|
|
Spravuje: Mirak
Počet příspěvků: 7632 |
|
|
|
| | Telemachus Rhade:
V Past Tense tuším byl zmíněn rok sjednocení Irska 2024.. |
|
|
|
| | Mirak 315627:
Quark se sice pohoršuje nad kouřením cigaret, ale živit se prodejem alkoholu už je v pořádku.
Já to vnímal jako právě okatou narážku, že kouření jim vadí, nad to jsou povznesení, ale alkohol nebo hazard jsou v pořádku. Prostě jen odlišnost kultur. Ale samozřejmě s ohledem na jiné moralizování ve ST a možná na nějaké další kritiky i od ostatních postav, na které jsem zapomněl, to možná tak není.
Mirak 315558:
Věřím, že scéna, ve které si Dukat sedne na bodlák a oba se s Kirou začnou smát, až se za břicho popadají, se jistě mnoha divákům líbila, ale mně to přišlo velmi křečovité. Obzvlášť ze strany Nany Visitor.
Já to vnímal jako dost hysterický záchvat. Jestli tomu tak nemělo být, tak ano, bylo to strašné.
4x09 The Sword of Kahless - mě bohužel nudil a přišel mi hodně zahozený potenciál.
Jinak Tony Todd tak brzy se navrátivší jako Kurn mi trochu vadil. Přece jen on má výrazné podání, takže ta maska tolik nestačí. Ale jasně, není to nic neobvyklého ve ST. Přesto takový Brunt/Weyoun je o dost méně poznat (já to při prvním zhlédnutí nevěděl).
|
|
|
|
| | | S.S.Enterprise: A tady je to kvůli O'Brienovi? :) |
|
|
|
| | | Jinak mi přijde, že logicky se 5x03 odehrává až po 5x04 |
|
|
|
| | | Teď jsem psal hodnocení pro 5x03 Looking for Par'Mach..., kde se právě zamýšlím nad tou totálně random selekcí epizod, u kterých si někdo řekl, že je top nápad natočit k nim sequel :) |
|
|
|
| | | Mně ten prapůvodní námět taky přijde mnohem zajímavější než ten skutečně natočený. Virtuální záležitosti mě moc nebaví, i když ve zmíněné Inner Light to fungovalo perfektně. Asi protože tam Picard prožívá plnohodnotný a příjemný život a do budoucna ho to obohatí např. hrou na hudební nástroj. Já chápu, že se nabízí nechat někoho z hlavních postav virtuálně trpět a třeba i spáchat vraždu, ale nepřišlo mi to divácky až tak atraktivní. Dívám se do hodnocení a dal jsem tomu 3/5. Souhlasím s tím, že nejvíce episodě škodí, že je příběh kompletně uzavřen v rámci jedné episody, i když se tady roztažení O'Brienova traumatu na více episod přímo nabízelo. |
|
|
|
| | Mirak:
Prapůvodní námět byl o Bajorance Sito z TNG Lower Decks
Damn! A místo toho máme tohle? Teď tu epku už vyloženě nesnášim :) |
|
|
|
| | 4x19 Hard Time
- Tohle je na stand-alone epizodu strašně náročný koncept. Aby to opravdu fungovalo, tak to musí být prakticky bezchybné, jako byla TNG The Inner Light. Nicméně i Picardoův zážitek byl přímo a nepřímo zmíněn v dalších epizodách a to byla TNG z větší části epizodní seriál. VOY Ex Post Facto s podobným nápadem byla sice celkově slabší epizoda, ale vzhledem k tomu, že Paris byl účinkům "duševního vězení" vystaven podstatně kratší dobu, tak to přeci jen působilo uvěřitelněji. Možná kdyby alespoň zkrátili tu dobu věznění třeba na 5 let, ale 20 let je zbytečně moc a pro diváka už je to až příliš abstraktní představa. DS9 bohužel neměl zájem z toho udělat dlouhodobější character arc ani třeba do konce sezóny, takže Hard Time tím částečně prostě vyzní do prázdna.
- Jinak je to solidní epizoda a její problémy skutečně spočívají spíše v tom, že měla sloužit jako startovní čára k O'Brienově postupné aklimatizaci. Colm Meaney je po herecké stránce samozřejmě sázka na jistotu, takže jeho chování působí v rámci možností uvěřitelně. Vše je díky standardní stopáži epizody příliš uspěchané (návrát do služby), ale dá se to. Skvělí jsou zejména empatický Bashir a Keiko, kteří s pochopením O'Brienovi situace zápolí stejně jako diváci.
- Hlavním "tahákem" je odhalení vraždy O'Brienova fiktivního spoluvězně Ee'Chara. Je to drsný moment, Ee'Char mi sice nebyl příliš sympatický, ale svůj účel to plní dobře. Nejsem si jistý, jestli byly nutné ty halucinace, i když mi nevadily. Nějak jsme se v epizodě ani nedozvěděli, z jakého kvadrantu měli být O'Brienovi věznitelé Argrathi. Potěšily lehce meta narážky na O'Brienovo nedávné utrpení v epizodách Whispers a Tribunal.
- Prapůvodní námět byl o Bajorance Sito z TNG Lower Decks, která po osvobození z cardassianského vězení trpí post-traumatickým stresem, mimo jiné proto, že doopravdy zavraždila svoji spoluvězenkyni. Jo, zní to jako totálně skvělá epizoda.
3/5
4x20 Shattered Mirror
- I přes to, že to přímo navazovalo na předcházající dvě epizody ze zrcadlového vesmíru a nedá se myslím objektivně říct, že by tento díl byl výrazně slabší, tak mě to bavilo trochu méně. Seznámit Jakea se zrcadlovou Jennifer Sisko se možná zdálo jako dobrý nápad, ale bohužel to na mě působilo, jako rehash seznámení Bena a Jennifer ve Through the Looking Glass. Ano, Jake je Jennifer samozřejmě okouzlen, protože mu připomíná jeho matku a Jennifer se také v závěru poněkud předvídatelně obětuje, aby mu zachránila život. Působilo to na mě poněkud šablonovitě.
- Líbila se mi zoufalost rebelů, kteří se neštítili využít Jakea k tomu, aby do zrcadlového vesmíru vylákali Siska, který jim pomůže s konstrukcí jejich vlastního Defiantu. Ani toto nebylo nějak zvlášť nápadité, ale musím uznat, že závěrečný vesmírný souboj stále vypadá velmi slušně.
- Celkově se mi líbily spíš některé detaily a drobnosti. Smiley je oproti dvěma předcházejícím epizodám poněkud otrkanější, Bashirovi paruka sice stále nepadne, ale bylo cool, když Siskovi vrátil ránu pěstí. Mimochodem i zrcadlové protějšky Bashira a O'Briena mají správnou chemii, škoda že se na to víc nezaměřili. Obligátní ferengskou smrt tentokrát odnesl Nog, paradoxně byla na vině vděčnost intendantce za to, že zabila Quarka a Roma, díky čemuž Nog zdědil bar :) Nejvíc mě asi bavily izolované scény mezi kouzelně archetypálním zloduchem Worfem a patolízalem Garakem. Scéna se ztraceným klíčem je obzvlášť vypečená. Ty narážky na vágní sexuální orientaci zrcadlových postav jsou také dobré.
3/5 |
|
|
|
| | 4x17 Accession
- Námět velmi dobrý, zpracováním ucházející. Vývoj Siska a jeho postupné smíření se s rolí Vyslance mě ale velmi baví a zde jsme zaznamenali další výrazný posun od epizody Destiny. Za mě je to nejdůležitější aspekt epizody, takže mi až tak nevadilo, že jako drama Accession trochu selhává. Epizodě by možná prospělo účinkování Winn, která byla pouze zmíněna, ale pravděpodobně by to bylo za cenu částečné ztráty spotlightu pro Siska. Akorem Laan není vyloženě antagonista a i přes lpění na přežitém kastovním systému (o kterém mimochodem slyšíme poprvé), se jinak chová čestně a po závěrečné konfrontaci s Proroky, předá roli Vyslance Siskovi bez protestů zpět. Nebezpečnost znovuzavedení kast má pak demonstrovat vedek Porta a jeho zavraždění jiného vedeka, protože si dovolil setrvat vedekem i přes odlišnou D'jarru. Tenhle pokus šokovat diváka, mi přišel těžce over the top a to včetně následného chování vedeka Porty, který jakoby nerozumí tomu, že udělal něco špatného.
- Akorem Laan sice nebyl zahraný špatně, ale stejně si myslím, že to chtělo výraznějšího a charismatičtějšího herce. Richard Libertini byl na můj vkus až příliš všední. V tomhle si holt DS9 většinou vede znamenitě, tudíž je zde trochu obětí vlastního úspěchu. V epizodě mě zklamala Kira. Je mi jasné, že kontrast mezi její náboženskou vírou a racionálním uvažováním, tam byl od začátku, ale zde už mi její chování přišlo hloupé. Její slepá víra je zde prezentována jako přednost, s čímž tedy bytostně nesouhlasím. Nesmyslné plácání zvířátek z plastelíny mi přišlo spíš smutné. Využití prastaré bajoranské lodi z Explorers byl moc pěkný detail.
- Odlehčená vedlejší zápletka s návratem Keiko na stanici byla super. Líbilo se mi, že z konce O'Brienova života jako slaměnného vdovce, byli O'Brien s Bashirem rozmrzelí tak nějak nastejno. Worfova reakce poté, co se dozví, že Keiko čeká další dítě, byla vskutku priceless.
3,5/5
4x18 Rules of Engagement
- Soudní dramata bývají statická a tato epizoda i přes jistá ozvláštnění, není výjimkou. Je to dobře natočené a ty flashbackové scény, které jsou zároveň výpověďmi svědků a dalších účastníků soudního procesu, jsou skvělý nápad (třeba i v kombinaci s Quarkem jako nespolehlivým vypravěčem), což epizodu oživuje. Celkově tomu ale chybí údernější momenty. Překvapilo snad někoho, že zničená civilní transportní loď, byla součástí komplotu Klingonů na zdiskretování Worfa a potažmo celé Hvězdné flotily? Myslím, že tady bylo namístě přijít s něčím trochu komplexnějším a překvapivějším.
- Má to být Worfova epizoda a tematicky to pěkně rozvíjí některé myšlenky ze Sons of Mogh, zejména úvaha nad tím, jestli je Worfovo místo skutečně ve Hvězdné flotile nebo jestli existuje varianta, že se časem vrátí ke Klingonům. V celé epizodě měl ale Worf překvapivě málo prostoru a motivaci pro jeho rozhodnutí se dozvídáme až v závěrečné scéně na Defiantu, kde ho Sisko náležitě vyplísní. Jinak je převážně pasivním účastníkem procesu, tedy když nepočítám to profackování Ch'Poka. Neodpustím si zmínku o tradičním klišé, kdy je do role obhájce obviněného dosazena jedna z hlavních postav. Obávám se, že chudák flotilní JAG musí být prakticky bez práce :)
- Klingonský advokát Ch'Pok byl fajn. Líbila se mi ta několikrát zdůrazněná pointa, že Ch'Pok považuje soudní řízení pouze jako jinou formu bitvy. Oproti tomu nevýrazná vulkánská soudkyně na děj neměla prakticky žádný vliv.
3,5/5 |
|
|
|
| | 4x15 Sons of Mogh
- Slušné, ale nesedělo mi chování některých postav. Určitě je super, že si po dlouhé době vzpomněli na Kurna (naposledy se objevil v TNG Redemption). A řešení následků Worfova rozhodnutí z The Way of the Warrior pro rod Moghů se mi moc líbilo. Kurn bažící po rituální bratrovraždě je klasický klingonský námět a nic proti němu nemám. Měl jsem ale po 7 sezónách TNG, dost problém uvěřit tomu, že by na to Worf přistoupil a pokusil se Kurna zabít na přímo stanici. Je přeci obrovský rozdíl mezi tím, když by se Worf s Kurnem tajně vydali třeba na Boreth a vykonali to tam a mezi tím, že Worf Kurna zapíchne ve své kajutě na DS9. Je neuvěřitelné, že by si to Worf vůbec neuvědomil a zároveň je to tudíž smutný případ toho, kdy potřeby scénáře vítězí nad konzistentním chováním postav. Aspoň že ho Sisko pořádně seřval.
- Ani závěrečné řešení nemá úplně čisté provedení. Je mi dost proti srsti, že Kurnovi vymazali vzpomínky a dosadili novou identitu bez jeho souhlasu. Teda ještě bych pochopil, že se tak jako starší bratr rozhodl Worf, ale že na to bez okolků přistoupil Bashir? To opět není příliš uvěřitelné. Minimálně krátká scéna zde prostě chyběla. Jinak Tony Todd podává standardně kvalitní výkon a kromě těch dvou kontroverzních scén, je zde spousta pěkných momentů. Celkově je ale spíš škoda, že se Kurna tímto způsobem zbavili. Myslím, že potenciál ještě alespoň na jednu epizodu s "Rodekem" tam byl. DS9 se ale i přes veškerou kontinuitu, bohužel ke spoustě zápletek, u kterých si to o sequel říkalo, už nikdy nevrátili. Jinak by mě zajímalo, co by si Alexander pomyslel o tom, když Worf Jadzii řekl, že nemá žádnou rodinu.
- DS9 se po delší době vrátila ke dvěma zápletkám v rámci jedné epizody. Vedlejší zápletka s klingonským zaminováním sektoru asi patří k těm nejlepším, jaké jsem viděl. To postupné odhalování záhady, co mají vlastně Klingoni za lubem, bylo úplně skvělé. Bonusem je pak samozřejmě to, že to souviselo s aktuálním ústředním dějem.
- runabout update: + Yukon
3/5
4x16 Bar Association
- Tématem je to samozřejmě low ceiling epizoda, ale svoje světlé chvíle to mělo. A jsem rád, že podobné epizody v DS9 jsou. Premisa Quark vs. Rom, podobně jako ve Family Business, kupodivu funguje a je to další zajímavý pohled do ferengského světa byznysu, tentokrát z pohledu řadového zaměstnance. Epizoda nenudí, avšak i přes faktor hrozby v podobě likvidátora Brunta a jeho nausicaannských noshledů, děj celkově mnoho překvapení nenabízí. Je od začátku jasné, že Rom a zbytek personálu z Quarkova baru, dosáhnou minimálně nějaké formy kompromisu. Je to spíše odlehčený díl, ale s humorem rozhodně netlačí na pilu, byť Quarkovi polofunkční holografičtí číšníci se opravdu povedli. Epizodu v mých očích z průměru vytahuje samotný závěr, ve kterém se dozvídáme, že Rom narukoval k bajoranské milici jako technik. Nice character development!
- Vedlejší zápletka s aklimatizací Worfa již zde místy působí, jako mlácení prázdné slámy. Jeho stížnosti na nedostatečnou bezpečnost na stanici už opakovaně zazněly v předchozích epizodách. Ve výsledku to tedy vyústí v jeho přestěhování z DS9 na Defiant. Proč ne. Super moment byl, když Odo Worfovi zmínil poněkud trapné incidenty z TNG A Matter of Time a Rascals. V epizodě zbyl také prostor na pár scén, které s dějem souvisely spíše okrajově, ale líbily se mi moc. O'Brienova historka o předkovi odborářovi, kterou inspiroval Roma a pak skvělá scéna ze zadržovací cely po off-screen rvačce mezi Worfem a O'Brienem (Bashir je chtěl jen zastavit!).
- Trochu problémy mám zatím s postavou Leety, které to sice sluší, ale z hlediska přínosu pro seriál, je to tak nějak všechno. Stejně tak se mi nelíbili ti dva ferengští číšníci, kteří se v DS9 objevují poprvé. Je mi jasné, že obyčejný divák tohle nerozpozná a nějaké "mluvící" postavy tam potřebovali, ale na mě jejich náhlá přítomnost působila, jako pěst na oko.
3/5 |
|
|
|
| | 4x13 Crossfire
- Jako epizoda sloužící k rozvoji postavy Oda, to bylo dobré, ale DS9 mě již rozmazlilo, takže i v rámci přízemní charakterové epizody očekávám kvalitní zápletku. Crossfire ale nenabízí děj prakticky žádný. Přitom atentát na Shakaara, plánovaný cardassianskou teroristickou organizací True Way, rozhodně potenciál má. Bohužel to postupně celé vyšumí do ztracena a atentátníkem je generický alien, kterého hraje komparzista. V podstatě se to tedy omezuje na jedinou cool scénu ve výtahu, kdy Odo pomocí svých schopností, zastaví výtah řítící se do záhuby.
- Teaser s Odovou ranní rutinou byl super a celkově se mi líbilo, jak zde byl Odo vykreslen. U Heart of Stone jsem psal, že nejsem fanouškem vztahu Kiry a Oda, nicméně Odova platonická a neopětovaná, láska v rámci téhle epizody je naopak zpracována velmi uvěřitelně. Odova vzrůstající neschopnost, při plnění svých pracovních povinností, byla také zachycena dobře. Scény mezi Odem a Worfem, které zdůrazňovaly, jak jsou si v lecčem podobní, se mi také líbily. Možná je škoda, že Michael Eddington byl obsazen do role šéfa bezpečnosti na DS9, protože je to pozice, která by Worfovi sedla lépe. Funkce velitele strategických operací mi vždycky přišla lehce nadbytečná. Jinak jsem měl trochu obavu, jak vyzní scény mezi Odem a Quarkem, ale naštěstí to nikdy nesklouzlo do totálního hugfestu.
- Při svém prvním účinkování se mi Shakaar líbil, ale tady je slabý a je vidět, že slouží jako pouhý plot device. To jak se příhodně svěřoval Odovi se svými city, mi přišlo přehnané a nepřirozené. Jinak se mi líbí, jak se Kira romanticky zaplétá pouze s kandidáty na kai a prvními ministry. Trochu mě také zaskočilo, že v epizodě úplně absentovala jakákoli zmínka o pokusu o převrat na Zemi. Přitom stačila jediná by the way věta, které myslím DS9 jinak hojně využívá.
3/5
4x14 Return to Grace
- Vydařený sequel k Indiscretion. Dukatův společensko-politcký pád je vyobrazený zábavnně a musím říct, že jsem měl u toho trochu škodolibou radost. Svým způsobem mě bavilo sledovat poníženého Dukata, v roli pouhého velitele nákladní lodi. Rozhodně ale nemám pocit, že by jeho postupný přerod v antihrdinu působil nějak neuvěřitelně. Vytvořil si sice hezký vztah k nemanželské dceři, ale stále je ovládaný touhou po moci a nedělá mu nejmenší problémy chladnokrevně popravit klingonskou posádku, uvězněnou na nákladní lodi. Dukat "going rogue" je nicméně fascinující rozuzlení.
- Opět se jedná spíše o charakterovou epizodu a děje je tu pomálu. Klingoni povraždí cardassianskou a bajoranskou delegaci a Dukat s Kirou se i přes to, že disponují pouze nákladní lodí, rozhodnou, že budou klingonského dravce, zodpového za útok, pronásledovat. Trochu mi to připomnělo Starship Down, byť okolnosti byly samozřemě odlišné. Líbilo se mi využití transportérů dravce k prohození obou posádek. Pobavila mě scéna ze začátku, kdy Dukatova loď vystřelí na dravce a účinek je tak mizivý, že dravec palbu ani neopětuje. Nicméně si myslím, že ve většině epizod by Klingoni takto shovívaví nebyli.
- Dukatovy pokusy o okouzlení Kiry jsou napsané uvěřitelně. Jsem rád, že si tvůrci nikdy ani náznakem nepohrávali s myšlenkou, že by Kira mohla jeho city opětovat. Vůbec by to k ní nesedělo. Naopak ta její nehynoucí antipatie je ta jediná uvěřitelná reakce. Poprvé se objevuje Damar, který bude v budoucnu prominentní postavou. Je to popravdě dost bída. A nejde o to, že by měl málo prostoru. Právě naopak, i v této limitované roli byl překvapivě velice slabý a bez kontextu bych si lámal hlavu nad tím, proč tento glorifikovaný komparzista, dostává tolik prostoru. Ziyal je v pohodě a její přistěhování na stanici není nic proti ničemu a má zcela jistě potenciál.
4/5 |
|
|
|
| | Telemachus Rhade:
S3 měla končit ale trochu jinak. Namísto Defiantu měl Leyton zničit vulkánskou loď a Vulkán měl vystoupit z Federace. Což logicky neprošlo přes Bermana, takže byl nařízen re-write. Necliffhangerové finále přišlo až později s rozhodnutím narvat do DS9 TNG postavu a uvést seriál druhým pilotem.
Ve výsledku win-win :) |
|
|
|
| | Samozřejmě souhlasy se vším. Tohle je jeden z TOP momentů seriálu.
Dvě věci:
1) Mrkni někdy na To Kill a Mockingbird s Gregory Peckem a Brockem Petersem.
2) S3 měla končit ale trochu jinak. Namísto Defiantu měl Leyton zničit vulkánskou loď a Vulkán měl vystoupit z Federace. Což logicky neprošlo přes Bermana, takže byl nařízen re-write. Necliffhangerové finále přišlo až později s rozhodnutím narvat do DS9 TNG postavu a uvést seriál druhým pilotem. |
|
|
|
| | 4x11 Homefront
- Skvělá epizoda, která rozvíjí témata z The Adversary a The Way of the Warrior, kdy Dominion vede proti mocnostem Alfa a Beta kvadrantu velice účinnou hybridní válku. Infiltrace Země Zakladateli a následné odpálení bomby na diplomatické konferenci, je silné téma a zpracované je to perfektně. Moc pěkně tomu sedí i to komornější pojetí, byť samozřejmě s rozpočtem televizní epizody ani neměli příliš na výběr. Konec, kdy je na Zemi vyhlášeno stanné právo a ulicí procházejí bezpečnostní složky Flotily vybavené fejzrovými puškami, je velmi působivý a vzhledem k současné době, také náležitě mrazivý.
- Je zajímavé, že u takto zásadní epizody se z main castu významnější role zhostí jen Sisko, Odo a Jake (zbytek má jen prodloužené cameo na začátku). Musím ale konstatovat, že je to ku prospěchu věci. Díky tomu je tam spousta prostoru na scény s rodinou Siskových, které jsou výborné. Joseph Sisko je perfektně zahraný a do epizody přináší perspektivu obyčejného člověka, která je pro děj stěžejní. Všechna zaváděná bezpečnostní opatření jsou jednoduše zdůvodnitelná a logicky obhajitelná, ale to samozřejmě neznamená, že by nešla snadno zneužít. Poněkud zbytečné mi přišlo zapojení Noga, což se pravděpodobně změní v druhé části.
- Admirál Leyton je další castingové terno. Robert Foxworth má vzhled, charisma a herecké schopnosti, jako stvořené pro ztvárnění prominentního a snadno zapamatovatelného admirála Flotily. Velmi dobré rozhodnutí bylo ukázat pokus o nahrazení Leytona Zakladatelem už relativně zkraje epizody, protože tohle se nabízelo až jako příliš příhodné klišé k vypointování celé zápletky. Zajímavé bylo také představení prezidenta Federace Jareshe-Iniya. Zajímavé bylo tedy především to, že prezidentem nebyl člověk, ani jiný významný druh. Dokonce šlo o druh dříve neviděný, přesně po vzoru Star Treku VI. Jinak mi ale herecký výkon jeho představitele přišel poněkud mdlý a většinu času jsem měl pocit, jako kdyby své repliky četl z nápovědy, kterou mu během natáčení ukazoval suflér. Také mi prezidentova argumentace přišla velmi naivní.
5/5
4x12 Paradise Lost
- Hned z teaseru je zřejmé, že s tou invazní flotilou Dominionu to nebylo zase tak žhavé a moc se mi líbilo, že děj byl tak hladce nasměrován úplně jinam, než předcházející epizoda naznačovala. Zápletka s defakto vojenským převratem v srdci Federace je odvážná a ambiciózní. Díky dospělému a realistickému zpracování je to neskutečně silná epizoda, která dokázala zužitkovat již tak vynikající setup z Homefront. Zakladatelé využili obdobnou taktiku, jako v The Way of the Warrior, kde se jim skrze sofistikované intrikánství povedlo iniciovat konflikt mezi Federací, Klingony a Cardassiany.
- Admirál Leyton je jednoznačně nejpřesvědčivější ze všech těch zrádných admirálů, které jsme napříč Trekem viděli. Leyton je totiž nebezpečně uvěřitelný. Není to černobílý zloduch a i když je o správnosti svých činů skálopevně přesvědčený, je na něm dobře vidět, že některé kompromisy mu těžce nahlodávají svědomí. Jistě si při přípravě svého plánu na převzetí moci nikdy ani nepřiputil, že by musel dát rozkaz k útoku na jinou loď Flotily. Trochu jsem se pozastavil nad tím, že k sabotáži využil kadety, protože mi to přijde nesmírně riskantní. Jistou logiku to samozřejmě má. Vím, že herecké výkony vedlejších postav chválím v DS9 často, ale Robert Foxworth v roli Leytona totálně steals the show. A to má nadupanou konkurenci v podobě Brookse a Peterse.
- Jinak je tohle možná dosavadní nejsilnější Siskova epizoda. Minimálně v prvních dvou řadách měli tvůrci problémy s vyprofilováním jeho postavy (minimálně oproti jiným), ale to už je opravdu minulostí. Jeho noční rozhovor s Leytonem v restauraci nebo závěrečná scéna, ve které Sisko donutí Leytona, aby si přiznal, že už je po všem, jsou skvostné momenty. A prokládané je to velice povedenými osobnějšími scénami s tvrdohlavým otcem. Rodinní příslušníci hlavních postav nejsou v Treku nic vzácného, ale Joseph Sisko jednoznačně patří mezi ty nejlepší a nejvýraznější. Odo v epizodě také není špatný, ale je zastíněn dalšími postavami. Zbytek hlavních postav se objeví (mínus Quark) na konci v Defiantu při souboji s Lakotou. Povinná akční scéna do děje naštěstní zapadla naprosto přirozeně.
- Vzhledem k flexibilitě DS9, bych se z tohoto námětu nebál udělat trojepizodu. V žádném případě nemám pocit, že by bylo cokoli uspěchané, ale i přes to si myslím, že kvalitního materiálu na ještě jednu epizodu by se našlo spoustu. Minimálně bychom měli to potěšení sledovat Leytona a Josepha Siska ještě o něco déle. Jinak to bylo původně plánované finále třetí řady, ale Paramount to zařízl, protože nechtěl tradiční cliffhanger, takže vznikla matná epizoda The Adversary.
5/5 |
|
|
|
| | 4x09 The Sword of Kahless
- První půlhodina je skvělá. Obsahuje to veškeré ingredience pro výbornou klingonskou epizodu. Příchod Kora, jeho úvodní seznámení s Worfem a následný příslib velkého dobrodružství v podobě pátrání po cenné relikvii Indiana Jones style. To všechno bylo super. Scénáristé se bohužel rozhodli, že druhou polovinu epizody postaví na plytkém poselství o korupci absolutní moci, plynoucí z pouhé držby Kahlessova meče. Změnu chování u Kora bych možná pochopil, protože jsme neměli možnost ho sledovat v desítkách epizod, tak jako Worfa. U Worfa je ale náhlá ambice po vládnutí Klingonské říši jen stěží uvěřitelná. Závěr s transportováním bat'lethu do vesmíru už je dětinsky pohádkový. Bizarní je, že ten meč zjevně ani neměl žádné nadpřirozené vlastnosti, které by to chování nějakým způsobem vysvětlily. Myslím, že je to škoda. Návrat meče zpět do rukou Kahlesse, neměl vůbec špatný potenciál pro další případné klingonské story-arcy.
- Jinak je tu ale spousta věcí, které se dají pochválit. Bodrý Kor se svým melodramatickým projevem je naprosto perfektní a líbilo se mi, že se dal po událostech v Blood Oath přeci jen trochu dopořádku. Objevuje se též nevděčný Durasův syn Toral, což fungovalo jako vydařený dozvuk událostí z TNG Redemption. Jen je škoda, že je Toral jen asi ve dvou scénách. Myslím, že byl v epizodě prostor ho vytěžit víc. Zmínka o incidentu na Organii nebo opětovné využití Letheanů už jsou jen příjemné drobnosti. Škoda, mohla to být klasika mezi klingonskými epizodami.
- Herecky to naštěstí bylo velmi dobré. I přes prapodivně mocichtivé chování Worfa i Kora, to oba hrají skvěle a jejich vzájemné urážky jsou zábavné. Dax je tu trochu slabší. Přijde mi, že ji oba vesměs ignorují a její snahy o smír, nejsou příliš úspěšné.
3/5
4x10 Our Man Bashir
- Předně musím DS9 pochválit, že nechrlí jednu simulátorovou epizodu za druhou (VOY s tím ve svém totálním kreativním zmaru problém nemá). Tenhle sentiment zjevně sdílí i tvůrci DS9, kteří prostřednictvím Garakovy meta hlášky "Co by se asi tak mohlo pokazit?" pomrkávají na diváka. Musím říct, že epizoda je taky zároveň lepší než drtivá většina simulátorových epizod TNG. Částečně je to jistě tím, že se nejednalo o klasickou poruchu simulátoru, ale naopak jsou ty okolnosti zajímavě vymyšlené. Je taky vidět, že se do kostýmů, kulis a rekvizit investoval pořádný balík. Výsledný dojem působí ještě o level lépe než ve vydařené předminulé epizodě Little Green Men. Premisa navíc chytře dovolila ušetřit na případných platech hostujících herců, čímž zabila dvě mouchy jednou ranou.
- Nejsem nijak zvlášť velký příznivec Jamese Bonda, ale epizoda byla udělána neskutečně vkusně. Je to mix parodie a pocty, u kterého jsem ani jednou jedinkrát neměl pocit, že by to v nějaké scéně bylo over the top (ve vztahu k zdrojovému dílu, samozřejmě). O to víc se mi pak líbil ten zvrat na konci, kdy sám agent Bashir zmáčkne červené tlačítko, kterým odsoudí svět k záhubě. Zajímavý byl i ten kontrast mezi Bashirovou špiónskou fantazií a Garakem, který byl většinu života opravdovým špiónem. Jejich slovní šarvátky jsou skvělé jako vždy. Jen mi možná Garak přišel trochu přehnaně bezcitný, když byl ochoten riskovat život Siska a ostatních, jen aby si zachránil vlastní kůži. Netvrdím, že se musí nutně chovat jako hrdina, ale zatím jsme ho snad nikdy neviděli, aby se choval zbaběle. Velmi zajímavý moment nastal, když Bashir Garaka po několika výhrůžkách postřelil, ale bohužel to bylo v závěru jaksi zameteno pod koberec a oba se chovali, jako kdyby se nic nestalo.
- Moc mě překvapila Nana Visitor, protože její superintendantku Kiru moc nemusím, ale role agentky KGB jí kupodivu sedla moc dobře. Velmi dobrý byl také Brooks jako tradiční bondovský záporňák. Zklamáním byl Michael Dorn, u kterého jsem měl pocit, že stále hraje Worfa. Falcon (O'Brien) a Honey Bare (Dax) si svoje odehráli, ale měli velmi málo prostoru.
- Překvapivě dobrý byl i netradiční team-up Oda, Eddingtona a Roma. Romovy Kutil Tim like schopnosti jsou zde předvedeny v plné parádě a stojí to za to.
- runabout update: + Orinoco
5/5 |
|
|
|
| | 4x07 Starship Down
- TNG Disaster meets ponorkové drama. Líbí se mi, že se teď ve čtvrté řadě častěji zaměřují na Dominion, byť ústřední děj samotný to nijak neposouvá. Sice to má zjevné znaky bottle epizody, ale vzhledem ke spoustě vesmírných akčních scén mezi Defiantem a jem'hadarskými stíhači se rozhodně nedá říct, že by to byl úsporný díl. Improvizovaná torpéda, míření naslepo, nefuknční senzory, nejedná se vesměs o nic novátorského, ale celkově se na tento lehce netradiční střet s Jem'Hadary dívalo příjemně.
- Epizoda se také zaměřuje na minipříběhy postav uvězněných v různých částech lodi. Nejvíce mě překvapivě bavil Quark s Karemmanem Hanokem, kteří musí zneškodnit nevybuchnuté torpédo. Quarkova obhajoba ferengských obchodních tradic byla opět zábavná. Prohlubování vztahu Siska a Kiry také ušlo, částečně to navazovalo na události z Visionary. Jen mi jako vždy příliš nesedl herecký výkon Nany Visitor, která má problém uvěřitelně zahrát jakékoli výrázné emoce. Bashir s Dax pro mě byli spíše zklamáním, obzvlášť když Dax Bashirovi napůl v žertu řekne, že kdyby ji podobným způsobem zachránil před rokem, tak by si myslela, že si jen snaží hrát na hrdinu. Já myslím, že Bashir prošel významnější transorfmací už někdy v polovině druhé řady. Worfovy problémy s aklimatizací už tentokrát působily trochu uměle. Měl jsem problém uvěřit, že Worf po tolik letech služby na pozici důstojníka Flotily, bude mít problém s motivací řadových poddůstojníků. V epizodě se mimochodem objevuje nezdravě velké množství one-off členů posádky, což působilo dost voyagerovsky.
- Moc se mi líbilo, že to částečně navazovalo na ferengské podnikatelské aktivity z Rules of Acqusition a opět se objevují Karemmané. Znovu se ukázalo, že politická dynamika uvnitř Dominonu rozhodně není přímočará. Zaujal mě ten drobný detail, že Jem'Hadarové jsou závislí na dodávkách torpéd od Karemmanů.
3,5/5
4x08 Little Green Men
- Umístění v top 10 v mnoha žebříčcích nejlepších epizod DS9 příliš nerozumím, ale rozhodně je to vydařená epizoda a minimálně patří mezi nejlepší trekové výlety do minulosti. Udělat z Quarka, Noga a Roma mimozemšťany z proslulého incidentu v Roswellu je cool nápad a hodně tomu pomáhají kostýmy a výprava, která i bez velkolepějších exteriérových scén působí autenticky a dodává epizodě tu správnou atmosféru. Jinak je to primárně komedie a i když jsem se za břicho nepopadal, tak jsem se zcela jistě bavil víc než u podobně laděného u čtvrtého filmu The Voyage Home.
- Je zajímavé, že Nogův odchod z DS9 se v podstatě vyřešil během cold openingu (za asistence ferengské verze yard sale). Na druhou stranu to není jeho konec v seriálu, takže to vůbec nevadí. Quarkův grandiózní plán na podrobení Země je úsměvný, stejně jako jeho následné předběžné vyjednávání s generálem Denningem. Zvrat s odhalením Oda byl super. Pobavily mě ferengské varianty nebe a pekla. Povedená byla i zmínka o podobě Siska a Gabriela Bella. Jestli se mi něco nelíbilo, tak to, že epizoda až příliš okatě kritizuje kouření nebo atomové bomby (i když návrat do 24. století za pomoci odpálení atomové bomby bylo dobré). Šlo to myslím podat trochu sofistikovaněji a ne tímhle "preachy" stylem. Quark se sice pohoršuje nad kouřením cigaret, ale živit se prodejem alkoholu už je v pořádku.
- Všechny vedlejší postavy byly zcela jistě záměrně archetypy, což k epizodě sedí. Herci ve vedlejších rolích ale kinda mixed bag. Megan Gallagher jako empatická zdravotní sestra byla v pohodě, stejně jako stereotypní generál. Good guy scientist mi moc neseděl a zbytek vojáků dost přehrával.
4/5 |
|
|
|
| | 4x05 Indiscretion
- Skvělé. Vím, že epizodu má jako jedna z hlavních postav zastřešovat Kira, ale tahle šou primárně patří Dukatovi. Odhalení, že má Dukat dceru s bajoranskou milenkou je zajímavý nápad, ale zároveň to není vyloženě šokující odhalení (což je myšleno v dobrém). Je to další z epizod, které Dukata polidšťují a divák má možnost sledovat jeho přerod v semi-good guye. Vskutku málokterá postava ve Star Treku si prošla tak fascinujícím vývojem. Moc se mi ale líbí, že v Dukatovi zůstává pevně zakořeněná sobecká vypočítavost, kterou jsme viděli i v The Way of the Warrior. To, že se na konci rozhodl nezavraždit vlastní dceru mu sice nevyslouží nominaci na otce roku, ale fakt, že ji vzal sebou zpět na Cardassii, bylo rozhodně překvapivé.
- Kira tu hraje druhé housle. O ztracené lodi Ravinok i o jejím příteli Loritovi zde slyšíme poprvé. Celé její pátrání má v podstatě za cíl nastartovat Dukatovu zápletku. Nemůžu říct, že bych vyloženě vnímal chemii mezi Kirou a Dukatem, tedy určitě ne na takové úrovni, jakou ji měl Dukat v The Maquis se Siskem. Věřím, že scéna, ve které si Dukat sedne na bodlák a oba se s Kirou začnou smát, až se za břicho popadají, se jistě mnoha divákům líbila, ale mně to přišlo velmi křečovité. Obzvlášť ze strany Nany Visitor. Potěšil překvapivý první výskyt Breenů. Ta jejich brnění vypadala zároveň skvěle i unikátně. Líbilo se mi, že pro jeden z prominentněji zmiňovaných druhů si připravili něco trochu spešl. Líbila se mi i návštěva Badlands a bajoranský pašerák.
- Vedlejší zápletka s vyvíjejícím se vztahem Siska a Kasidy je velmi koukatelný standard a jsem rád, že se nerozhodli to zahrát do ztracena. Jen je u těchto vedlejších zápletek občas až příliš zjevná ta snaha nacpat do nich "cameo" ostatních hlavních postav, na které zrovna epizoda není zaměřena. Někdy se pak jednotlivé postavy dostávají do situací, které k nim vůbec nepasují. V této epizodě mě třeba zarazil Jake Sisko jako vztahový expert. No, nevím.
4,5/5
4x06 Rejoined
- Rejoined považuju za jednu z nejpřeceňovanějších epizod DS9 a aktuální rewatch na tom mnoho nezměnil. Už v tom alespoň nevidím pouze pokus o analogii k homosexualitě, protože celá zápletka by mohla zůstat prakticky identická i v případě, že by Lenaru Kahn nahradil muž. Bohužel ani tohle přehodnocení nemění nic na tom, že mi epizoda přišla statická a nudná. Nicméně tabu v podobě zákazu navazování milostných vztahů mezi nástupnickými hostitely symbiontů mi nepřišlo nahodilé, naopak v tom jistou logiku spatřuji.
- První dvě scény po znělce, ve kterých Bashir, Kira a Quark nejprve řeší rodokmen symbiontů Dax a následně se Kira strašně diví, proč Jadzia a Lenara nemůžou pokračovat tam, kde Torias a Nilani skončili (podotýkám, že v té chvíli se Jadzia s Lenarou viděli asi 30 vteřin u přechodové komory), jsou učebnicové příklady scénáristického info dumpu, který nechutně šustí papírem. Navazují bizarně nepřirozené scény z recepce, kde na ně všichni hosté zírají (tady je myslím trochu na vině Brooksova režie). Problém těchto epizod je jako vždy ten, že dopředu víme, jak to celé dopadne. Otazník visí pouze nad tím, jestli Lenara umře nebo bude ze hry vyřazena jiným způsobem. Jadzia tedy v rozmezí jednoho roku přišla po Deralovi z Meridianu hned o dvě životní lásky. Vliv na Dax jako postavu? Nulový.
- Nemůžu říct, že by to bylo špatně zahrané, to vůbec ne. Susanna Thompson je skvělá a Terry Farrell je minimálně nadprůměrná. Vedlejší zápletka s umělou červí dírou však působí, jako nepodstatná vata s tunou zapomenutelných technoblábolů. Vytvoření umělé červí díry se samozřejmě nezdaří, protože by to byl universe game changer. V epizodě se překvapivě objevuje Michael Eddington. Moc toho však na práci nemá. Spíš jsem si na něho vzpomněl během The Way of the Warrior, kde byla jeho nepřítomnost nepochopitelná.
2,5/5 |
|
|
|
| | Mirak:
nepochybuji, že by z něj byl král bručounů :)
:-D |
|
|
|
| | 4x03 The Visitor
- Úvod čtvrté sezóny DS9 mi tak trochu připomíná začátek čtvrté řady TNG. Po epické universe-changing dvojepizodě přichází jedna z nejlidštějších epizod, jaké jsme ve sci-fi seriálech mohli vidět. U DS9 si vážně cením té duální schopnosti vyprávět na vysoké kvalitativní úrovni serializované příběhy pokrývající větší množství epizod i úspornější charakterová dramata, jako je tato epizoda. Jinak The Visitor oproti TNG Family sci-fi premisu má, ale ta je pouhým katalyzátorem při nadčasovém vyobrazení pouta mezi otcem a synem.
- Líbí se mi , že epizoda se po Jakeově absenci v The Way of the Warrior, věnuje právě jemu. Je ovšem nutno říct, že klíčová je především účast Tonyho Todda a "flashbackové" pojetí vyprávění. Nebýt celého segmentu odehrávajícího se v Louisianě, jednalo by se pouze o jednu z mnoha časovek. Stačí si uvědomit, že soudobý VOY Non Sequitur nebyl tématicky až tak odlišný. Jedním z mnoha rozdílů je však skutečnost, že Tony Todd podává výkon na úrovni nominace na Emmy pro nejlepšího hostujícího herce. Společně s perfektní atmosférou ve scénách z jeho domu, kde začínáme za deštivé noci a končíme až za svítání následujícího dne, je to báječná kombinace.
- Představitelka aspirující spisovatelky (dcera Andrew Robinsona) to také nehraje špatně. Jestli mi něco příliš nesedlo, tak to byly scény z budoucnosti na Defiantu. V kontrastu s lidsky přirozeným hereckým projevem Tonyho Todda, na mě chování starého Bashira a Dax působilo jaksi uměle a nepřirozeně. Ani ta náhlá odlehčenost dialogů mi tam příliš nezapadala. Ale mrzí mě, že jsme neviděli starého O'Briena, nepochybuji, že by z něj byl král bručounů :)
5/5
4x04 Hippocratic Oath
- Fenomenální start do čtvrté řady pokračuje. Po The Abandoned z minulé řady přichází další epizoda zaměřená na Jem'Hadary a tentokrát je to ještě povedenější. Rebelující Jem'Hadarové jsou zajímavý námět, který se myslím logicky přímo nabízí, jen se objevuje na můj vkus možná až příliš brzy S Jem'Hadary jsme se zatím setkali pouze v několika málo epizodách, kde byli vykresleni čistě jako mašiny na zabíjení. Jak se chová běžný Jem'Hadar zatím nevíme. To je ale jen drobná výtka. Goran'Agar byl každopádně cool a potěšilo mě, že jsme se o Jem'Hadarech dozvěděli pár nových a zajímavých věcí.
- Na epizodě je ale určitě nejlepší ten konflikt mezi Bashirem a O'Brienem. Důležité je, že ten konflikt má hlavu a patu, je uvěřitelný a pochopitelné a obhajitelné jsou argumenty Bashira i O'Briena. Bashir je tím tradičním startrekovým hlasem, který volá po pomoci Jem'Hadarům v jejich snaze o zbavení se závislosti na ketracelu a to nehledě na následky. O'Brien to dilema vnímá pragmaticky a argumentuje velmi reálnou variantou, kdy se ničím nekontrolovaní Jem'Hadarové vydají na křížovou výpravu napříč vesmírem. Dočasné ochlazení jejich vztahu v návaznosti na O'Brienovo neuposlechnutí rozkazů bylo také skvělé. Rozhodně mě ale pobavily i humornější scény ze začátku, kdy se O'Brien zamotá do svých úvah o manželství a přizná, že by byl rád, kdyby byla Keiko víc jako muž nebo když Bashir, jako důstojník blahosklonně chválí O'Briena při práci.
- Vedlejší "Odo vs. Worf" zápletka byla také moc fajn. Worfova aklimatizace na DS9 a poznávání rozdílů mezi životem na lodi a na stanici se mi jako námět velmi zalmouvalo. Nicméně si myslím, že jeho narušování Odova vyšetřování je trochu uměle vytvořená kolize. Ano, Odo je sice tajnůstkář, ale zároveň si myslím, že by se vůbec nic nestalo, kdyby se Odo s Worfem o své plány podělil. Jinak se na to ale koukalo dobře.
4,5/5 |
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
[ DISKUZNÍ FÓRA ]
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
ARCHÍV
|
