|
|
Spravuje: lagga
Počet příspěvků: 8290 |
|
|
|
| | kapitan Pike: Fandové jsou nepoučitelní a komunita rázně věří svému spasiteli ;)
Reální šance je podle mě ale mizivá. |
|
|
|
| | | Jak je to vlastně se sérií A Song of Ice and Fire? Je ještě nějaká naděje, že to Martin dopíše? |
|
|
|
| | Právě jsem dokončil redakci Rekurze od Blakea Crouche, autora Wayward Pines.
Je to čistokrevná SF, respektive časovka. Ale na rozdíl od všech možných časovek, kteréžto povětšinou nesnášim, protože jsou plné dementních paradoxů, které nikdo neřeší, je tahle skvělá! Evidentně u toho myslel a pro mě jde o jeho zdaleka nejlepší knihu.
Nevím, kdy to má vyjít - asi v květnu, ale určitě to tu ještě včas připomenu. |
|
|
|
| | kapitan Pike:
Hodně mě překvapilo, jak málo příběhu v sobě ta pětidílná sága vlastně má
Bingo. |
|
|
|
| | Tak jsem dočetl Paní jezera a ze ságy už mi zbývá jen Bouřková sezóna. A musím bohužel souhlasit s Mirakovým hodnocením. Nejvíce mě bavil humor a hlavně první povídková kniha je prošpikována skutečně geniálními hláškami a celkově tenhle odlehčený a lehce ironický styl Sapkowski zvládl dokonale. Ale takhle vysoko se lze udržet v rámci jedné knihy, ale u sedmi asi už ne.
Hodně mě překvapilo, jak málo příběhu v sobě ta pětidílná sága vlastně má a nedokážu si představit, že by bylo možné např. natočit seriál ve stylu jedna kniha = jedna sezóna. Resp. by to možná šlo, ale bylo by to něco ve stylu nejvíce nastavovaných úseků Game of Thrones.
Ze ságy se mi jednoznačně nejvíce líbil Křest ohněm, především putování s trpaslíky svým stylem navázalo na to nejlepší z povídek a závěr je skutečně vynikající. Naopak Paní jezera je jednoznačně nejhorší, a to jak spoustou nesmyslných odboček, tak i samotným závěrem. *Vadilo mi např. extrémně klišovité zabití všech vedlejších postav při boji s hlavním záporákem (i když byly dosud prakticky nesmrtelné) i samotný závěr a zabití/nezabití Geralta. Krále Artuše a hrad Camelot nebudu raději komentovat. Subjektivně mi vadila absence Marigolda (krom pár scén) coby mé nejoblíbenější postavy.* Mám z toho zkrátka dojem, že se Sapkowski za každou snahu snažil napsat velkolepý a epický fantasy příběh a tím si pro sebe ukrojil příliš velký krajíc.
Naopak se mi líbilo, jak knihy balancují na hraně několika žánrů - vážného fantasy s propracovaným světem i politickým pozadím, parodie a milostného románu s lehce pornografickými prvky. Též jsou romány napsány velmi čtivě a snaha reflektovat nějaké problémy současného světa byla vítaná a nepůsobila násilně, spíše ji beru jako snahu odlišit se od čisté fantasy. Též se mi líbilo, že celý svět měl nějaký globální vývoj a nebyl obě bojující mocnosti jsou nečernobílé a byly pasáže, kde jsem Nilfgaard považoval ze menší zlo (a nebylo jich málo).d Vlastně mě to z výše popsaných důvodů bavilo víc než literárně nesporně kvalitnější Pán prstenů.
Hodnocení jednotlivých knih
Poslední přání - 5/5
Meč osudu - 3/5
Král elfů - 3/5
Čest opovržení - 3/5
Křest ohněm - 4/5
Věž vlaštovky - 3/5
Paní jezera - 2/5 |
|
|
|
| | Líbí se mi, jak do finální verze pro tisk změnili Američani jenom nějaké technobláboly a tuhle větu:
„Jo, šel jsem si zakouřit.“
na prosté:
„Yeah.“
Prostě kouřit večer doma je už natolik společensky nepřípustné, že to muselo pryč! 😀
 |
|
|
|
| | Matematika zločinu
Český podcast, který se zabývá skutečnými kriminálními případy a konceptem i provedením je podobný podcastu Serial. Na rozdíl od něj se však zabývá kriminálními činy, kde je znám pachatel, zpochybňuje ale klasifikace kriminálního činu. První dvě episody se zabývají mediálně známým případem Tomáše Tomana, který byl odsouzen za těžké ublížení na zdraví s následkem smrti. Jeho rozsudek byl po několika letech zmírněn. Další díly se pak zabývají několika dalšími zločiny. Leitmotivem seriálu je profesor Jiří Straus, resp. jeho znalecké posudky. Ten se zviditelnil především analýzou smrti ministra Jana Masaryka. Rozhodně zajímavý počin. |
|
|
|
| | Volker Kutscher - Tichý zabiják
Druhý příběh komisaře Ratha je dost jiný, než ten první.
V tom prvním šlo o zlato a politiku - tady jde o to, že v Berlíně někdo vraždí filmové herečky... byť politika probublává do děje i zde (o tom za chvíli).
České vydání se prsí na obálce značkou, že jde o předlohu pro seriál Babylon Berlin... no nejde, je to primárně snaha o získání pozornosti,
byť *zápletka s vydíráním Konrada Adenauera, byť s jiným podtextem, je z tohoto dílu* a také *občasné halucinace pana komisaře Ratha jsou zde popsány sice spíš mimochodem, ale popsány*.
Příběh má lehce hororový podtext a sekundárně vykresluje, co se dělo při přechodu od němého filmu na zvukový.
A kniha začíná funusem jistého Wessela, ano, tohoto Wessela... což znamená, že politicky přituhuje.
Zatím bych sérii nejlépe charakterizoval popisem "Hříšní lidé města berlínského", což mi popravdě poměrně vyhovuje.
Překlad je tentokrát místy slabý, až tak, že v některých situacích jsem se přistihl při myšlence, že bych tu či onu situaci nejspíš zvládl přeložit lépe (není to vyloženě blbě, to ne, ale do dobrého překladu to má fakt poměrně daleko). |
|
|
|
| | Pravděpodobně nevydáváme poslední knihu Jany Rečkové, ale i my vydáváme něco z její pozůstalosti. Křtít Vesmír s čokoládou budeme v sobotu 6.7. ve 20 hodin v Zrcadlovém sále KD Junior v Chotěboři (název recesistického křtu: Kosmologické účinky čokolády).
A co že to vlastně je? To je dobrá otázka. Science fantasy s důrazem na sci-fi; kniha pro mládež, a přece spíš pro dospělé. Román, který by si měl přečíst každý obézní čtenář, a přece klidně i ten, co utekl hrobníkovi z lopaty. Knížka s dětsky naivními postavami, ale však ony jsou do jisté míry některé dětské, přinejmenším v některé části knihy (zabírá mnoho desítek let). Lehce nenásilně nakopne i ekologická témata, a přitom to o tom vůbec není.
Navíc jako často jde o specifický vesmír Jany Rečkové a jejího syna. V mnohém mi připomíná 90. léta, jako tehdejší hráč počítačových her jsem z toho tu atmosféru dětství a počítačů nebo konzolí strašně cítil, a přitom jako by v něčem šlo o technologickou úroveň přelomu století, tedy až třeba na mobilní telefony nebo míru využití internetu.
Trochu více o knize též v článku Vychází Vesmír s čokoládou Jany Rečkové a Jiřího Dluhoše včetně tří kratičkých ukázek.
(E-book bude, ale se zpozděním.) |
|
|
|
| | | Pozemstan: Urcite ano, ale v zanedbatelnem meritku oproti post-druhovalecnemu stavu. |
|
|
|
| | | Telemachus Rhade: To by ovšem vyžadovalo přesuny obyvatelstva jako v té době mezi Řeckem a Tureckem, popřípadě jako po 2. světové válce... Ta níže odkazovaná mapa meziválečného Německa ukazuje i výsledky plebiscitů v některých pohraničních oblastech, které do značné míry odrážely etnické složení. Tak zůstalo Německu po referendech kromě Memelské oblasti celé Východní Prusko, Sársko, Jižní Šlesvicko a většina Slezska, ale přišlo o (polskou) oblast Katovic nebo (dánské) Severní Šlesvicko... |
|
|
|
| | Telemachus Rhade:
Kdyby se podařilo uskutečnit tyhle tři věci,
To by ovšem vyžadovalo, aby válka trvala až do roku 1919 a spojenci došli až do Berlína, aby prušáci nemohli dalších 20 let blábolit něco o "Dolchstoss" (ovšem s ohledem na to, že "druhá třicetiletá válka" vesele pokračovala na spoustě míst střední a východní Evropy by to pro celou řadu zemí nijak zásadní rozdíl nepředstavovalo - možná dokonce i naopak, protože by bylo jasné, kdo je v kontinentální Evropě nyní pánem).
Proto taky za WW2 byl dán požadavek na bezpodmínečnou kapitulaci a Německo a Rakousko rozsekány na okupační zóny (teď nechme na okamžik stranou, jak to nakonec dopadlo, byť "ve velkém schématu věcí" nakonec celkem OK).
Jinak revoluci v roce 1918 zahájili námořníci Hochseeflotte, kteří se vzbouřili, když se je Hipper a spol. snažili hnát do předem prohrané bitvy s Grand Fleet, která v té době měla jen asi dvojnásobnou převahu (a to se nebavíme o technologických vylepšeních na straně spojenců - a že ta bitva by byla předem prohraná a skončila by masakrem, o tom není nejmenších pochyb, protože všechny simulace ukazují, že by si Beatty a spol. spravili tu pachuť, která v nich zůstávala po Bitvě u Jutska a skutečně by nejspíš došlo k "novému Trafalgaru", jen pro zajímavost, dozvuky britských vylepšení trvaly celou meziválečnou éru, ta vylepšení byla příčinou, proč i staré britské bitevní lodě z WWI byly považovány Osou za velmi nebezpečné).
Leč zpátky do roku 1919... je málo známou skutečností, že Československo v polovině roku 1919 mobilizovalo a čs. armáda byla připravena vyrazit na Berlín v případě, že by jednání ve Versailles zkrachovala.
To by pochopitelně zcela zásadně změnilo celou situaci a postavení Československa v post-WWI světě... |
|
|
|
| | Pozemstan:
nebo že mělo být omezeno ještě více?
Existují nějaký rozumný model hranice státu. Exemplární příklady na téma jak to nedělat jsou právě Weimarská republika, Polsko stejného časového období, Československo stejného časového období, nebo Gambie, která existuje jen díky velkému štěstí.
Německé nůžky zakusující se do východu předznamenaly konec Polska. Šlo o jakkoli neudržitelnou hranici. druhou takovou mělo Německo jen s Rakouskem a taky jak to dopadlo. České země mají hranici geografickou a délka tak vyloženě nerozhoduje. V tom spočívá naše výhoda, kterou jsme nevyužili. (Nedebatuji nad tím, zda je to dobře, či špatně)
Největším nesmyslem Wiemaru bylo ovšem Svobodné město Gdaňsk a titěrný polský přístup k moři. Čili ano, Wiemar měl přepustit Pomořansko a Slesko a zároveň jasně vymezit, co je to "Prusko". V momentě kdy do faktického Pruska spadá území od Rýna po Litvu a nikdo to nehlídá, je logicky zaděláno na kolosální průser.
Území od Rýna po Berlín mělo spadnout pod správu Britského expedičního sboru, Lotrinsko - Bavorsko pod Francii a (teď se nesmějte) Slezko, Pomořansko a Königsberg pod Československo. Další kolosálním chybou na západní straně totiž bylo označení ČSR za viníka WW1.
Kdyby se podařilo uskutečnit tyhle tři věci, a že to nebylo nereálné, mohla EU vzniknout o 20 let dříve, a to včetně zapojení západního Balkánu, který se sjednotit dokázal.
Dneska je samozřejmě složité soudit tehdejší atmosféru, ale fakt, že situace po WW1 posrala, co se dalo, je naprosto jasná. |
|
|
|
| | AVip: To jsou tedy zajímavé (a značné) odlišnosti...
Mvek: Tak jedna věc je Slezsko, které získali Prusové na českých zemích (Rakousku) na začátku vlády Marie Terezie, jedna věc je Poznaňsko získané dělením Polska koncem 18. století a jedna věc jsou oblasti pronikání německých křižáků od Pomořanska po Východní Prusko s Königsbergem (zmíněným níže AVipem), dnešním ruským Kaliningradem (založeným roku 1255 Řádem německých rytířů na počest Přemysla Otakara II., který vedl jejich křížovou výpravu)...
Telemachus Rhade: Myslíš, že nebyl dobrý nápad německé území takto omezit (rozdělit, když Polsko ale potřebovalo přístup k moři), nebo že mělo být omezeno ještě více? -) |
|
|
|
| | Pozemstan:
že Berlín zdaleka nebyl v nejvýchodnější části Výmarské republiky...
Mezipřistání v Königsbergu + letadlo přetížené barely s benzínem by to asi dalo... asi.
Zpátky dtto.
Zvlášť pokud by se jednalo o speciál stavěný na dlouhý dolet (a pozor, ty zrovna v té době docela frčely, bylo to jen krátce po úspěšném přeletu Atlantiku!)
Ne, ten let je fantasmagorie, bohužel. Protože při troše snahy a konexí by se komisař Rath klidně do Lipecka dostal "lege artis" a mohl by si "holandská" letadla Fokker D.XII prohlédnout pěkně zblízka.
Průšvih nebyl v letecké výcvikové základně (Neměcko bylo ve schizofrenní situaci, kdy na jednu stranu mělo zodpovědnost za svůj vzdušný prostor, ovšem na straně druhé ho nemělo jak ovládat),
nebyl ani v té tankové, kde se to zase bralo tak, že si to Reichswehr musí někde osahat, protože jedna věc byla jasná - tanky budou do budoucna hrát svou roli v konfliktech,
průšvih byl v základně, která řešila otravné bojové látky, protože to bylo přes čáru až z příliš mnoha důvodů - jenže ta zas byla nejspíš hodně dobře zamaskovaná ze vzduchu... |
|
|
|
| | Mvek:
Každopádně celkově jsem si říkal, že v tom seriálu je splácáno možná zbytečně moc věcí dohromady.
Je to tak. Připadalo mi to tak, že produkce se tam snažila nacpat absolutně všechno, protože ani nevěděla, jaký to bude mít úspěch, tak si to chtěli sichrovat na x frontách najednou.
Jinak Lučavka královská (resp. kyseliny, ze kterých se míchá) je celkem slušná nápověda z hlediska toho, co v těch cisternách je doopravdy... :-)
A samozřejmě, v knize je jasně řečeno, že spolek, ve kterém jede Bruno Wolter je Stahlhelm, který sice s "braune Batallionen" čas od času spolupracuje, ale drží si je na ještě stále dištanc.
V románu, stejně jako v seriálu se nahánějí stalinisté a trockisté (to je +/- stejné), občas ještě s výskytem někdejší carské tajné služby a do toho dělají bordel i němečtí komunisté. |
|
|
|
|
HLAVNÍ STRÁNKA
UŽIVATELÉ
[ DISKUZNÍ FÓRA ]
VYHLEDÁVÁNÍ
STATISTIKY
AKCE
NASTAVENÍ
FAQ
ARCHÍV
|
