|
|
Spravuje: lagga
Počet příspěvků: 8290 |
|
|
|
| | Prach snů
(Devátý příběh Malazské knihy padlých)
Inu, je to tady – první polovina grandiózního finále Malazské knihy padlých. A hned na úvod je třeba říct, že skutečně jen polovina. Ze čtyř hlavních linií je uzavřena jediná, dvě končí „uprostřed“ a jedna přímo v nejlepším – či spíše v nejhorším. Počkat si se čtením až na vydání Chromého boha tak není úplně marný nápad… jenže kdo má takové čekání vydržet? A pokud nevydržíme, co dostaneme?
Prach snů je jednodušší než mnoho dřívějších dílů. To slovo je samozřejmě nutno brát v „malazském“ kontextu, ale většina postav je známá, nových tentokrát není moc. Ani linie se nestřídají tak rychle, začtete se snáze, čemuž napomáhá i překvapivá míra „odhalených informací.“ To je zřejmě nejvýraznější signál blížícího se konce série – ano, plno věcí je stále skryto v závojích tajemství, ale Erikson poprvé sahá „na kořeny,“ ukazuje nám skutečné hybatele i velké hráče, dosud víceméně schované, a prozrazuje jejich mnohdy překvapivé pohnutky. Nepokládám to za zápor. Alespoň u mě byl výsledkem pocit podobný pocitům při dočítání holmesovského příběhu, kde velký detektiv začíná odkrývat indicie a doktor Watson se snaží stíhat. Svět to nijak nedegraduje, naopak, ještě to podtrhuje jeho hloubku a propojenost. A předpokládám, že úplně vše vysvětleno stejně nebude, protože to prostě nepůjde stihnout.
Prach snů je také výrazně depresivnější. Zábava ne, že by chyběla úplně – mnohé kousky malazských vojáků zahánějících nudu, rázná královna Abrastal nebo partička nemrtvých Jaghutů s poněkud zetlelým smyslem pro humor fungují výborně – přesto převažují spíš temné emoce. Erikson tu útočí hlavně na militarismus a říká jasně: Každá kultura i jedinec, který svojí existenci postaví pouze na válce, nakonec prohraje, buď s nepřítelem nebo – mnohem krutěji – se sebou samým. Nelítostně odkrývá horší stránky lidí a s takřka kingovskou pečlivostí předvádí, jak málo stačí k jejich uvolnění. Nahromaděné ambice, křivá slova, touha po moci nebo jen upřímná víra. Některé části Prachů snů skutečně bolí, protože postrádají i tu malou „špetku naděje“ – namísto políčků jako by Erikson tentokrát rozdával rány pěstí. Zatímco v dřívějších dílech jsem některé postavy nenáviděl, tady jsem spíše chtěl hlasitě – a marně – křičet: Vzpamatujte se, blázni! Což, předpokládám, bylo přesně cílem. Paradoxně tak možná nejlidštěji působí snaha K´Chain Che´Malle přežít a najít si místo ve světě, který se změnil tak, že mu už nerozumí – s touto nehumanoidní rasou si autor opravdu vyhrál.
Co dodat? Asi hlavně to, že čekání na desátý díl bude vskutku dlouhé. A také, že pokud se Chromý bůh ponese v tónu udaném Prachem snů, skončit to může opravdu jakkoliv.
Hodnocení: 100% |
|
|
|
| | Razer:
dobrá anotace :-)
Myslíš? :-) |
|
|
|
| | BorgDog:
Praze se začínají objevovat zohavené mrtvoly a nocí zní sladký zpěv lamie
dobrá anotace :-)
|
|
|
|
| | Tak mi dnes (alespoň doufám :-) ) vyšla další kniha. Nejde sice o ST, ale přesto si dovoluji to sem napsat - a připomenout, že všechny případné připomínky nebo komentáře jsou velmi vítány. Potěšilo mě třeba povšimnutí v XB-1:
http://www.casopisxb1.cz/aktuality/jan-hlavka-zaslechl-zpev-lamie/
|
|
|
|
| | Co se kýče týče - "dokument" ČT o kýči (2008).
Mně se to líbí, myslím, že si tam každý najde něco, ať už odpůrce samotného pojmu kýč, nebo odpůrce kýčů, nebo milovník kýčů apod. Jsou tam zajímavé náměty k zamyšlení, ať s nimi člověk už bude souhlasit, nebo ne. |
|
|
|
| | Daň pro ohaře
(Osmý příběh Malazské knihy padlých)
Steven Erikson evidentně nechce ustrnout na místě, snaží se opět mírně změnit nebo aspoň vyzkoušet jiný styl. Způsob vyprávění částečně z pohledu svérázné postavičky Kruppeho je asi nejvýraznější změna. Funguje překvapivě dobře, jeho vsuvky a osobní postřehy jsou mnohdy precizní a tuto postavu autor myslím od prvního dílu, kde byl Kruppe občas dost otravný, „dotáhl“ k dokonalosti. Také oceňuji snahu připomenout, co bylo dřív, protože osmá část prakticky přímo navazuje na první a třetí, jenže to už tak docela nevychází. U hlavních postav jako barbar Karsa je to zbytečné, pamatoval jsem si je a jejich činy dost dobře, zatímco tam, kde by to potřebné bylo (dění na Drift Avali, Andarist) žádné pořádné shrnutí není.
Také úvod je náročnější, než je i u Eriksona zvykem. Daň pro ohaře má asi nejvíce postav ze všech částí, a to jak starých, tak nových. Prakticky prvních sto stran zabírá jen jejich "představování" a většinou rychle se střídající krátké kapitolky, než všechny "zapadnou" na místo. Kniha je značně nepředvídatelné i na Eriksonovy standardy - zatímco obvykle šlo aspoň odhadnout, kam věci spějí, tentokrát je "zamlženo" pořádně a některé střety skončily úplně jinak, než jsem očekával. Navíc je "Daň pro ohaře" výrazně víc filozofická. Tématem je tentokrát převážně morálka, pojmy jako spravedlnost, věrnost, ale také náboženská víra, vykoupení či smíření s vlastními činy. Erikson občas uhodí bolestivě přesně, občas balancuje na hranici únosnosti, ale málokdy nudí. Některé boční linie (Harllo, Nimanderovo putování) mi ovšem tentokrát nezapadaly do celku stejně jako v minulých dílech. Také vysvětlení v závěru je o dost komplikovanější a hodně věcí zřejmě dostane smysl až v posledních dvou dílech.
V případě Daně pro ohaře jsem byl poměrně dlouho rozhodnutý poprvé snížit hodnocení z absolutního aspoň o pár procent. Jenomže ve chvíli, kdy do Darúdžistánu vtrhnou ohaři stínu z jedné a bůh smrti z druhé strany, aby začalo vyřizování účtů, nových i velmi starých, bylo po všem - každá kniha, která mě přiměje číst do půl páté do rána a pak si teprve všimnout, že padám nevyspáním, prostě 100% dostat musí. Erikson přitom opět nemilosrdně likviduje pečlivě propracované postavy, včetně jedné opravdu hlavní, kterou jsem měl rád a z některých situací není člověku moc dobře - aby vzápětí vybuchl smíchy při „souboji“ Iskarala Pusta s Kruppem nebo „tanečku s císařovnou.“ Rovněž padlý velekrál Kallor dostává značný prostor. Chvílemi děsivý, chvílemi politováníhodný a chvílemi směšný prokletý tyran snažící se posbírat střepy bývalé moci prostě proto, že nic jiného vlastně neumí, je asi postava, kterou si zapamatujete nejvíc - ať se vám líbí nebo ne. No a pak samozřejmě Anomander Dlouhý vlas, Syn noci, Rytíř noci a pán Dragnipúru - jenže u toho je to prostě standard...
Daň pro ohaře je na jedné straně asi nejslabším dílem cyklu, ale také nadechnutím před úžasným finále. Z "Prachu snů" mám zatím přečteno prvních 100 stran, ale přímo z nich čiší, že konec je blízko. A čekání na "Chromého boha" bude dlouhé...
Hodnocení: 100% |
|
|
|
| | Pozemstan:
Ze svého záznamu jsem zjistil, že ve výběru výrazně upřednostnili skladby z druhé části představení zahrnující sborový či sólový zpěv.
Což bylo z jejich strany extrémně prozíravé... sbory "vsáknou" problémy v aranžmá asi nejlépe a při omezeném frekvenčním rozsahu FM vysílání se tím eliminuje i to, že čistě orchestrální skladby dostanou "na prdel" ev. nejen díky provedení, ale následně i díky přenosové technice... |
|
|
|
| | | Ještě ad Concert for Help na Radiožurnálu. Ze svého záznamu jsem zjistil, že ve výběru výrazně upřednostnili skladby z druhé části představení zahrnující sborový či sólový zpěv. Proto se tam bohužel nedostala hudba z TMP, ovšem ta z STXI již ano. |
|
|
|
| | Tak, dovolil bych si kapku zaspamovat a dát sem ukázku ze svojí další knížky. Není moc "šťavnatá," šťavnatější kousky by byly příliš spoileroidní, ale i tak doufám, že třeba někoho zaujme - a napíše mi, co si o ní myslí. :-)
http://janhlavka.cz/aktuality/vanocni-prani-s-prekvapenim/ |
|
|
|
| | Pozemstan: Tak to by bylo super!
Vidíš, zapomněl jsem, že vlastně náš s-t-b asi umí nahrávat i rádio a Radiožurnál je snad v digitálu. |
|
|
|
| | | Mvek: Já jsem byl od deseti na "půlnoční", ale snad se mi povedl alespoň záznam z DVB-T... |
|
|
|
| | | Pozemstan: Dík za aktuální info. Škoda, že jsem na to stejně pak zapomněl a chytil až poslední čtvrthodinku. |
|
|
|
| | | Zkrácený záznam z níže komentované skvělé akce Concert for Help s filmovou hudbou bude dnes 24.12.2011 od 23:05 do půlnoci v rámci pořadu Naživo uvádět ČRo 1 - Radiožurnál, viz dnešní program. |
|
|
|
| | | Razer: Filmový klub je o kus vedle... |
|
|
|
| | I díky novému žebříčku nejlepších postav sem narazil na Lociku z Na vlásku a tak sem si na YT náhodou pustil pár videí (film ještě neviděl) a myslím, že i tak to mohu doporučit. Disney se zase po snad 10 letech snažil a udělal animovaný film na úrovni.
http://www.youtube.com/watch?v=VTyxDZlBVoU&feature=related
Nejlepší je 30-60 vteřina |
|
|
|
| | Nabízím zadarmo časopisy (asi získané z conů):
- Enigma, únor 2010
- History, 4/2010 (téma o Masarykovi, atentátech za války tady, golem a další)
- Ikarie č. 240 (duben 2010)
|
|
|
|
| | | To jsou dobré zprávy, zájem by mohl pomoct úvahám po nějakém opakování, i kdyby třeba za dva, tři roky. |
|
|
|
| | AVip: "že organizátoři z hlediska propagace věc pojmou jako svého druhu kompenzaci za odpadlý tehdejší koncert a třeba i částečně za zrušený CzT, ale bohužel, nestalo se tak"
Já jsem to tak zprvu vnímal, o akci se psalo na Trekkies i na Facebooku, ještě nedávno, když už jsem měl dávno vstupenku, mi přišlo, dokonce přes Ferengský trh CZK, znovu upozornění na mail, i když, pravda, třeba na SN asi moc zpráv neproniklo, resp. jsem to sám zmínil dost pozdě. Ale, jak píše Yakuzza, nešlo o ST akci a ST hudba byla jen menší, byť velice výraznou a aplaudovanou, částí programu.
Pokud jde o anglické názvy českých orchestrů, tam bude asi opravdu problém, souhlasím. -)
TelemachusRhade: "ale jak Pozemstan sám přiznal, něco bylo zahrané "jinak". Někomu to vyhovuje, mně osobně to bytostně nesedí."
Co se týká zrovna hudby Jerryho Goldsmithe, ty závěrečné titulky z TMP opravdu zazněly tak, jak je znám z filmu, a pakliže jsem psal, že možná i lépe, tak je to prostě živým podáním. Provedeno to bylo myslím dokonale.
Pokud jde o hudbu z ST XI, tam byl podle mě, pokud se nemýlím a nebylo to i v nějaké verzi originálu, přidán sbor a některé nástroje, myslím jisté bicí, byly podle mě trochu odlišné. Takové to dramatické stupňování z úvodu tak vyznělo v detailu mírně jinak, to ano, ale celkově se to opět velice dobře drželo originálu a bylo to podáno skvěle, jak jsem psal. Ale originál zas až tak naposlouchaný nemám, takže je možné, že se to blížilo původní verzi i více, než se mi zdálo. Třeba hlavní motiv, kdy se ve filmu objeví logo hvězdné flotily a ST, byl myslím opět dokonale věrný.
Mvek: Přesně... -)
lagga: Souhlasím. Je dobře, že opět "zazněl" i hlas někoho ze "svědků"... -) Pokud jde o to vyprodání, před akcí jsem se ještě ze zvědavosti koukal na Ticketstream, kde byla vidět dole nějaká postranní místa volná. Na Facebooku pak někdo psal, že byla škoda volných míst. Na místě se mi však také zdálo, že bylo plno (byť tedy člověk, co seděl vedle mě přímo za sloupem, na druhou polovinu zjevně našel místo jinde -)), i když jsem z poslední řady balkonu moc neviděl dolů... -) Rozhodně si koncert takovou vysokou návštěvnost zasloužil!
Jak jsem psal už dříve, levou 1/3 orchestru jsem měl zakrytou sloupem, ale přinejmenším časté střídání jednoho člověka mezi několik bicími nástroji vzadu ani mému chabému zraku neuniklo. -) Skutečně bylo vidět, jak to mají perfektně nacvičené... |
|
|
|
| | Yakuzza:
Možná je to trochu paralela s mým problémem s Richardem III., jak jsem zde nedávno zmiňoval...
To s tím určitě souvisí, protože to je v podstatě projev stejného nešvaru... když se kdysi objevily ba CD první covery soundtracků, tak jsem byl nadšený, protože se slušné kolekce daly pořídit za velmi slušné ceny a kvalita byla, minimálně z referenčního hlediska, slušná.
Bohužel s jídlem roste chuť a tak šla časem kvalita coverů dost razantně dolů... a přiznám se, že to mne naštvalo, protože pod mnohými z nich byly podepsány české orchestry (odtud potom moje skepse).
Přitom já mám covery rád a moje nejoblíbenější CD (dnes tedy ve formě MP3, ale z origo placek) jsou "Astral Sypmhony" s ST hudbou (popravdě, nepředpokládám, že by tu byl někdo, kdo to nezná) a "The Star Wars Trilogy" od Utažského orchestru, oboje covery jak vyšité, ale oboje zároveň velmi slušná alba takřka bez hlušiny (mmch. jeden z důvodů, proč mám rád covery je i to, že v nich většinou není tolik hlušiny jako v regulérních vydáních soundtracků)... |
|
|
|
| | lagga:
aby postihli velmi širokou škálu hudbeních nástrojů, řada z účinkujících během koncertu opakovaně střídala nástroje
No vidíš, tohle je pro mne třeba velmi pozitivní informace, protože už jenom to svědčí opravdu o důkladné přípravě...!
|
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
[ DISKUZNÍ FÓRA ]
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
ARCHÍV
|
