|
|
Spravuje: lagga
Počet příspěvků: 8290 |
|
|
|
| | Je zde někdo, kdo četl Helikonii?
Rád bych se poradil o určitých pojmech a rád si vyslechl dojmy, když už to musím redigovat.
Můj dojem z "Jara" je zatím ten, že je to pěkná blbost. |
|
|
|
| | Chromý bůh
(Poslední příběh Malazské knihy padlých)
Co dodat k závěru zřejmě nejlepší fantasy ságy současnosti? Snad jen tři věci, které mě – vedle těch u Malazské ságy obvyklých – překvapily nejvíc a jsou hlavním důvodem, proč to i „Chromý bůh“ dotáhne v hodnocení na plný počet.
Za prvé – množství toho, co se uzavře a organické zapojení postav napříč celou ságou. Nejsou úplně všechny, nejméně jedna hlavní není vůbec zmíněna, přesto je to něco, čeho si nejde nevšimnout. Svůj sice mnohdy krátký, přesto nikdy zbytečný „okamžik slávy“ si užije skoro každý. Stejně tak jsou ukončeny asi všechny hlavní zápletky kromě těch, u kterých je poměrně jasné, že se na ně dostane v dalších knihách, a těch není mnoho. Pokud se o Malazské knize padlých říká, že to je obrovské puzzle, od kterého čtenář dostane jen půlku dílků, pak závěr dokazuje, že na dokončení velké části obrazu to úplně stačí. Ano, přináší to i zřejmě jediný výrazný zápor knihy, a to skutečně OBROVSKÉ kvantum postav, leckdy jen zmíněných v minulých dílech. Přesto, ať už jde o výsledek dokonalého plánování či dokonalé improvizace, nelze než smeknout.
Za druhé – překvapení a odvaha. Velmi by zmýlil každý, kdo by předpokládal, že Erikson radši hraje na jistotu, nechce nic zkazit, a tak se drží jen toho, co vyzkoušeně funguje. Ve skutečnosti si „dovolil“ opravdu dost. Po většinu ságy se zdálo, že jde relativně poznat, k jakému vyvrcholení hlavní linie směřuje. Chyba. Chromý bůh otáčí kormidlo ÚPLNĚ jinam, přeneseně i doslova, logika předchozího dění přitom zůstane zachována. K tomu nutno přidat třeba scénu vyvolávající jisté pochyby, kdo byl při psaní Stevenovým „skutečným“ spoluautorem, anebo závěr jedné linie, o kterém se bude určitě dlouho vášnivě diskutovat. Zatímco v Prachu snů excelovala nehumanoidní rasa K´Chain Che´Malle, tady jsou to "skoro humanoidní" Forkrul Assailové a jejich racionální fanatismus. Z myšlenek Velebnosti nebo scény Paranova vyjednávání se Sestrou Protikladností mrazí v kostech, a nějaké vycpané děti jsou jenom špička ledovce. Nepoužívám taková přirovnání často, ale tohle už chce fakt mít koule, zdaleka nestačí jenom „umět psát.“
Za třetí – skutečně je to KONEC. Je znát, že Erikson nejde cestou Goodkinda a dalších, co přidávají další a další díly, dokud jich nemají všichni po krk. Ví, kdy přestat a hlavně ví, jak, aby měl konec správný nádech smutku, melancholie i radosti. Tečka na silnici Itko Kan nebo závěr poslední kapitoly prostě nemají chybu. PŘESNĚ tak má konec dlouhé cesty vypadat, takže čtěte. Malazská kniha padlých se zavírá.
Hodnocení: 100%
P.S.: Ačkoliv jsem (zatím) nečetl dílo "hlavního konkurenta" Martina, Steven Erikson podle mě stvořil a dotáhl důstojně do konce asi nejlepší epickou fantasy ságu současnosti. V některých ohledech posunul i mé vlastní představy toho, jak může vypadat dokonale napsaný příběh, a jaký rozsah emocí lze pouhými slovy na papíře sdělit. Nemyslím, že v dohledné době budu číst něco, co by se mu jen přiblížilo... možná teprve, až přijde "Forge of Darkness." :-) |
|
|
|
| | Nedělní Concert for Help 2 opět v Rudolfinu se myslím velice vydařil, snad i více než loni, jak po stránce hudební, tak i návštěvností. Veškerý výtěžek měl jít na boj proti rakovině, přičemž jsem alespoň v přízemí, i přes dražší místa, neviděl volné sedačky. Tentokrát hudbu zahráli Filharmonici města Prahy, kteří se na filmovou hudbu dokonce specializují a spolupracují s předními světovými autory. U mnoha skladeb zpíval Pražský filharmonický sbor a jednou též sólistka Státní opery Galia Ibragimova. I když se orchestr oproti loňsku změnil, opět vše vedl britský dirigent Nic Raine, který právě s Filharmoniky města Prahy často spolupracuje na filmové hudbě. Tentokrát akci uváděl česky a částečně anglicky známý moderátor ČRo 1 Radiožurnálu Václav Žmolík, zatímco Little, podle některých pozorovatelů znatelně klidnější než loni při premiéře akce, působil nejen v pozici hlavního organizátora, ale i prezidenta celého třídenního festivalu Film Music Prague 2012.
Z titulu této funkce byl jednou pozván na pódium, přesněji před pódium doslova přeplněné orchestrem, aby předal v pořadí první cenu festivalu světoznámému skladateli Johnu Williamsovi, který se sice nezúčastnil, ale organizátoři jsou s ním prý v kontaktu a cenu, kterou uvítal, mu pošlou.
Dva z úspěšných skladatelů filmové hudby ale uslyšeli své skladby živě coby hlavní hosté festivalu - Nicholas Hooper (Harry Potter a Fénixův řád) a Ilan Eshkeri (Královna Viktorie, Hvězdný prach). Oba autoři byli též postupně na chvíli pozvání před publikum, kde jim pan Žmolík položil česky a anglicky jednu otázku. Neznalým angličtiny snad mohla vadit absence překladu odpovědí, i když ty nebyly nikterak záludné - obdiv k orchestru, místu, Praze atd.
Právě Eshkeriho hudbě z Hvězdného prachu byl v druhé části věnován delší čas, takže se mohla naplno projevit její rozmanitost a sbor i orchestr předvedl mnohé ze svého umění. Jinak zazněla např. i Williamsova hudba z nového filmu Lincoln a ve světové premiéře také zajímavé tóny Johna Ottmana z chystaného filmu Jack, zabiják obrů, který má být uveden až roku 2013. Ke konci první části zazněla i Goldsmithova hudba k závěrečným titulkům filmu Star Trek (X): Nemesis, kde se střídaly romulanské motivy s klasickými startrekovskými tóny, ačkoli typická melodie zazněla až ke konci, v docela rychlém, ale asi dobrém tempu (možná první tóny trochu neseděly a podle někoho se skladba vůbec lišila od filmu, ale originální hudbu z Nemesis až tak detailně neznám a sám jsem byl spokojen).
Na rozdíl od loňska již nemuseli příchozí se vstupenkou z internetu procházet důkladnější kontrolou s čtečkou čárového kódu, a také mělo možná více lidí vstupenky klasické, takže se ve vestibulu netvořila žádná fronta. Tentokrát jsem neseděl na balkóně se z části sloupem zakrytým výhledem, ale v 5. řadě vlevo od dirigenta, takže jsem si mohl plně vychutnat střídmě noblesní interiér novorenesanční budovy. Na rozdíl od loňska jsem měl krásný výhled na předtím zcela zakrytou levou stranu s moderátorem a hosty, stejně jako na přední řady orchestru s dirigentem (zvolili moderní černé košile, zatímco sbor měl klasické oblečení). Na druhou stranu jsem už neviděl do hloubi orchestru, který pódium zaplnil tak, že se jím dirigent sotva prodíral. Takové problémy jsem už neměl se sborem seřazeným pod velkými varhany v pomyslném průčelí řecko-římského chrámu múz.
Akce skončila podle mě zcela zaslouženě velkým potleskem ve stoje, po kterém nakonec následovaly ještě dva přídavky, když podruhé u téže skladby dirigent pronesl anglicky něco jako: "Už jste ukázali, že umíte tleskat nám, teď zkuste tleskat s námi..." Nakonec se tedy zapojilo i publikum. - ) |
|
|
|
| | | BorgDog: Nj, kdybych nebyl líný, zaneprázdněný, s náladami na jiná dílka a bez nápadu, jak na základě připomínek rozepsat svoji kartičkou povídku, vědělo by více lidí než jen AVip, proč je to tak drastické... |
|
|
|
| | http://www.novinky.cz/kultura/285228-zemrel-boris-strugackij-rusky-klasik-sci-fi.html
Ach jo, ubývá to letos nějak drasticky. :-( |
|
|
|
| | Pro fanoušky Cimmrmana:
Jarmara
Zajímavý archiv. |
|
|
|
| | U příležitosti 45. výročí Divadla Járy Cimrmana právě probíhá představení hry České nebe, přenášené i v mnoha kinech a také zdarma online na Seznamu.
Jinak ČT2 by měla právě živě vysílat Inaugurační koncert České filharmonie s novým šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem. |
|
|
|
| | Upton Sinclair:
Konec Světa - Mezi Dvěma Světy - Dračí Zuby
První tři díly série "Lanny Budd", které se odehrávají mezi lety 1913 - 1934.
Lanny Budd je syn amerických rodičů narozený ve Francii na přelomu 19. a 20. století, který se z počátku neúmyslně a později zcela záměrně ocitá v centru evropského dění (s občasným odskokem do USA té doby).
Jeho otec je spolumajitel/obchodní zástupce velké zbrojařské firmy (fiktivní firma "Budd", obecně, zatímco evropské zbrojovky jsou v sérii opakovaně zmiňovány, americké skoro vůbec, hlavně asi z toho důvodu, aby čtenář nemohl vylučovací metodou určit firmu, která stála autorovi vzorem - osobně, minimálně z hlediska výrobního sortimentu tipuji firmu Colt, z hlediska majetkové struktury těžko říct), matka "dáma velkého světa" (ex-modelka, byť samozřejmě ve smyslu přelomu 19. a 20. století).
První díl - Konec světa - se zabývá První světovou válkou, ze které ovšem hlavní hrdina pro své mládí "nic nestihne" či přesněji, stihne až poválečnou mírovou konferenci.
Druhý díl - Mezi dvěma světy - navazuje tam, kde první díl končí, t.j. těsně po skončení WWI, před fašistický státní převrat v Itálii a vypuknutí krize v roce 1929.
Třetí díl - Dračí zuby - opět plynule pokračuje a zabývá se vzestupem nacistů v Německu a vším co z toho vzešlo. Za tento díl získal autor Pulitzerovu cenu. Pokud má z celé série cenu něco číst, je to tento díl (a protože bez znalosti souvislostí je spousta věcí v ději tak trochu WTF -jak už to koneckonců u sérií bývá-, tak se vyplatí si přečíst i předchozí dva díly, autor sice milosrdně představuje v každém díle stručně postavy znova, takže se dá začít i "in medias res", ale z podstaty věci to není ono).
Série má dalších 8 dílů (celkově tedy 11) a končí v době vypuknutí studené války.
Žánrově jde o těžko zařaditelnou směs červené knihovny, politického thrilleru a detektivně-špionážního románu.
Čte se to každopádně skvěle.
Zajímavostí, kterážto byla zachována i CZ verzi, je, že autor na straně čtenáře poměrně bezohledně předpokládá jisté znalosti světových jazyků, zejména němčiny a s překlady určitých dialogů a obratů se nijak nepáře (byť opravdu klíčové informace překládá).
Poslední poznámku mám k překladu - české vydání prvních sedmi dílů (než to bolševik stačil zakázat) z první poloviny 90. let bylo pořízeno fotoreprintem vydání ze 40. let, takže veškeré chyby ať už v překladu či sazbě jsou pietně zachovány.
Překlad je... překlad je.
Ucházející.
Bohužel, každý svazek dělal někdo jiný a je to zatraceně vidět - nesedí terminologie mezi jednotlivými díly, nesedí křestní jména postav (střídavě jsou v originále nebo českém překladu), nesedí hodnosti a řády, nesedí nic.
Z tohoto hlediska jde o vyloženě odstrašující příklad na téma, jak se to nemá dělat (někdy pomůže jen reverzní překlad zpátky do angličtiny). |
|
|
|
| | Pokud to zde někoho zajímá, dlouhý a dle mého názoru hodně zajímavý rozhovor se Stevenem Eriksonem:
http://www.tor.com/blogs/2012/08/steven-erikson-talks-with-peter-orullian
Nejvíc mě dostala odpověď na poslední otázku. :-) |
|
|
|
| | | lagga: Jj, už jsem to tu doporučoval, bylo to nezvykle objektivní, tedy různé pohledy. |
|
|
|
| | pokud máte hodinu, tak doporučuju http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10174631512-co-se-kyce-tyce
zajímavý, ale nic nového neřekli
spíš mě pobavily hlášky jako že konzument ani neví, že ho umění nemá uklidňovat, nebo že trpaslík je mu milejší než pytel uhlí, a taky kýčová čtvrť člověka ohrožuje, kýč se prezentuje líp ve vázané formě, kdežto brak se vydává jako populární spotřební zboží v brožované formě, že to člověk přečte a zahodí :D
co člověk to názor, lopaty do rukou |
|
|
|
| | za článek o Batmanovským vrahovi děkuju, dobře poukazuje na fantazii živenou strachem lidí a na chorobnou potřebu společnosti na někoho svalit vinu, ačkoliv vrah je výsledkem působení této společnosti a lidí kolem něj
|
|
|
|
| | 1) V jednom z těch případů byli v kině oba rodiče, právě s nemluvnětem (které se fakt divím, že tam pustí, mohlo by rušit, a platilo vůbec?:-)) a zhruba prvňákem. Takže mimino brát na jakýkoliv film, navíc takhle rušivý (jinak si nemyslím, že by nějak to násilí vysloveně vnímalo, ale kdoví, co do podvědomí může proudit a v kině lépe než z TV) a pozdě v noci. Zvláště snad když bylo několikaměsíční, to si opravdu snad každý může odpustit.
2) Když už, tak stejně nechápu, proč musejí jít na půlnoční premiéru. To je pak fantismus. Já taky nemusel nutně na premiéru ST XI, i když jsem ho chtěl vidět brzy. |
|
|
|
| | Mvek, TelemachusRhade: Souhlasím, že na podobný film (zatím jsem ho ale neviděl, a ani ho zhlédnout nehodlám, i když údajné aktuální popisy společenské krize mě začínají trochu lákat...) by asi malé děti koukat neměly. Otázkou ale také je, jak a zda vůbec se tedy v amerických kinech kontroluje dodržování oněch mnohdy přísných (byť spíš v otázce sexu než násilí) ratingů.
Na druhou stranu, pokud jde pouze o čas premiéry, mají asi pravdu hlasy tvrdící, že to mimořádně, třeba jednou za rok, navíc (nevím, jak v USA) možná o letních prázdninách, dítěti neuškodí.
Také je zde např. dilema svobodných matek, zda se vůbec účastnit společenských akcí, nebo zůstat zcela izolovaně doma... Třetí možnost - nechat doma dítě samotné - by mohla skončit také tragicky, a být tak "případem pro sociálku", a to s mnohem větší pravděpodobností než, byť noční, návštěva kina...
Samozřejmě je tu i možnost dítě svěřit důvěryhodnému příbuznému či známému, i když ta se nemusí naskytnout vždy, a jinak si prostě podobnou akci v zájmu dítěte odříct... Ale, jak jsem již naznačil, do kina se obvykle nechodí na smrt(!)
TelemachusRhade: Ad onen článek. Je to docela zajímavá analýza mediálního zkreslování a demagogie... Tou narážkou na Romulanské války myslíš něco konkrétního, nebo, že by je někdo mohl také odsoudit jako "násilnou zábavu", že by mohly v současné "temné atmosféře" přilákat pozornost, nebo že by mohl třeba na křest zavítat podobný šílenec, u kterého by se pak spekulovalo, zda napodoboval spíš romulana, šíleného vulkánce, nebo (právě v mediálním zmatku) třeba mistra Yodu nebo (jak si vpletli už Spocka v TOS) ďábla?
Aha, teď mi to možná začíná docházet... No, doufám, že se na tobě korekce Romulanských válek až tak nepodepíše a křest se uskuteční, a bez obětí (kromě polité knihy)... -) |
|
|
|
| | TelemachusRhade:
V té souvislosti mě napadl uhelně černý humor, ale nechám si ho radši pro sebe :)
Jen se pochlub, mě by to zajímalo :-) |
|
|
|
| | | Mvek: Alespoň v tom nejsem sám :-) |
|
|
|
| | | Ano, asi jsem nevědomky dělal kandidaturu na stvspma. |
|
|
|
| | Mvek:
Mě spíš fascinuje zvrácenost, kdy se z matky, která uchránila své dvě děti, tuším tříměsíční holčičku a asi 5letého syna.
Jako, asi jsem tě pochopil, ale větná stavba je tady úplně v loji.
a teď k té významové stránce) Ano, brát na Temného rytíře šestileté děti je samozřejmě případ pro sociálku. V té souvislosti mě napadl uhelně černý humor, ale nechám si ho radši pro sebe :) |
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
[ DISKUZNÍ FÓRA ]
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
ARCHÍV
|
