|
|
Spravuje: lagga
Počet příspěvků: 8290 |
|
|
|
| | TelemachusRhade: Dej mi trochu času na průzkum. Omrknu jestli nebo jak to bylo jinde.
|
|
|
|
| | | BorgDog: Českou terminologii. Koriguju Praotcův překlad Vacuum Diagrams a u Stříbrných duchů je, že vesmír nazívají "heat sink". Mám tam nechat tepelnou jímku, nebo to prostě změnit na chladič? |
|
|
|
| | | TelemachusRhade: Co potřebuješ vědět? |
|
|
|
| | | Vyzná se tu někdo v Cyklu Xeelee (Xeelee Sequence) od Stephena Baxtera? |
|
|
|
| | Neberte mě špatně, mně Corinthia Towers nevadí, docela se mi i líbí, ale z hlediska principu v tom logiku nevidím, proč ty by tam měly být (a překvapila mě jejich datace do 80. let, na to nevypadají, že by je tady postavil minulý režim).
Naopak si myslím, že prostě od Vyšehradu na jih je Praze určeno, aby obsahovala mrakodrapy, a ničemu to nevadí, protože je to jen jeden směr, který navíc z trochu širšího centra Prahy nebrání výhledu na staré budovy, nebo na Hradčany.
To by pak měl vadit i žižkovský památník na Vítkově, který se tam také nehodí a kazí panorama, a to, že je z první poloviny 20. století nic o jeho vhodnosti nevypovídá.
Přiznávám, tyhle názory mě vytáčí, protože uvažovat o zbourání "Paláce kultury" z architektonických důvodů, a přitom schvalovat Blob, Novomlýnskou bránu u Kotvy, Tančící dům apod. je hodně velký rozpor. |
|
|
|
| | | Mvek: Souhlasím. Mnohem rušivější jsou podle mě barevné reklamy na jeho zdech nebo i s obrazovkou naproti přes Nuselské údolí mezi Sokolskou a Legerovou, nemluvě třeba o oněch Corinthia Towers z 80. let, i když tímto směrem dále od centra navazují další výškové budovy... |
|
|
|
| | Pro oživení...
Proč Praha bývalý Palác kultury nezboří? (praha.idnes.cz)
Asi jsem divný, ale zatímco o ekonomické stránce nemůžu nic říct, ale určitě je možné energetické nároky upravit, tak z hlediska vzhledu mi nikdy Palác kultury nepřišel gigantický, kazící panorama Prahy atp.
Obří asi je, ale jak může kazit panorama více než třeba Corinthia Towers?! Vždyť je to rozložitá stavba, poměrně nízká, takže by naopak neměla pohled rušit. A drobně ji vylepšit není přece problém, případně upravit ty terasy před apod. Mně to odjakživa na to místo naopak pasovalo, že z dálky vypadá spíše jako komplex skal. |
|
|
|
| | | BorgDog: Upřímně říkám, že jsou před tebou ještě nějaké světové sf klasiky, ale až si budu chtít dát cokoli českého budeš první na ráně :) |
|
|
|
| | TelemachusRhade: Aspoň pak budeš mít víc dílů pohromadě - nemusíš to číst, jenom si to kup. :-) A díky!
|
|
|
|
| | | BorgDog: Gratuluju! Zároveň musím bohužel říct, že dřív jak na vánoce '14 se k tomu nedostanu. |
|
|
|
| | Nu, a elektronický Algor je venku. Papírový by měl být zítra.
http://www.palmknihy.cz/web/kniha/mraz-a-hry-6070.htm
Je to rozhodně nejsložitější věc, na které jsem dosud pracoval, jsou v tom víc než dva roky života a je to první díl. Enjoy! |
|
|
|
| | Takže, pokud to zde někoho zajímá, blíží se nová kniha a je tu první ukázka. Mám už pěkně nahnáno, takže se raději zdržím dalších komentářů :-)
http://www.brokilon.cz/cs/articles/206/jan-hlavka-jana-vybiralova-mraz-a-hry |
|
|
|
| | | K poslední povídce bych ještě dodal, že mi chvíli trvalo, než jsem odhalil systém řazení jejích subkapitol. Po úvodní části se totiž příběh odvíjí střídavě v každé druhé kapitole retrospektivně od jisté události v minulosti k okamžiku úvodu a střídavě "normálně" od úvodu dále do budoucna, až nakonec zůstane jen linie druhá. Zmatení pomáhá to, že se vše odehrává v tomtéž prostředí s týmiž postavami. Navíc se občas ještě objeví sny... -) |
|
|
|
| | Červencovou pevnost jsem si koupil v balení s knížkou "František Houdek: Bohové nepřicházejí z hvězd". Obsahem jsou tři povídky: Bohové nepřicházejí z hvězd, Hokus a Škola hrou. Příběhy na "klasická" témata stroje času, robotů a návštěvy mimozemšťanů jsou zajímavé a možná i přesto trochu netradičně pojaté, i když zejména k prvním dvěma mám i jisté výhrady.
Pozor na SPOILERY!
Až na pár narážek není jasné, ve kterém časovém období se povídky odehrávají, ale je patrné, že zejména ta první -
Bohové nepřicházejí z hvězd - vznikla někdy v první polovině 90. let., když se objevuje narážka na dělení československé federace. Stejně jako ve druhé povídce zde autor také používá pro název naší akademie věd zkratku ČAV, tedy odvozeninu z ČSAV, místo AVČR. Dozor v metru, které se ale ještě i v centru Prahy teprve razí, nosí hnědé uniformy, pod dalším rozšiřováním města si autor představuje panelovou výstavbu, popisuje ale vedle odcizení a zhrubnutí lidí i první příznaky nástupu dravého kapitalismu... -) Lidé ještě nemají k dispozici mobily, výsledky počítačových výpočtu vystupují v podobě rolí papíru z tiskárny... To vše příběh bez udání data z dnešního pohledu poněkud odcizuje, i když se do toho lze snadno vžít.
Největší problém ale vidím v samotném jádru příběhu. Autor operuje s jakousi "Vondráškovou antropopauzou" - obdobím snad někdy před 100000 lety, kdy měli předci dnešních lidí za poslední doby ledové téměř vymřít - a hrdina příběhu (geniální kutil a jinak pouhý fakultní skladník) je pomocí stroje času zásobil v jedné jeskyni na území dnešní Prahy chlebem. Bohužel jej poté, když se přijel ještě rozloučit, zabili, a jeho ostatky i s umělými zuby se našly při ražbě metra...
Problém je v tom, že zatímco hrdina zachraňoval neandertálce, podle současných poznatků jinde na Zemi možná již před 200000 let žili vedle nich již lidé blízcí dnešnímu typu člověka, naši skuteční předci... Zároveň jsem nenašel ani zmínky o nějaké antropopauze a myšlenka, že se lidé z celého světa šířili z jedné jeskyně právě u nás je sama o sobě hodně přitažená za vlasy... Rád bych se mýlil, ale zdá se, že příběh prostě nejspíš stojí na techno resp. historioblábolech, nehledě na pochybný způsob konstrukce stroje času a také časový paradox v přežití lidstva. Popis zhoubného působení antibiotik, navíc nasazených proti virovému onemocnění, působí také poněkud zcestně nebo přinejmenším přehnaně...
Na druhou stranu se zde objevuje zajímavý nápad - černý obchod s pravými historickými artefakty dováženými z minulosti - i svérázný, byť místy možná až poněkud chlípný, humor popisující lidi i jejich intimní vztahy, a možná je tedy nutno na příběh nahlížet i z tohoto odlehčenějšího úhlu pohledu. Dobré je, že na rozdíl od jiných příběhů zde vynález najednou nezmizí, ale přece jen je jako funkční představen vědecké obci.
Povídka "Hokus" o soužití lidí s roboty se odehrává v blízké budoucnosti, ale zmínka o konferenci OSN pořádané roku 2020 na Měsíci naznačuje, že příběh také nebyl napsán v nedávné době. Někdy se tak objevují vynálezy, které se již dávno používají, byť v trochu jiné podobě a pod jinými názvy (např. obdoba videokonference, databází, možná i cloudů apod.) Na druhou stranu dominuje pasivní zábava u "holovize" místo dnešních počítačů, tabletů, internetu... Autor přesto možná prozíravě zařazuje do dějin lidstva i "finanční války".
Jako zásadní problém ale vidím opět i přes jisté humorné odlehčení neudržitelnou premisu, že lidé prostě tvoří roboty řídící se příkazem, že člověk má vždy pravdu. Jeden z hlavních robotích hrdinů (a ne sám) tak na základě pár nadávek - jedné dokonce z úst podnapilé osoby - a zhlédnutí opery Rusalka - uvěří, že je jejich sousedka ježibaba, a může jej tak proměnit v člověka. I když incident se sousedkou, která skončí na psychiatrii, vede k (docela zajímavému) soudnímu procesu, který odhalí podstatu omylu, lidé se ani poté nepoučí a roboty nezmění... Ti tak na základě chybného vyhodnocení lidského naříkání ve snaze lidem pomoci a zároveň dosažení rovnoprávnosti realizují tajný plán na jejich zpohodlnění a zároveň odlidštění...
V příběhu se také objevují přehnané modernistické představy zřejmě poplatné době vzniku jako téměř zánik divadel, zapomenutí oper, snad i pohádek apod.
Zajímavý ale je k hlavním robotům poměrně krutě humorný závěr.
Na třetí povídce "Škola hrou", která se mi jako celek líbila asi nejvíce, je znát, že se odehrává v autorovi blízkém radiochemickém prostředí. Nejsem schopen posoudit, nakolik odpovídá realitě, ale třeba velice futuristicky působící zařízení popisované v úvodu - celotělový počítač radioaktivního zamoření - se zjevně i dnes používá. Z některých narážek z akademického prostředí je ovšem opět patrné, že příběh vznikl v 90., nebo možná dokonce v pozdních 80. letech, i když (nijak podrobně popsané) použití počítačů již působí dnešním dojmem.
Autor si bohužel opět pomáhá zbytečnou fikcí - smyšleným českým (spolu)držitelem Nobelovy ceny za fyziku za teorii o štěpení časoprostoru. (Rozhovor s ním pak působí spíše jako přepis živého interview než článek v časopise, byť popularizačním.)
Přesto je vyluštění hned dvou záhad zajímavé, stejně jako vlastní pointa. Oceňuji, že mimozemšťané na rozdíl od jiných příběhů zanechali hmatatelnou stopu, takže příběh nevyzní úplně do ztracena (na rozdíl od mnohých dílů Akt X apod.), a přitom se vlastně vzhledem k pozorované i zamýšlené povaze předmětu svět až tak nehroutí... -) |
|
|
|
| | Mycelium 1: Jantarové oči
První část ságy Vilmy Kadlečkové, psané a přepisované těžko uvěřitelných 10 let. Knihu provází kontroverze a vzplanutí starých vášní ve fandomu, dva flamy na Fantasy Planet mají už kolem sta příspěvků, včetně pár vážně ubohých. Koupil jsem si ji už ze zvědavosti, protože obě ukázky, co jsem četl, mě zaujaly, a rozhodně nelituju.
Určitě je to zase po dlouhé době první inteligentní pohled na soužití lidstva s mimozemskou rasou - zatím mírový, ovšem do bezproblémovosti mající hodně daleko. Autorka své Össeany propracovala do detailu, už jen jejich svaté texty skutečně znějí jako úryvky náboženských knih, kvůli kterým se umírá, a ne nějaké kvákání. To samé platí o osobnosti hlavního lidského hrdiny Lucase Hildebrandta, bojujícího s urputnou vytrvalostí bitvu, kde se počítají už jen porážky. Dlouho mě žádná postava neoslovila tolik. Poměrně sevřený příběh je výborně propletený, osudy hrdinů se odkrývají pomalu pomocí flashbacků a "vrstvením" děje trochu jako u Eriksona, kdy jedna scéna při pohledu jiné postavy náhle dostává docela nový smysl. Ani humor nechybí, většinou trochu jízlivější – v postavě Fiony Fergussonové možná leckdo pozná někoho ze svých přátel či příbuzných, ale nakolik ho to pobaví, je otázkou. Lagga ať radši nečte. :-) Kniha je spíš prologem, zahajovací partií hry, jejíž plný rozsah je zatím jen tušený, ale může vést k obrovským důsledkům – a první dva mrtví budou jen začátek.
Prozatím nejlepší česká SF a jedna z nejlepších věcí, co jsem četl za hodně dlouhou dobu.
Hodnocení: 95% |
|
|
|
| | | TelemachusRhade: No na Helikonii číhám od doby, co ji má Laser zmíněnou v edičáku. :-) |
|
|
|
| | BorgDog:
s podobným dojmem, jaký jsi měl ty zkraje
Část o Yulim, tedy cca první desetina, opravdu moc poutavá není (což neznamená, že zpětně nedostane velký smysl), ale zbytek, který se odehrává v Embruddocku, to už je jiná káva. Od čtvrté kapitoly řekl bych jde o výbornou záležitost. Mix fantasy a SF je krásně propojený do sebe a funguje. Míra detailu jednotlivých scén je neskutečná. |
|
|
|
| | | TelemachusRhade: Zajímavé. Na rovinu, já Helikonii už kdysi dávno při prvním čtení "odepsal" s podobným dojmem, jaký jsi měl ty zkraje. Že bych se tolik spletl - anebo jen děláš Laseru PR? :-D |
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
[ DISKUZNÍ FÓRA ]
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
ARCHÍV
|
