vysokou" a poškozující spotřebitele. A jsem přesvědčen, že pokud a dokud budou regulační mechanismy a moc státu určovat ceny a parametry zboží tak velké jako jsou dnes, tak budou zneužívány ať už tam dosadíte kohokoliv a jakýmkoliv mechanismem. Přímá odvolatelnost politiků referendem, obsazování na základě odborných kvalit, psychotesty úředníků, všelidové hlasování o přiměřených cenách a parametrech služeb.... cokoliv z toho povede k tomu, že ta "správná a přiměřená míra každému jasná zdravým rozumem" bude porušována. Jediná cesta je vliv kohokoliv třetího na svobodnou dohodu dvou lidí omezit (nikoliv zcela, ale velmi hodně oproti současnému stavu).
Za druhé a především jsem přesvědčen, že žádná objektivně daná správná míra neexistuje a nedají se určit ani její "zdravým rozumem jasné hranice". Tedy, že ani kdybychom přijali (nerealistický) předpoklad, že všichni politici, úředníci, kontrolní orgány, stanovovači a vynucovači norem se skutečně naprosto upřimně snaží o maximální prospěch občanů, tak ani tehdy to oni nedokáží. Nikdy nebudou mít dostatek informací o všech nákladech, specifikách dané situace, podmínkách prodejce a kupujícího a nikdy je nebudou mít dostatečně rychle na to, aby dokázali reagovat na měnící se svět. I když se budou sebevíce a sebeupřímněji snažit, nikdy se nevyhnou absurdním situacím typu rohlík za 100 Kč nebo rohlík za haléř, nikdy se nevyhnou situacím, kdy někomu ubližují do té míry, že ten člověk bude nejen nadávat, ale skutečně bude trpět změní své chování. A jsem přesvědčen, že takových situací bude více, nikoliv méně než na volném trhu.
Věci jako "adekvátní cena", "přiměřená kvalita služby", "vhodné parametry" nejsou něco, co by mohlo být stanoveno a trhu vnuceno nebo tím směrem trh popostrčen. Jsou to věci, které a priori neexistují a jsou trhem (nikoliv "zdravým rozumem") teprve konstruovány, vytvářeny a neustále se mění. Trh a tržní ceny mají obrovskou hodnotu informační! Tím, že tři haléře bance neublíží (nebo že jí ublíží milionkrát méně než jejím zákazníkům), jsem si skoro jist. Ale u statisíců (spíše stamiliard) jiných obchodů a směn si tak jistý nejsem a považuji za docela možné, že v budoucnu nebo za specifických podmínek může nastat situace, kdy ty tři haléře bance ublíží mnohem více než jejímu zákazníkovi. A pokud taková situace nastane, nic než trh to neodhalí rychleji a efektivněji. |
|
|
|
| | Razer:
Nediferencovaná, čistá tržní teorie říká, že banka v potížích by samozřejmě žádné peníze (ani korunu!) neměla dostat! Ale stejně tak by je neměl dostat (ani korunu) ten nezaměstnaný. Nebo ani klienti té banky, kteří si nesjednali pojištění svých vkladů u důvěryhodného subjektu (takové pojištění bylo samozřejmě nepovinné jak pro ně tak pro banku).
Tržní teorie trochu narušená říká, že v některých případech rozpoznatelných "zdravým rozumem" je určitá pomoc přijatelná. (Nezaměstnaný, oběť nepředpokládané nezaviněné nemoci, zdravotně postižený,apod.) Pomáhat z veřejných peněz bance, která udělala chybu je ale naprosto netržní a naprosto socialistické (a taky politiky prezentované jako nutné kvůli "té spoustě nevinných střadatelů, kteří by krachem své banky trpěli").
O možnosti zrušit zcela právnické osoby, tak aby byla vždy jasná a nezpochybnitelná zodpovědnost, jsem také uvažoval. Mnoho podniků by nevzniklo, mnoho lidí by (skrz právnické osoby) nezačalo nabízet to, co dnes nabízejí. Blahobyt by se snížil. Ale v principu nevidím argument, proč by právnické osoby měly mít takový výlučný statut, jaký mají dnes. Tady bychom se možná i shodli. |
|
|
|
| | Mvek:
Jenomže většinou ona opatření, to čeho chce regulátor docílit, mají jiné efekty než regulátor zamýšlí. Často i účinky úplně opačné.
Pokud banky chtějí více vydělat, tak zavedou ty nové poplatky a vydělávat budou stejně. (Jinými slovy náklady lidí budou stejné, jen třeba budou mít lidé lepší pocit.) Pokud banky chtějí omezit fluktuaci zákazníků, tak třeba zavedou smlouvy s delší výpovědní lhůtou, větší poplatky za zrušení účtu a důsledkem bude snížení fluktuace peněz a zákazníků.
Jak s těmi knihami tuším v SSSR, když se snažili najít kritéria pro cenu knihy a trh si vždy našel cestu jak vydělat. |
|
|
|
| | Zephram:
Řekněme, že některé poplatky (za vedení účtu a jiné "pro banku beznákladové") budou zákonem zakázany. ... Banka zvýší ostatní poplatky, sníží úročení (i když to už někdy ani nejde) a začne omezovat služby. (A začnou to dělat tak nějak všechny velké banky.) Co pak?
Nic. Záleží, co chci docílit. Pokud k větší fluktuaci peněz a zákazníků, je to dobré řešení (viz mnou zmíněné "náklady" přechodu zákazníků). Pokud naopak chci zmírnit pohyb peněz, je to špatně.
|
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
[ DISKUZNÍ FÓRA ]
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
ARCHÍV
|
