|
|
Spravuje: AVip
Počet příspěvků: 6284 |
|
V roce 1987, po téměř dvaceti letech, se opět na televizních obrazovkách objevil hraný Star Trek, tentokrát s podtitulem The Next Generation (v češtině Nová generace), který se odvážně pustil tam, kam se dosud nikdo nevydal.
Nová hvězdná loď Enterprise s písmenem D za slavným registračním číslem, měla i tentokrát za úkol poodhalovat roušky temnoty a mapovat nové světy, které byly dříve na mapách označovány jen nápisy "Hic sunt leones". To sebou samozřejmě přineslo nečekaná dobrodružství a z nich plynoucí nečekané problémy.
Problémy a tajemství však nebyly jen výsadou vnějších světů, ale vyskytly se i v samotné Federaci, která se od dob kapitána Kirka o něco rozrostla a nabyla konkrétnějších obrysů, stejně jako její nepřátelé.
Na kapitánovi Jean-Lucu Picardovi, klidném a charismatickém veliteli vlajkové lodi, bylo, aby tyto problémy řešil za pomoci své prvotřídní posádky. Do té dále patřili energický první důstojník William Riker (jednu dobu se o něm uvažovalo jako o příštím kapitánovi Enterprise, ale z tohoto plánu sešlo, když se kapitán Picard v této úloze mimořádně osvědčil), slepý šéfinženýr Geordi LaForge (původně Enterprise D "pouze" pilotoval), krásná telepatická poradkyně Deanna Troi, rozhodná šéflékařka Beverly Crusherová (kterou dočasně pro druhou sezónu nahradila doktorka Katherine Pulaski) i její geniální syn Wesley (kterého se nakonec k radosti jak zbytku posádky, tak diváků podařilo z Enterprise vypakovat), drsný Worf a v neposlední řadě android Data (v češtině Dat), jedna z nejoblíbenějších postav nejen ve Star Treku...
Nový seriál se od toho starého v mnoha směrech lišil: například měl opravdový pilotní díl, kde se celá posádka teprve dává dohromady a vzdor tomu, že podobně jako v původním ST v něm šlo hlavně o jednotlivé episody, během sedmi sezón, co byl vysílán se mnohé z nich všelijak propletly a zapletly, takže autorům mnohdy zápletky vystačily i do seriálu DS9, filmů s posádkou TNG a okrajově dokonce i do seriálů Voyager a Enterprise. Narozdíl od některých pozdějších "inkarnací" ST fenoménu dokázala TNG odejít na vrcholu své popularity - i díky tomu se jedná o bezkonkurenčně nejúspěšnější seriál z celého ST vesmíru.
Od 30.9.2010 do 7.6.2011 běžel seriál ST:TNG na TV stanici Prima Cool!
|
|
|
| | 5x04 Silicon Avatar
- Solidní epizoda se zvláštní strukturou. Ta úvodní cca dvánactiminutovka, kdy sledujeme Rikera a kolonisty na planetě, jak utíkají a skrývají se před krystalickou entitou se klidně dala natáhnout na celou epizodu, ale zde to slouží pouze jako demonstrace ničivých sil entity (+ citové zainteresování Rikera) a zbytek epizody se ubírá zajímavějším směrem.
- Líbí se mi, že okolo krystalické entity vybudovali v této epizodě zajímavý morální problém, ale už méně se mi líbí, že stěžejní postavou je tu doktorka Marrová. Vím, že zvýšený screen time hostujících herců většinou kvituju, ale doktorka Marrová se svým vlezle medovým hláskem mi nebyla příliš sympatická, přišla mi totiž jako slabší verze admirálky Satie z Drumhead. Nemůžu říct, že by hrála špatně, ale působila na mě creepy dojmem, což myslím nebylo úplně cílem. Podle mě měl být do zápletky více zakomponován Riker, ale jeho úvodní zmařený sexuální úlovek vyústil jen v jednu zajímavou konverzaci mezi ním a Picardem, poté to bohužel vyšumělo do ztracena. Jinak zničení krystalické entity jakožto vykonání pomsty doktorky Marrové nebylo špatné a trochu mě překvapuje, že jsem tento zvrat nevytušil dříve, ale stejně přemýšlím, jestli nešel vymyslet ještě nějaký lepší konec.
- Asi nikdy mě nepřestane fascinovat to, že i když jsou novější sezóny diametrálně odlišné od té první, tak se tvůrcům i přesto úspěšně daří integrovat zajímavější nápady z jedničky do epizod z pozdějších sérií.
- Tohle je už třetí epizoda v řadě, která obsahuje venkovní scény. Doufám, že ten trend bude pokračovat a že si to pouze nevyplácali na začátku sezóny.
3,5/5
5x05 Disaster
- Koncept použitý v Disaster je v seriálech běžný, ale TNG k němu překvapivě dospěla až po 100 epizodách. Recept je přitom jednoduchý: Rozdělit hlavní postavy (případně popárovat ty, které spolu dosud měly málo společných scén), napasovat je do nestandardních situací a celé to zaštítit nějakým jednotným tématem. A epizoda je skutečně primárně o interakcích mezi postavami, máme tu sice sci-fi úkaz "kvantové vlákno", které způsobí počáteční katastrofu, ale zbytek už je čistě o nápravě škod na Enterprise a ne o přetrvávající vnější hrozbě (podotýkám, že i to je v TNG velmi vzácné). Epizoda se mi líbila, i když některé dílčí zápletky mě samozřejmě bavily víc, než jiné.
- Troi & O'Brien & Ro: Tohle se mi líbilo asi nejvíc a určitě to patří k těm lepším momentům Troi v rámci celého seriálu. Bylo fajn, když na začátku ukázali její nerozhodnost, protože to působilo reálně. To, že pak ke konci byla schopná činit těžká rozhodnutí působilo překvapivě uvěřitelně. Dynamika mezi O'Brienem a Ro byla také skvělá a i když se O'Brienův řekněme idealismus dostával do křížku s pragmatismem Ro, ani na chvíli to nenarušovalo jejich spolupráci.
- Picard's own personal hell: Picard se s tím popral po svém a z dětí udělal vlastní posádku, no proč ne :) Mělo to pár pěkných momentů, ale trochu si to pokazili v samém závěru, když Picard řekne: "You have a bridge, Number One." a odpoví mu na to Riker i ta holka. To už byl takový ten klasický too cute moment z rodinných seriálů a nesedělo mi to.
- Riker & Dat: Ti dva mají mezi sebou dobrou chemii a je škoda, že toho tvůrci příliš často nevyužívají, nápad s odejmutím Datovy hlavy se mi líbil.
- Worf & Keiko: Tradiční odlehčená storyline, doktor Worf s trikordérem rozhodně nezklamal.
- La Forge & Crusherová: *pokrčení rameny*
- weird shit: Úplně jsem nepochopil, proč Troi musela i při vyšší hodnosti za každou cenu dostat velení. Dějově to samozřejmě bylo logické, protože to vytváří zajímavou situaci, ale v The Arsenal of Freedom La Forge jako podporučík taky velel, navíc Ro i O'Brien mají zkušenosti z můstku.
3,5/5
5x06 The Game
- Uf, plná palba. Tady se sešlo tolik špatných věcí, že se mi nechce věřit, že bylo prvních 5 epizod tak silných. Samotná zápletka je slabá a popravdě působí, jako zapomenutý scénář někdy z druhé sezóny. To, že druh Ktarianů dobývá ostatní civilazce prostřednictvím návykové hry, je sám o sobě dost bizarní nápad, ale dejme tomu. Bohužel epizodě chybí i jakýkoliv náznak hloubky. Odkud se Ktariané vzali? Co je vlastně ultimátní cíl Ktarianů? Kolik druhů už si takto podmanili? Je již po zajetí ktarianské lodi hrozba zažehnána? TNG tohle občas dělá, ale stejně mě to vždycky trochu nepříjemně zaskočí.
- No, aby toho nebylo málo, tak na návštěvu dorazí Wesley. Není mi dost dobře jasné, jak se tvůrci nedokázali poučit a zase Wesleyho vpasovali do role spasitele Enterprise a tentokrát mu k tomu dokonce dali na pomoc i ženskou verzi Wesleyho, how cute. Je dobře, že v budoucnu už s postavou Wesleyho začali pracovat mnohem rozumněji, protože tohle byl prvosezónní Wesley v celé své kráse. Jeden z mála dobrých momentů byla scéna, ve které Wesley vypráví Picardovi o tom, jak dal na jeho radu z Final Mission a našel Boothbyho. Povedená byla i vtipně napsaná "čokoládová scéna" s Troi.
- Ashley Judd je určitě krásná a talentovaná, ale jí ztvárněná Robin Leflerová (která se krátce objevila již v Darmokovi) a její životní zákony? Surprisingly annoying.
- Samozřejmě i ten sociální komentář "závislost na hrách je špatná" je hodně nepodařený a povrchní, Wesleyho otravně zodpovědná průpovídka "Chci o té hře vědět víc, než ji vyzkouším!" mi připomněla jeho dušínovské názory na drogy v Symbiosis. Ano, závislost na čemkoliv je určitě špatná, ale tahle samotná mantra na epizodu nestačí.
- Btw. ta samotná hra vypadala jako nejnudnější hra všech dob :)
1,5/5 |
|
|
|
| | 5x02 Darmok
- Epizoda je to pořád skvělá a řekl bych, že je to učebnicový příklad toho, jak by měl stand-alone příběh Star Treku vypadat. Je to rozhodně skvělá epizoda, ale nebudu lhát, čekal jsem, že to na mě zapůsobí ještě víc. Tak už to holt u rewatchů někdy chodí...
- Myslel jsem, že děj na planetě s Picardem a Dathonem bude výrazně převažovat, ale v reálu je to tak 50:50 s dějem na Enterprise, což je podle mě škoda. Chápu, že některé dovysvětlující scény k Tamarianům byly asi nutné a nemůžu říct, že by byly špatné, ale zároveň ve mně spíš evokovaly myšlenky typu "Co asi teď dělá Picard?". To už se mi v minulosti stalo několikrát a také jsem to u konkrétních epizod zmiňoval (např. u Allegiance).
- Ale dost bylo kritiky. V TNG se téměř výhradně setkáváme s druhy, které jsou prakticky ve všem extrémně podobné lidem. Z části je to dáno příběhy, jaké chce TNG (a Trek obecně) vyprávět a nezanedbatelným dílem je to samozřejmě dáno i televizním rozpočtem. I proto je premisa Darmoka tak super, Tamariané sice patří do škatulky vizuálně propracovnějších druhů, ale to na nich není to nejzajímavější a dokonce nejsou ani definováni nějakou random charakterovou vlastností (Jsme Talariané a jsme bojovníci!). Jazyk založený na metaforách je úžasný nápad, který sice malinko balancuje na hranici uvěřitelnosti, ale díky své nezpochybnitelné originalitě mu to divák milerád promine. Navíc se mi líbí, že si s tím jazykem vyhráli tak, že ty fráze jsou neskutečně chytlavé a z nějakého důvodu snadno zapamatovatelné a dnes už i kultovní. Rozšíření tamarianského slovníku o "Picard and Dathon at El-Adrel" byl klasický sense of wonder moment. I za tuhle snahu si to zaslouží plný počet.
- Picardova nová smart casual uniforma je skvělá!
5/5
5x03 Ensign Ro
- Spirituální pokračování The Wounded je skvělé a stejně jako jeho předchůdce, ukazuje Starfleet v ne úplně pozitivním světle. Místo pomstou posedlého kapitána tu máme naivního admirála, který se Cardassiany nechal vmanipulovat do toho, aby za ně vyřešil problém s bajoranskými partyzány a je moc super, že to je velmi konzistentní s pozdějším vyobrazením Cardassianů v DS9.
- Tyhle dospělejší TNG příběhy vždycky potěší, ale nejlepší aspekt epizody je jednoznačně Ro. Ro mi vždycky přišla zajímavá, ale její příchod na palubu je v této fázi seriálu vskutku jako svěží vítr. Neustále jsem se musel usmívat, jak vůbec nezapadala mezi škrobenou posádku Enterprise a jak jsem jí podvědomě fandil. Jenže Ro rozhodně není zajímavá pouze tím, že není typická členka Starfleet (tj. není to druhý Barclay) nebo tím, že je to první Bajoran ve Star Treku, naopak se jedná o vícevrstvou postavu, kterou zjevně nedefinuje pouze jedna věc. Je obrovská škoda, že Ro neskončila jako hlavní postava, protože je to silnější a zajímavější ženská postava, než Troi a Crusherová dohromady a to teď bohužel vůbec nepřeháním.
- Nepochybně je to dané i tím, že Michelle Forbes je v rámci TNG herecké zjevení, Sirtis s McFadden můžou jen tiše závidět. Teď už se nedivím, proč tvůrci DS9 i VOY tak moc toužili Forbesku ulovit a je věčná škoda, že to neklaplo. Troufnu si říct, že v téhle epizodě předčila i skvělého Stewarta.
- Musím říct, že trilogie Terok Nor moc pěkně propojuje tuhle epizodu s DS9 a zahlazuje drobné nesrovnalosti. Keeve Falor a (zde pouze zmíněný) Jas Holza jsou v trilogii prominentní postavy.
- La Forge se zase jednou předvedl, když jako štěbetavá bába pomlouvá Ro před Guinan, která ho okamžitě skvěle setře.
- weird shit: Bajora
5/5 |
|
|
|
| | | Damar: Tak podle Nemesis je pozitronová matrice detekovatelná přes půlku galaxie... |
|
|
|
| | | První část se mi líbí moc, druhá výrazně méně. Ale tak už to v TNG bývá. |
|
|
|
| | | Damar: Tak to mě netrklo. |
|
|
|
| | | Mirak: Pri tejto dvojčasti ma zarazilo, ako Sela presne vedela, na ktorej lodi je kapitánom Data, pritom ho tam v podstate umiestnili na poslednú chvíľu. Aj keby tú loď skenovali, Data tam mohol byť umiestnený ako prvý dôstojník... Jedine, že by tam mali nejakého špióna, alebo odpočúvali komunikáciu medzi loďami. Inak samozrejme veľmi dobrá dvojčasť. |
|
|
|
| | 4x26 & 5x01 Redemption
- První část TBoBW bylo bezpochyby přelomové finále v rámci televizního průmyslu, ale jako celek se mi Redemption asi líbí víc, i když ani jedno rozuzlení podle mě nepředčilo první část. Zároveň mě potěšilo, že se v rámci klingonského story-arcu vrátila skvělá atmosféra ze Sins of the Father, v Reunion mi totiž chyběla.
- První část, ve které se Picard snaží vyhnout zatažení Federace do klingonské občanské války, se mi rozhodně líbila o chlup víc, než akcí nabitá druhá část (a nutno dodat, že velká část "akce" probíhá prostřednictvím monitoru s taktickou mapou tachyonové sítě). Třeba scéna, ve které Picard vydá rozkaz, kterým nechá IKS Bortas napospas osudu je úplně skvělá. Taky se mi na konci první části líbilo, že když se Worf rozhodl odejít z Flotily, aby mohl bojovat v občanské válce, tak ho Picard ani nijak zvlášť nepřemlouvá, protože jeho pohnutkám rozumí. Ale celkově je to podobné Sins of the Father i v tom, že byť je to huge epizoda pro Worfa, který získá zpátky svou čest, tak nejvíc stejně zazáří Picard (třeba setkání mezi ním a Durasovými sestrami je skvělé). Worf má ve druhé části překvapivě málo silných momentů, nabízí se prakticky jen ušetření Toralova života.
- Ve druhé části přibude subplot, ve kterém Dat po převzetí velení Sutherlandu čelí předsudkům posádky a je to vydařená zápletka s pěkným character developmentem pro Data (třeba když snad poprvé v seriálu zvýší hlas), ale nejvíc se mi stejně líbila ta počáteční scéna, ve které Picard při rozdělování velení podvědomě opomene Data a poté, co mu to Dat připomene si to zahanbeně uvědomí. Skvělá byla i ta závěrečná pochvala pro Data.
- Jinak mě překvapilo, jak moc se zaměřili na příběh a to na úkor screen timu většiny hlavních postav. V první části jsou jen Picard, Worf a trochu Riker, ve druhé k nim přibude ještě Dat, ale La Forge, Crusherová a Troi tady mají pouhé štěky. Oproti tomu je tu nemálo scén, ve kterých hlavní postavy absentují úplně.
- A líbí se mi, že tvůrci nebáli zariskovat. Obecně nevím, jaký panuje konsensus mezi trekkies, ale mně přijde Sela jako skvělý nápad. That being said, postavit cliffhanger na postavě, která jako regular skončila před třemi lety a od té doby se objevila před víc než rokem pouze v jedné epizodě, mi přijde velmi odvážné. A o to víc, když info dump od Guinan pro Picarda (diváka) proběhne až ve druhé části. Ale jak říkám, nápad se mi zamlouvá moc.
- Gowron už je zajímavější a vyprofilovanější postava, než byl v Reunion. Nejsem si úplně jistý, co si mám myslet o Durasových sestrách, ale chápu, že už bylo načase přijít s nějakým méně tradičním klingonským záporňákem, jen jsem měl chvílemi problém je brát úplně vážně.
5/5 |
|
|
|
| | | Ha, nemám přečtených posledních asi 8 epizod, no tak do toho... |
|
|
|
| | 4x24 The Mind's Eye
- Cold opening, který začíná příslibem 45 minut zaměřených na Geordiho návštěvu Risy a jeho marné snahy o navazování vztahů, pro mě byl jako z noční můry :) Naštěstí se z toho vyklubala překvapivě velmi koukatelná epizoda, která i přes Geordiho vysoký screen time, jinak nemá s postavou Geordiho nic společného (Gotta count your blessings, right?).
- Když jsou v TNG Klingoni nebo Romulani, tak se bavím skoro vždycky. Epizoda jako taková má do Sins of the Father nebo The Defector kvalitativně daleko, ale myslím, že její hlavní účel je foreshadowing událostí v The Redemption a v jeho tvorbě se jí daří znamenitě. Budu se asi opakovat, ale celkově si myslím, že TNG na svou dobu odvádí opravdu dobrou práci v přípravě živné půdy pro významnější epizody, jasně není to DS9 level, ale stejně je tam v jednotlivých epizodách těch recurring prvků opravdu hodně. Taky se mi líbí, že jsme se podívali na jeden z klingonských vazalských světů, divák má totiž občas pocit, že Klingoni jsou pouze Kronos.
- Co se týče hlavní zápletky, tak od určité fáze je to už mírně statické a nic na tom nezmění ani odhalení zrady velvyslance Kella. Ale i tak jsou tady fajn scény a režii se daří zachytit jedinečnost situace, ve které se Geordi ocitl. Epizoda sice dramaticky končí tím, že si Geordi uvědomí implantaci falešných vzpomínek (bohužel Geordi, tvoje vzpomínky na to, jak se ti na Rise konečně povedlo někoho zbalit jsou fake), ale předpokládám, že viditelný vliv to na něj v budoucích epizodách mít nebude.
3,5/5
4x25 In Theory
- Weird. Weird and uncomfortable. Datova snaha o polidštění sebe sama je vděčné téma, ale zdaleka ne vždy to vystačí na kvalitní epizodu (jak jsem se přesvědčil počátkem 4. řady u Legacy). Nevím, ta premisa, že se členka posádky Enterprise zamiluje do Data mi prostě přijde bizarní. Určitě netvrdím, že by se to nemohlo stát, ale je to v podstatě další případ, kdy TNG stereotypizuje ženské postavy, tady máme případ "zamilovává se jen do citově nedostupných mužů".
- Možná by tu fungovalo malinko lépe, kdyby se jednalo o postavu, která není příslušníkem Flotily (klidně to mohl být alien of the week, protože D'Sora stejně není recurring postava), Data nezná a neví jak funguje, protože každý, kdo Data zná, musí v každém případě vědět, že jakýkoli tradiční romantický vztah s ním je předem odsouzen k záhubě. Ani ty panské rady od zbytku postav nejsou příliš užitečné (a není mi jasné, proč si spíš někdo nepromluvil D'Sorou, která to očividně potřebovala). Jedině Picard Datovi kouzelně naznačil, že on rozhodně není ten pravý, kdo by měl někomu radit v milostných vztazích :)
- Vedlejší sci-fi zápletka je generická, nezajímavá a mohla být prakticky ve kterémkoli jiném dílu. Jak TNG jinak chválím, tak tahle otrocká struktura je občas ubíjející. Někdy přemýšlím, jestli si tvůrci zapisovali tyhle random sci-fi zápletky na papírky a pak je dali do klobouku, ze kterého je dle potřeby tahal papoušek žako.
- weird shit: Picard prostě MUSÍ pilotovat člun v té anomálii? Proč? A proč zrovna v tomhle případě?
2/5 |
|
|
|
| | Nojo, Magneto byl vždycky tak trochu kazišuk...!
:-DDD |
|
|
|
| | | Všiml jsem si Livingstona v nějaké epizodě 7. řady, takže nevím, nakolik je to zase jen mýtus, že Picardova rybička zemřela kvůli vypnutému vytápění někdy přes noc kdoví kdy, a pak se vyhýbali záběrů na akvárium. Zatímco v některých epizodách tam mohla v dálce být jen umělá maketa, v některé epizodě remasterované verze to vypadalo dost živě. A pochybuji, že to byl výsledek remasterování:-). |
|
|
|
| | 4x22 Half a Life
- Trek má občas sklony k povrchnějším náhledům na některá vážnější témata (v tomhle případě si nelze nevzpomenout třeba na Symbiosis), ale to naštěstí není případ téhle epizody. Tohle je překvapivě už čtvrtá epizoda během 4 sezón, která se v nějaké formě věnuje úskalím stárnutí, ale tahle tne do živého asi nejvíc. TNG počátkem 4. sezóny moudře upustila od veskrze pozitivních závěrů epizod a zrovna Half a Life z toho profituje hodně. Nejde o to, že by seriál najednou začal být grim-dark (pořád je to TNG), spíš je vyústění některých epizod pro diváka pocitově ambivalentnější - třeba tady, Timicin se rozhodne rituální sebevraždu nakonec spáchat, ale přesto nelze říct, že by byl konec vyloženě temný, spíš je smutný. Je ale dobře, že se ve Star Treku setkáváme i s druhy, ve kterých je obdobný fundamentalismus pevně zakořeněný a Picard je během 45 minut není schopen přemluvit, aby se řídili lidskými hodnotami.
- Je dobře, že se v tomhle případě TNG nebála udělat epizodu, kde mají hlavní roli dva hostující herci a main cast pouze sekunduje (a i to je omezeno prakticky pouze na Picarda a Deannu). Líbilo se mi, jak to začíná skoro jako každá jiná epizoda s Lwaxanou. Vím, že názory na Lwaxanu se různí, ale mně se její účinkování většinou líbilo, nicméně určitě nastal čas z ní udělat něco víc, než pouhou comic relief, což se tady rozhodně povedlo. Barrettka i David Ogden Stiers jsou tady skvělí a doufám, že vzrůstající kvalita hostujících herců zůstane zachována.
- Michelle Forbes tady má menší, ale velmi výraznou roli. Na její pre-Ro účinkování jsem už úspěšně zapomněl.
4,5/5
4x23 The Host
- The Host má asi trochu smůlu, že následuje hned po Half a Life, protože rozdíl v kvalitě dialogů je propastný a i ta povrchnost nám tu místy zase vystrkuje růžky. Dialogy, podpořené mírně vlezlou hudbou, působí jako z červené knihovny. Epizoda má určitě pár zajímavých nápadů, ale většina bohužel nepůsobí úplně promyšleně. Zatím žádný velvyslanec Federace nebyl úplně normální a ani Odan není výjimkou. Přijde mi velmi zvláštní, že Trillové jsou členem Federace a přesto se jim jakýmsi záhadným způsobem podařilo utajit, že je to druh symbiontů (again, v kontrastu s Half a Life, kde je utajení sebevražedného rituálu vysvětleno). Tomu se těžko věří a autoři epizody nevyvinuli sebemenší úsilí to nějakým způsobem zdůvodnit. Závěrečný zvrat s novou hostitelkou byl na poměry TNG asi kontroverzní, ale nevím, zpětně se mi zdá, že na to, jak se Star Trek obecně rád plácá po zádech za boření společenských tabu, tak zrovna kolem homosexuality vždycky jen trapně našlapoval.
- Vyjednávání o míru byl klasický a koukatelný TNG, byť mě asi nejvíc zaujaly ty vydařené masky.
- Jinak mi přijde pochopitelné, že v DS9 vzali tenhle nedovařený, ale v jádru dobrý nápad a provedli patřičné změny. Za největší no-brainer považuju to, že symbiont a hostitel společně utváří novou osobnost, což je výrazně zajímavější. Jinak zrovna čtu Excelsior: Forged in Fire, kde je vysvětlen rozdílný vzhled Trillů zde a v DS9.
- weird shit: Já vím, že zrovna Riker není puritán a asi by pro to měl pochopení, ale přijde mi od Odana a hlavně od Crusherové hodně neetické, že zneužili Rikerovo tělo k sexu bez jeho svolení.
2,5/5 |
|
|
|
| | | Kámoška byla před pár lety na nějakým divadle se Stewartem a říkala: "Nikdy bych si nepomyslela, že může být takový dědek sexy v legínách." |
|
|
|
| | Mirak:
y byl kolem Costnerova Hooda masivní hype už při natáčení.
Byl. To si pamatuju.
A jinak k episodě Qpid si nemůžu nevzpomenout na hlášku Q na toto téma z románu Q&A... :-DDD
(něco jako „Jen jsem tě chtěl vidět v legínách, Jean-Lucu“). |
|
|
|
| | | Mvek: Behr tvrdí, že Qpid se chtěl přiživit na Hoodovi s Costnerem, kterého pak primárně paroduje Men in Tights, ale tam ta chronologie taky moc nesedí, ledaže by byl kolem Costnerova Hooda masivní hype už při natáčení. |
|
|
|
| | Mirak:
4x20 Qpid
Zajímalo mě to, tak jsem si ověřoval, že Qpid přišel o cca dva roky dříve než Robin Hood: Men in Tights, kde si Stewart střihl cameo britského krále, takže to asi souvislost nebude mít. |
|
|
|
| | 4x20 Qpid
- V TNG se tenhle typ odlehčených epizod moc často neobjevuje, takže jednou za čas se mi obdobná taškařice ve stylu "oblékneme hlavní postavy do cute kostýmů a to bude stačit" docela líbí. Taky bylo fajn po dlouhé době zase vidět celý main cast pohromadě na nějakém dobrodužství, i když se tam toho kromě "simulátorového" příběhu vlastně moc nestalo a tajemné ruiny Tagusu III byly bohužel jen red herring. Picard mi tu chvílemi přišel trochu out of character, ale v téhle epizodě to až tak nevadilo. Stejně tak motivace Q ukázat Picardovi, jak je pro něj láska špatná a zakomponovat do toho Vash? Nevím, podle mě trochu zvláštní. Přemýšlím, jestli nebylo rozumnější se spíš vypořádat s Picardovými city k Beverly a Vash prostě nechat jako lásku na jednu noc.
- Picard v ultra awkward situaci na začátku, kdy se náhodně potkají Beverly a Vash, vždycky potěší :)
- Nejlepší scéna je samozřejmě ta, ve které Worf Geordimu zničí mandolínu a okamžitě se mu omluví :)
- Zasazení do reálií Robina Hooda bylo celkem cool. Vtipné bylo, jak všem mužským postavám byla přirazena konkrétní postava, ale z Crusherky a Troi prostě udělali generické Merry women :)
3/5
4x21 The Drumhead
- No, po delší době konečně zase skvělý díl. Hrozně se mi líbilo, jak napětí mezi Picardem a Satie postupně eskalovalo. Ze startu to skoro vypadalo na počátek zajímavého přátelství, jenom aby se na konci rozešli bez jakékoliv formy usmíření. Většinou je v TNG (a nejen v ní) ten vývoj přesně opačný. Situaci, kdy postavy začínají jako semi-nepřátelé, jen aby se na konci začali minimálně respektovat, jsme tu viděli už nespočetněkrát. Pořád jsem ke konci čekal na scénu, ve které se bude admirálka Satie za svoje pomýlené činy kát a je moc dobře, že ta scéna nepřišla.
- Picard je tu tradičně ve formě. Líbilo se mi, že to nebylo čistě o plamenné argumentaci, tak jako třeba v The Measure of a Man, ale spíš z něj čišela frustrace, znechucení a smutek z toho, že někdo, kdo obléká uniformu Flotily, je schopen začít pořádat hon na čarodějnice. Je to pro něj svým způsobem ještě strašidelnější, než třeba činy kapitána Maxwella v The Wounded. Bylo super, jak během toho posledního slyšení zaraženě sedí a pak pronese ten citát, jehož autorem je otec Satie. Přitom na konci zjevně ani necítí žádné zadostiučinění, že se mu povedlo někoho tak nebezpečného zdiskreditovat. Ono krom částečného očištění crewmana Tarsese epizoda rozhodně nekončí pozitivním vyzněním. Asi netřeba dodávat, že téma The Drumhead je velmi aktuální i po 30 letech.
- Představitelka Satie byla velmi zajímavá volba a příslovečný vlk v rouše beránčím. TNG málokdy přistoupí k obdobně rafinovaným castingovým rozhodnutím, ale konkrétně tohle bylo excelentní. Epizoda by jistě fungovala i kdyby by byl do role Satie obsazen muž s vojenským sestřihem a jizvou přes půl tváře, ale distingovaná dáma v letech je v tomhle případě výrazně mrazivější.
- Stejně jako v Sins of the Father, i tady se výměnný program s Klingony ukázal v podstatě jako red herring a J'Danově krádeži schématu dilithiové komory se věnuje pouze část epizody.
- Padlo tu mnoho zmínek o minulých epizodách, ale myslel jsem si, že přijdou na přetřes i prohřešky (nebo minimálně kontroverzní výklad) vůči základní směrnici, ale padlo tu jen číslo. Nejvíc mě překvapila zmínka o Conspiracy s tím, že Satie se na odhalení invaze parazitů podílela. Potěší i jemný foreshadowing směrem k Redemption.
5/5
|
|
|
|
| | 4x18 Identity Crisis
- Další docela slušná mystery epizoda, která mi z nějakého důvodu utkvěla v paměti už z doby, kdy jsem ji viděl poprvé na ČT. Místy to má dobrou atmosféru, i když ve výsledku si myslím, že záhada byla odhalena až moc rychle a následné čistě vědecké řešení problému mě už moc nebralo. Nicméně tu scénu, kde Geordi při vyšetřování využil simulátor a "zhmotnil" stín té bytosti mám vpálenou v mozku už přes 20 let a pořád se mi strašně líbí. Je to taky poprvé, kdy se mi "pracovní" využití simulátoru opravdu zamlouvalo, využití v Booby Trap a A Matter of Perspective mi přišlo divné a ne úplně uvěřitelné.
- Ten konec, kdy proměněného Geordiho přesvědčuje jeho bývalá kolegyně z Victory, aby se k nim vrátil už mi přišel trochu lame. Už mám asi na Geordiho opravdu alergii, protože i přes to, že se nadporučík Leijtenová prezentuje skoro jako jeho BFF, tak jsem tam mezi nimi necítil žádnou chemii a to si myslím, že to ta herečka jinak hrála hodně dobře.
- Reprodukce toho druhu mi přišla nedomyšlená, hlavně teda to, že nikomu z posádky nepřišlo vůbec divné, že na planetě kromě tohoto druhu není nikdo, prostřednictvím koho by se dále množili. Picard, který na konci poručil, aby se kolem planety rozmístily výstražné majáky, v podstatě odsoudil celý druh k vyhubení. Autor scénáře? Bragátor :)
- Masky byly creepy. In a cool sort of way :)
- weird shit: Proč se ten původní výsadek Victory vlastně natáčel na kameru? Zrovna se to hodilo, že? :)
3/5
4x19 The Nth Degree
- Zvláštní epizoda. Prvních 40 minut, které jsou v podstatě mišmaš epizod Hide and Q a Transfigurations, jsem se vesměs nudil, ale posledních 5 minut je skvělých. Líbí se mi, že epizoda 40 minut buduje nějakou hrozbu a počíná si u toho stejně, jako desítky dalších sci-fi epizod podobného ražení (téměř vždycky je to spojené s rostoucí arogancí ovlivněného jedince, který si svou chybu na konci uvědomí), která ale nakonec vyústí ve veskrze pozitivní konec. Druh, který chce poznávat jiné civilizace, ale nechce kvůli tomu zvednout prdel je jednoduchý, ale elegantně zpracovaný nápad.
- Schultz je opět vynikající. Ten kontrast mezi tím, jak hraje záměrně špatně Cyrana v cold openingu a pak následně při zkoušce úžasným výkonem skoro rozbrečí Crusherovou, byl super. Taky se mi líbilo, že i když byl Barclay opět awkward, tak určitý character development u něho proběhl a není to čistě rehash jeho problémů z Hollow Pursuits.
- weird shit: Barclay na začátku, kdy ještě nikdo neví, že ho přeprogramovala ta sonda, zvýší výkon štítů o 300 % a La Forge na to reaguje pouze směsicí překvapení a závisti a dál to neřeší. "Jak si na to Barclay dovolil přijít, když mě samotného to nenapadlo?"
3/5 |
|
|
|
| | 4x16 Galaxy's Child
- Jinak skvělou epizodu mi dokázal otrávit La Forge. Seriously, post season 1 Wesley je oproti němu úplně zlatej. Koncept s Juniorem je jednoduchý a přitom geniální - úplně zničený Picard, když si uvědomí, že zabil živou bytost, Enterprise asistující při porodu, kojící Enterprise - great stuff! Malinko mi to připomnělo Tin Man, ale to jen proto, že jsou si ty entity typově podobné, jinak je to úplně o něčem jiném. Je škoda, že byla v epizodě přítomna sekundární zápletka, protože úplně zbytečně narušuje tu skvělou atmosféru, kterou to místy má.
- Může být La Forge ještě víc creepy? Ano, ale pouze v kombinaci se sytě červeným kašmírovým svetrem, který reprezentuje jeho casual clothing v téhle epizodě. Dobrý, v Booby Trap si prožil pseudo-románek s hologramem Brahmsové, což je sám o sobě minimálně trapas, který by si sebou měl vzít do hrobu (obzvlášť poté, co viděl cautionary tale o Barclaym), ale ne! La Forge se jako eternal loser, kterým je, před opravdovou Brahmsovou prostě nedokáže uhlídat a jako generic serial rapist říká strašidelně podezřelé věci, jako že má Brahmsová jiný účes nebo úplnou náhodou ví, které jídlo má nejradši atd. Brahmsová se nechce kamarádit, bééééé. Nevím, chápu, že je fajn, když člověk s lidmi v zaměstnání vychází i po osobní stránce, ale musím přece umět pracovat i s lidmi, kterým nejsem (nebo oni mně) sympatický. La Forge to nedokáže. Horší je, že když Brahmsová na ten svůj hologram přijde, tak se to La Forge místo sypání si obřího pytle popela na hlavu snaží obhajovat a staví se do role ublíženého. A úplně nejhorší je, když se Brahmsová na konci La Forgovi ještě omlouvá a epizoda se divákovi snaží podstrčit, že celý jejich konflikt byla spíš chyba chladné Brahmsové. Však ano, kdyby jí byl La Forge sympatičtější nebo mu byla po vůli, tak by jeho chování nepůsobilo tak vlezle. To, jak se na konci usmíří a ještě se tomu společně smějí je úplně neuvěřitelné. Dobrá je i ta pohádka o tom, jak počítač La Forgovi zatajil, že je Brahmsová vdaná. Jinak když slyším ten Burtonův hraný sarkastický smích, tak mi tuhne krev v žilách. La Forge ve strojovně je ok, ale pohled do La Forgova soukromého života je jako ten meme s hořícím kontejnerem.
- Jak jsem neměl k efektům v remasteru zatím ani jednou výhrady, tak musím říct, že CGI Junior (obzvlášť když se dere z lůna matky), nevypadal moc realisticky.
3/5 (nevím, jak to správně zohlednit, ale zápletka s Juniorem je minimálně na 4/5)
4x17 Night Terrors
- Bída. Stylem mi to připomínalo některé nudné druhosezónní epizody jako The Unnatural Selection, ale tohle bylo ještě slabší. Zápletka se rozvíjí jen velmi pomalu a klasická stopáž je pro ni zbytečně dlouhá. Zajímavých character momentů je tu vzhledem k tématu překvapivě málo, líbilo se mi snad jen jak Picard, vnímající vlastní slabost, předá velení Datovi (vzpomněl jsem si tuším na The Deadly Years, kde Kirk v obdobné situaci sobecky lpěl na tom, aby si velení udržel) a Worfova scéna, kdy se pokusí spáchat sebevraždu.
- Ke konci to začne být malinko zajímavé když posádka odhalí, že v té trhlině je s nimi uvězněn i někdo další a následné navázání spolupráce bylo ok, ale přišlo mi zvláštní, že poté co se osvobodili, neučinili žádný pokus o kontakt se zjevně novým neznámým druhem. Jo, byli na pokraji sil, okecat to jde, ale vzhledem k tomu, jak se epizoda vlekla mě překvapilo, že zrovna tomuhle nechtěli věnovat čas.
- Ty snové scény Troi, ve kterých letí zavěšená na laně, byly strašný peklo. V prvních dvou řadách by mě tenhle bizár nepřekvapoval, tam podobně praštěných scén nebylo úplně málo, ale v rámci čtyřky už ano. Troi v epizodě zazářila jen ve scéně, ve které měla tu ultra průsvitnou noční košili.
- Taky je tu pár scén, které se vyloženě snaží navodit hororovou atmosféru (hadi v Rikerově posteli, těla v márnici), ale vůbec se to podle mě nedaří. Jsou to generické lekací scény, které s charaktery hlavních postav jinak žádným způsobem nesouvisí.
- weird shit: Aniž bych cheatoval, tak si z aktuálního rewatche nevybavuju epizodu, kde by název dopředu tolik prozrazoval, o co zhruba půjde.
1,5/5 |
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
[ DISKUZNÍ FÓRA ]
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
ARCHÍV
|
